Yeonae soseol

Nádherně se krystalizující příběh s prolínámím časových rovin, který je ověnčen navíc těžkým nádechem něčeho zvláštního, co z tohoto příběhu platonické lásky udělá něco víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Celou dobu víte, že tenhle příběh nemůže dopadout dobře, protože něco visí ve vzduchu, ale i přesto, že hlavní pointu odtušíte, zbytek příběhu s ní spojený vás stejně pošle do kolen. Je to kýč jak bič, ale právě díky takovým kýčům jako je tento, se snaží ostatní tvořit kýče další a další. On totiž i kýč může být uměním. Čtyři hvězdičky dávám jen a jen proto, že silný příběh ústřední trojice je nepochopitelně prokládán příběhem druhým (knihkupec a zřejmě sestra hlavního hrdiny). Nejvýraznější je to právě ve velkém finále, po kterém jsem seděl jako přimražený a těšil se na titulky, během kterých zůstanu mlčky sedět a budu přemýšlet nad smyslem každého mavnutí motýlích křídel a života vůbec, ale místo toho jsem byl probrán "dokončením" tohoto příběhu, který ze mě ten neobyčejně zvláštní pocit smyl. Škoda. [červen 2006] (13.06.2006)

Myslíte, že výrazy "jedinečné" a "deja vu" nelze zkombinovat? Korejské romantické filmy jsou všechny prakticky totožné, když tedy budeme hovořit povrchně. Mají podobný děj, podobné scény, podobnou hudbu, podobné herce, podobné pointy. Ale v každém z nich je něco, co z něj dělá jedinečný fenomén, je tam to něco nepopsatelné, nevyjádřitelné, neuchopitelné. Každý má vlastní duši a vlastní srdce. Objevíte v nich tolik poetiky, tolik lásky, že kdyby Shakespeare měl tu možnost Lover's Concerto (nebo jiný korejský velkofilm) vidět, roztrhal by plný závisti sonety a uznal, že o lásce nic neví. Lover´s Concerto mě co do emocí totálně odrovnalo, opět jsem oněměl, opět jsem si musel neustále utírat slzy. Všichni tři herci jsou bezvadní, velice sympatičtí a prožíváte s nimi každou situaci. O to víc pak člověka zasáhne zpráva, že ta krásná a úžasná herečka Eun-ju Lee je mrtvá. (01.06.2006)

Čekám zuřivou bitku srdcí a bůhví čeho ještě a - ejhle, ono to kálí na hlavu divákovu. Korejská kinematografie má u mě status pozitivní, jenže tam, kde nic není, ani Smrt nebere. Byl to suchej strom uprostřed pole, bez vody a energie. To diktátorský kázání: breč! bilo do očí fest, ale když máte pro určitý životní uzle slabost, máte nutkání jet do cíle. Já dojel, ale překážek tam bylo víc, než moje gumy dokázaly zvládnout. To jsem si zas dal... (03.07.2010)

Jeden z korejských kousků, který skvěle předvádí, v čem je tato filmografie naprosto odlišná od evropsko-americké tvorby stejného žánru. Skvělý humor, romantika, drama, dojemnost, výborně natočeno a zahráno, brilantní v detailech, krásná hudba i prostředí. Z hlavy asi nikdy nedostanu momenty když Ye-jin na oslavě zpívá tu písničku, to jsou prostě srdcovky a nejen tento kousek mohu sledovat pořád a pořád. Na kouzelnosti celého snímku má pochopitelně lví podíl celá hlavní trojice, nedokáži si tohle dílo představit bez nikoho z nich, zejména zde křehounká Son Ye-jin je úžasná a nejen díky ní je to nádherná romantická podívaná takového nevinného rázu dospívajících, a o to kouzelnější než jakýkoli dospělácký snímek. Je naprosto nepodstatné, že jsem to viděl již asi 5x, stejně mne to dokáže opět rozesmát, dojmout a rozbrečet - nejen protože to je nádherný film, ale i protože úchvatná Lee Eun-joo již není mezi námi... (23.02.2015)

První romantický korejský film, co mi nesedl, a nějakou dobu si od nich raději dám pauzu. Přitom první polovina byla na jeden nádech. Ye-jin Son je pastva pro oči, příběh je s lehkostí krásně podávaný a celá první půle pro mě byla jedna radost. Jen se ve mě při druhé části neprobudily ty pocity, které asi měly, což u romantických filmů je dost zásadní věc a je mi smutno, že to nezapůsobilo. Občas se hold musí na film dobře vyspat. (03.06.2009)