City Lights
Svetlá veľkomesta
Režie:
Charlie ChaplinKamera:
Roland TotherohHrají:
Charlie Chaplin, Virginia Cherrill, Harry Myers, Albert Austin, Jean Harlow, Henry Bergman, Robert Parrish, Tiny Ward, Hank Mann, Robert Graves (více)Obsahy(2)
Smutná komédia Charlieho Chaplina.
Tulák Charlie sa zamiluje do slepého dievčaťa, ktoré predáva kvety. Vďaka tomu, že náhodou zachránil život opitému milionárovi, získa nejaké peniaze, ktorými chce dievčaťu pomôcť. Padne však na neho podozrenie, že peniaze ukradol...
(STV)
Recenze (172)
Přepsáno v listopadu 2019. Film Světla velkoměsta je velkolepé představení energií nabitého cirkusového klauna. Charlie Chaplin se tvrdošíjně postavil nástupu mluveného filmu usilovnou prací, zdokonalil a s důmyslnou pečlivostí pozměnil svá vlastní dřívější estrádní vystoupení i melodramatické toky pro záchvěvy emocí, aby sám sobě dokázal, že je stále schopen dosáhnout filmového úspěchu s pantomimickou zběsilostí cirkusového klauna. A Charlie Chaplin sklidil zasloužený potlesk. Cirkusový klaun je stále sarkasticky kousavý, přesto sociální kontrasty slouží především k efektnímu nasvícení jevištního parketu a k citovému zdůraznění shledání pro úplný závěr doznění. Cirkusový klaun je v dobré fyzické kondici, předkládá rozpustilost ve složených obrazcích dokonalé koordinace a taneční choreografie čar pohybů. Ta artistická zvukomalebnost našla estetický soulad řádu, vynalézavost s přizpůsobivostí jsou vhodnými společníky k dosažení stavu upřímné radosti ze života. Cirkusový klaun se vyznává z přebytku něhy a rozdává rozkvetlé košíky z lásky. Středem rozvášněně žádostivých hrátek je Charlie, toulající se nerozvážně v životních touhách. Je nuzným básníkem na bujarých hostinách smetánky, je i nestandardním manuálním pracovníkem, je soucitným dobrodincem, je ušlechtilým ochráncem a rozněžnělým romantikem. Cirkusový klaun se odrazil ke svému životnímu výkonu a v soustředěném transu předvádí dokonalé tvary piruet a poetické zákruty pocitů. Důležitou postavou je mladá květinářka (zajímavá Virginia Cherrill), slepá dívka s křehkým úsměvem čisté nevinnosti. Romantické vzplanutí ctí povznášející romantické ideály a nevznáší žádné osobní nároky. Radost ze života je odzbrojující. Významně kontrastní postavou je bohatec (zajímavý Harry Myers), čerstvě opuštěný nevěrnou manželkou. Alkoholické zatmění mysli je bezstarostně otevřené a vděčné svému zachránci života, leč střízlivost si potrpí na důstojné ceremoniály a třídní realitu. Z dalších rolí: stará a dobrotivá babička slepé dívky (Florence Lee), spolehlivý sluha bohatého pána James (Al Ernest Garcia), Charlieho urputný protivník za boxerskou slávou (Hank Mann), ctihodně důstojný starosta města v řečnickém projevu (Henry Bergman), párek loupeživých zlodějů (Joe Van Meter a Albert Austin, též v roli metaře a Charlieho spolupracovníka), chviličku vítězství užívající si boxer (Tony Stabenau), neúčinně pověrčivý černošský rohovník (Victor Alexander), s Charliem nespokojený vedoucí metařů (James Donnelly). původní Charlieho soupeř za boxerskou odměnou (Eddie McAuliffe), či trpělivý rozhodčí boxerského zápasu (Eddie Baker). Světla velkoměsta jsou k dokonalosti dovedným estrádním výstupem cirkusového klauna v choreografické souhře pohybu, v neutuchající touze po životě a také v něžnosti překypující melancholické poezii života. Obdivuhodný filmový výtvor v klaunské neposednosti snění! ()
