Podivný pár

Je to o hercoch, celkový dojem zastal tak niekde na pol ceste - ani poriadna komédia, ani dráma, no treba uznať, že scenár bol výborne napísaný. Tie jednotlivé dialógy síce moc nepobavili, no počúvali sa výborne. Taká guľometná paľba, ktorá na konci trocha unaví. Lepší priemer. 65/100 (08.07.2019)

Dnes jsem se s Jackem Lemmonem a Walterem Matthau bavil o hvězdičku lépe než včera, protože tvůrci vsadili na košaté dialogy a vyhnuli se skečovitým záležitostem, což této konverzační komorovce jasně prospělo. Všechno samozřejmě stálo na ústřední dvojici, a to bylo potenciálním slabým místem celého filmu; stačilo by, aby divák jednoho z herců příliš nemusel a byl by tu problém. Jack Lemmon pro mě byl jedním z těch herců, kteří opravdu uměli zahrát emoce tak, abych jim naprosto věřil, ale s Waterem Matthau to mám trochu jinak. V některých rolích bych ho nevyměnil za nikoho jiného a v jiných jsem ho nemohl vystát. Oscar Madison patřil naštěstí do první skupiny, takže jsem vděčně sledoval soužití tohoto echt chlapáka se starostlivou hospodyňkou Felixem, a přitom jsem plně chápal životní rozhodnutí obou ex partnerek. Já jsem se sice u snímku ani jednou naplno nerozesmál, ale po celou dobu jsem se mírně usmíval a užíval si ty skvělé dialogy, takže jsem se čtvrtou pěticípou nemusel váhat. / Poučení: Hnědý nebo zelený sendvič? Vol uvážlivě, tady jde o všechno. (23.04.2023)

Podivný je pro mě spíše velký úspěch průměrného filmu. Nevadí mi, že jde o nízkorozpočtový snímek dle divadelní hry, ale jestli by to v takhle mdlém tempu probíhalo i na jevišti, asi by nejeden divák v hledišti usnul nudou. Uznávám, že sitcom nikdy nebyl mým oblíbeným (sub)žánrem a přiznávám, že ze stejnojmenného seriálového počinu z let 1970-75 jsem nic neviděl, ale jestli by jednotlivé epizody seriálu působily tak vyčpěle jako půlka "epizod" v tomto filmu, asi by se z Podivného páru nestal v Americe takový kult, který samo sebou udělal legendární záležitost i z tohoto předchozího filmu. Ty epizodky, u kterých bych se býval bavil, tvořily slabší polovinu, zejména v první polovině pro mě převládala nudná vata a rutina. Z příběhu o společném bydlení dvou mužů s naprosto odlišným přístupem k pořádku a ke světu jsem čekal jaksi víc, než sérii více či méně otravných hádek, podivných dialogů a k tomu rámování nekonečnými karetními dejchánky a námětem pokusu o sebevraždu, který v zdejším podání pro mě vyzníval spíše trapně, než silně či dokonce vtipně... Z hlavní dvojice měl zejména Jack Lemmon pár opravdu světlých chvilek a pak epizodka s dvojitým randem v bytě patří k vyvedeným (a naštěstí výrazným) momentem celého filmu. Slabší dvě hvězdičky tedy zaokruhluji nahoru díky hercům a přihazuji třetí za nezapomenutelné osvěžení v podobě návštěvy Cecile a Gwendolíny. 55% (20.10.2020)

Odmyslíme-li si účinkování v televizních seriálech, jedná se o druhé setkání populárních herců Lemmona a Matthaua. Je zvláštní, že spolu natočili osm filmů, přesto nejsou vnímáni jako komické duo. Zřejmě proto, že oba byli výbornými herci a především charismatickými osobnostmi. Obé předvedli i v tomto filmu, u kterého bych těžko určovala, který z nich byl lepší. Byť přiznávám, že Matthauovy glosy mne pobavily více, té o tom, že došly lupínky jsem se řehtala jako kretén hodně dlouho. (17.09.2011)

Filmová zpracování scénářů Neila Simona jsou většinou sázkou na jistotu, mají svoji nepopiratelnou kvalitu, svůj šarm a navíc jsou podepřená účastí sehraných hereckých es, především Waltera Matthaua, pro kterého je navíc Jack Lemmon rovnocenným spoluhráčem. Tři hvězdičky jsou v tomto případě povinností, ale výš tentokrát nepůjdu, protože něco těm dialogům a verbálním vtípkům tentokrát přece jen něco chybělo. Celkový dojem: 65 %. (17.06.2012)