연애소설
Lover's Concerto
Režie:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(více)Recenze (104)
Bez umírání není romantika. V Koreji. Jižní. Ačkoli mě to většinou dost štve, zde nejobvyklejší korejské klišé fungovalo. Posledních dvacet minut. Třikrát žel, první hodinu dvacet pět se především připravovala půda pro hezké vyústění. Což jsem takřka nevydržel a skoro vypnul, přes mé oblíbené herce. Jsem si skoro jist, že napodruhé, se znalostí konce, by se mi koukalo na začátek mnohem lépe. Nevím, možná to svědčí něco o mně jako neschopném divákovi. Ale já tu jsem jen jako pasivní element: Spíš je na vině ten, kdo mě měl zaujmout, tedy režisér. Subjektivně hodně selhal. ()
Je to sice tradicni korejske melodrama, ktere vas bude citove vydirat, ale stejne to funguje. Ne tak dokonale jako napr. podobny "A Moment To Remember", ale stale je to na mnohem vyssi urovni, nez zapadni snimky s touto tematikou. Hlavni klad jsou 2 nadherne a skvele zahrane zenske postavy a naopak hlavni zapor je opet stejne jako v "My Sassy Girl" tezce nesympaticky hlavni hrdina, ktery se se svym "magorskym" pojetim a prasecim xichtem do podobnych filmu totalne nehodi, nechapu proc ho tam obsazuji, protoze ani vtipny element o ktery se snazi tomu vubec nepridava. 8/10 ()
Tenhle film je pro mě srdcová záležitost, co se týče korejských filmů. Ani nedokážu vyjádřit jak neskutečně nádherný film tohle je. Smrtící nálož na city přicházi zhruba v poslední čtvrthodině, kdy umírá Soo-in (později se Ji-hwan dovídá, že to byla Gyung-hee, jelikož si dívky prohodili jména) je neskutečně silná scéna, poté setkání po letech s pravou Soo-in a záverečná scéna, kdy Ji-hwan čte dopis od obou dívek, zvlášť pravé Soo-in. Film podbarvuje velice pěkný soundtrack. Pokaždé, když uslyším hlavní melodii z filmu, tak mě stále vždy zamrazí. Pro mě velice silný zážitek, na který nikdy snad nezapomenu. 100 %, jak jinak. ()
Pořád tu překlikávám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec nechávám těch pět. Tenhle příběh si to zaslouží. I kdyby jenom za to, že v posledních dvaceti minutách mi se mi na těle usadily zimomriavky a nechtěly ty mrchy ani za nic pryč. Tak krásný a něžný "milostný trojúhelník" jsem ještě neviděla. A i když jsem si myslela, jak to má zase předvídatelný děj, tak jsem se hrubě zmýlila. Předvídatelný byl, ale jenom do určitého okamžiku... Krátce a jednoduše - zase mě ti Korejci dostali. ()
Čekám zuřivou bitku srdcí a bůhví čeho ještě a - ejhle, ono to kálí na hlavu divákovu. Korejská kinematografie má u mě status pozitivní, jenže tam, kde nic není, ani Smrt nebere. Byl to suchej strom uprostřed pole, bez vody a energie. To diktátorský kázání: breč! bilo do očí fest, ale když máte pro určitý životní uzle slabost, máte nutkání jet do cíle. Já dojel, ale překážek tam bylo víc, než moje gumy dokázaly zvládnout. To jsem si zas dal... ()
Reklama