Chaplin je jedním z nejvýraznějších umělců, jaké svět kdy poznal a za to mu nepochybně patří obrovský dík. Na jedno podívání jsou jeho filmy fajn, ale neumím si vysvětlit, co jich tolik dělá v žebříčku. Zaprvé jsou si strašně podobné a zadruhé to opakovaně zdaleka není tak dobré. Kvalita ano, ale dočasná. 70% ()
První setkání s klasickým Chaplinovým humorem. Z dnešního hlediska je vesměs překonán, hlavně proto, že tehdy humor rovnal se jakémusi grotesknímu pitvoření. Ale i přesto (nebo právě proto) v tomhle tkví to kouzlo komedií němé éry. Bavil jsem se po celou dobu snímku, i když ta komika může být dnešnímu člověku cizí (záchvaty smíchu až na jeden případ nevyvolává, ale vzhledem k mým obavám velké překvapení) - ale nacházím zde i přes ono trdélkování pár opravdu chytrých vtipů. Nejlepší jsou dle mě krom té profláknuté při zápase v boxu scény se sochou v úvodu a pak ta po pracovní šichtě - umývání máslem a k jídlu chleba s mýdlem. Překvapilo mě, že na němý film je tu poměrně málo přehrávání - s výjimkou Chaplina prakticky žádné. ()
Druha polovina filmu je vyrazne lepsi nez prvni. Zaver je vyborny, i tak bych tento film neradil mezi uplnou Chaplinovu spicku. Spise film vnimam jako socialni drama nez komedii, i kdyz i par zabavnejsich grotesek se zde najde. ()
Charlie Chaplin a jeden z jeho nejlepších filmů. Tentokrát se to líbilo i mě. Skvělý scény opilců ve společnosti nebo Charlieho boxujícího případně Charlie koukající do výlohy. Za to ta romantická linka je trošku slabší, i díky tomu, že se nekoná happyend. ()
Skvěle smíchaná komika se sentimentem. Obdivuji, jak Chaplin balancuje na hraně s takovým tématem, jako je krásná slepá dívka. Jakmile už už má být prolomena hranice slzopudnosti, objeví se shazovací ale laskavý vtip. A scény s milionářem jsou vynikající, nehledě na pokus vydělat peníze boxem. ()
Moc milej film, kterýmu zvuk vůbec nechybí. ()
Světla velkoměsta jsou také velmi povedeným filmem jak po všech tvůrčích stránkách, tak po stránce obsahové, nicméně připadají mi trochu nadhodnocené, Chaplin natočil lepší díla, 4 hvězdy. ()
Chvilkama se sice tvářil a dělal gesta jak teplouš, ale jinak tam bylo, jako již klasicky u Chaplina, spousty nápadů. Taky mě ze začátku štvalo, jak každýho zdravil sundáním buřiny, protože to bylo fakt hodně často. Ale pak to přešlo. A byla zábava. Ach, jak oči dokážou být zlý smysl... ()
Typicky Chaplinovská komedie s poněkud smutným koncem. Tulák sází jeden gag za druhým od první minuty do poslední - socha, píšťalka, box - to jsou ty nejvýznamější - a baví sebe i diváky. ()
Ďalšia vydarená Chaplinovka, v ktorej nie je núdza o zábavu, ale aj akú takú hĺbku. Množstvo vydarených scénok, herci pobavili. Dobrá groteska a Chaplin v plnej paráde, no na 5* ma film nepresvedčil. 80% ()
JAMES - THE ROLLS ROYCE! WE'LL BURN UP THE TOWN!! Perfektní. Film sice obsahuje z pohledu dnešního spoustu klišé, ale tenkrát ty fórky prostě ohraný nebyli a spousta z toho přeci jen i dnes umí překvapit. Naprosto ultimátní scéna byla například ta, kde pan boháč jde do kabinetu s chlastem, ale před tím než ho otevře tak zahodí fotku své ženy a pak vyleje flašku Charliemu do gatí. To prostě nemá chybu. Celý film byl příjemný a chtěl jsem tomu dát 4 hvězdy a čau, ale uplně ta poslední scéna mě natolik dojala, že jsem musel dát plný počet hvězd. Slečna květinářka drží našeho tuláka za ruku a všechno jí to dojde. Hodně to chytá za srdce. ()
