연애소설
Lover's Concerto
Režie:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(více)Recenze (104)
Tenhle film je pro mě srdcová záležitost, co se týče korejských filmů. Ani nedokážu vyjádřit jak neskutečně nádherný film tohle je. Smrtící nálož na city přicházi zhruba v poslední čtvrthodině, kdy umírá Soo-in (později se Ji-hwan dovídá, že to byla Gyung-hee, jelikož si dívky prohodili jména) je neskutečně silná scéna, poté setkání po letech s pravou Soo-in a záverečná scéna, kdy Ji-hwan čte dopis od obou dívek, zvlášť pravé Soo-in. Film podbarvuje velice pěkný soundtrack. Pokaždé, když uslyším hlavní melodii z filmu, tak mě stále vždy zamrazí. Pro mě velice silný zážitek, na který nikdy snad nezapomenu. 100 %, jak jinak. ()
Vysoké hodnotenia ma navnadili. Možno až príliš. Pre kórejský film mám slabosť, ale zákonite nie všetko človeku sadne. Trojica kamarátov prvú polovicu filmu neustále niekde sedí, rozprávajú sa, cestujú a po hodine sa jedna postava pýta hlavného hrdinu "Čo ste vy celý ten čas vlastne robili ?", ten sa zamyslí a hovorí " Fakt, čo sme vlastne robili?". Zmätený divák si možno v duchu povie, načo to vlastne pozerám... V podobnom prázdnom duchu film ešte pokračuje pol hodinu a tesne pred koncom príde niečo, čo vnímavejší divák tušil už dávno. Mali by sa mi liať slzy po tvári, ale ostal som chladný. Celé mi to prišlo nejaké prázdne a vzhľadom na jednoduchú dejovú líniu, aj poriadne natiahnuté. Nie je to zlé, ale pre mňa iba na jedno pozretie. 60%. ()
Myslíte, že výrazy "jedinečné" a "deja vu" nelze zkombinovat? Korejské romantické filmy jsou všechny prakticky totožné, když tedy budeme hovořit povrchně. Mají podobný děj, podobné scény, podobnou hudbu, podobné herce, podobné pointy. Ale v každém z nich je něco, co z něj dělá jedinečný fenomén, je tam to něco nepopsatelné, nevyjádřitelné, neuchopitelné. Každý má vlastní duši a vlastní srdce. Objevíte v nich tolik poetiky, tolik lásky, že kdyby Shakespeare měl tu možnost Lover's Concerto (nebo jiný korejský velkofilm) vidět, roztrhal by plný závisti sonety a uznal, že o lásce nic neví. Lover´s Concerto mě co do emocí totálně odrovnalo, opět jsem oněměl, opět jsem si musel neustále utírat slzy. Všichni tři herci jsou bezvadní, velice sympatičtí a prožíváte s nimi každou situaci. O to víc pak člověka zasáhne zpráva, že ta krásná a úžasná herečka Eun-ju Lee je mrtvá. ()
Protože jsem pár jihokorejských filmů už viděl, řekl jsem si, že tentokrát mě nedostanou. Bohužel, film si mě získal už po půl hodině a dřív než zkončili titulky mě totálně rozsekal.. je zde tolik originálních nápadů, ostatně jako ve většině JK filmů, že se až divím, kde to pořád berou.. smutné scény které vás rozbrečí konstrastují s těmi úsměvnými, až po okamžiky kdy budete mít ústa od ucha k uchu.. nejvíc mě pobavila scéna jak ji-hwan močí do pole :) jako menší minus bych dal trochu zmatený a možná přiliš komplikovaný závěr, časové prolínání které tomu taky moc nepomůže, na konci jsem se už pomalu ztrácel kdo je vlastně kdo.. Jinak, jasná 5 //Nejdřív, jak šel čas,myslel jsem na ně stokrát za den, pak devětadevadesátkrát, osmadevadesátkrát, sedmadevadesátkrát, a pak jsem zapomněl počítat...nebyl jsem si jistý, jestli měly černé nebo hnědé vlasy...nebo jestli jsem je měl opravdu rád... nebo jestli jsme se vůbec potkali. ()
Svojej šance sa teba chytiť a nepremeškať ju. Ji-hwan sa jej síce chytil hneď v úvode, ale v závere to už nedotiahol, preto toho aj ľutuje čomu zodpovedá aj slabší záver, no tu si zas na svoje príde najmä citlivejšie povahy. Je treba žiť naplno, ako by povedal John Keating z Spoločenstva mŕtvych básnikov: "Carpe diem!" ()
Reklama