Kultovní scény odhalovaní pomníku a místa kde slepá dívka prodává květiny, pátrači po filmových lokacích bohužel nenajdou, byly natočeny ve studiu Charlie Chaplina s adresou Chaplin Studios, 1416 N. La Brea Avenue, Hollywood. Najdou například milionářův dům, je to vlastně činžovní dům, Town House na rohu Avenue Avenue a Wilshire Boulevard - nedaleko od ostatních lokací v centru Los Angeles. A místa kudy se projížděly autem je reálné Los Angeles. ()
Stačí si pustit jediný gag a pochopíte proč je Chaplin mistr nad mistry. V tomto filmu mi trochu vadí celková gradace a laciná romantika, ale Tulákovi se uvěří všechno a při preciznosti a dokonalosti jednoho každého záběrů už je tak trochu jedno o čem jsou. ()
Proč tyhle klasiky za mého mlada nepouštěli celé a místo toho z nich vykuchávali veselé scénky do Komika a jeho světa, je mi zpětně záhadou. Vždyť naivně prvoplánové kritiky ošklivých kapitalistů je tam až nad hlavu! Zasmál jsem se (asi čtyřikrát), i oči mi zvlhly (na konci). Mezitím jsem měl na tváři přiblblý spokojený úsměv z čiré rozkoše nad tím, jak ten mrňous dokázal dotáhnout žánr k dokonalosti. ()
Skvělé použití zvukových efektů. ()
Zaver filmu s vylecenou divkou je opravdu citova sila! ()
Začína zvuková éra ve filmu a Chaplin přichází s tímto filmem,který je možná trochu opomíjený.Ano,za nejlepšími Chaplinovými skvosty ("Cirkus","Moderní doba","Kid","Diktátor","Světla ramp"))možná malinko zaostává,ale pořád je to Charles ve svém příjemném hávu a balení.Je to vlastně romantické komedie s prvky dramatu,kde je poslepováno několik opravdu vtipných scén a zasazeno do mírně kritického pohledu na život té doby.Několik scén je opravdu nádherných(večírek,boxerské představení)a budeme si je pamatovat navždy,stejně jako velmi jímavou a také velmi silnou rovinu filmu se slepou květinářkou(Virginia Cherrill je opravdu úžasně přirozená).Chaplin byl sociální a společenský kritik své doby,ale uměl při tom zamyšlení pobavit a rozesmát,jako málokdo jiný a jeho filmařství bylo příchodem zvukového filmu podrobeno opravdu těžké zkoušce,protože on byl především komik a příběh vyprávěl pomocí mimiky,gest a ztvárněním scén.Ano tenhle film je černobílý a němý,ale je velmi lidský,nápaditý a příjemný.Možná není tolik známý,protože není tolik zábavný,jako Chaplinovy slavnější kousky.Ano,chvílemi je to opravdu groteska trhající bránici a chvílemi drama,jak vyšité,takže ta mírná nevyváženost může někomu vadit,ale co chtěl Chaplin říct,je myslím jasné naprosté většině.Vzhledem k ostatním Chaplinovým kouskům dávám 85% a je to další příklad toho,jak i po takových letech nemusí film ztratit nic se svého filmařského kouzla. ()
Dokonalost nelze vyjádřit slovy. ()
Jaké události najdeme, budeme-li pátrat po dění v roce 1931? Uskutečnil se první komerční přelet Atlantiku, byla dokončena konstrukce Empire State Building a k jedenácti letům vězení byl za daňové úniky odsouzen Al Capone. Film již čtyři roky mluví, přesto má 30. ledna premiéru Chaplinův němý film Světla velkoměsta. Podobný výstřelek by neprošel jen tak někomu, vždyť filmový zvuk znamenal ještě bližší a komplexnější odraz světa, jak jej z běžného života známe. Jenže tento výstřelek si nedovolil jen tak někdo, a použil ho možná právě proto, aby se film i nadále od toho běžného, co každodenním pohledem vnímáme, odlišil. Chaplin byl přesvědčený, že mluvená řeč zničí krásu kinematografie, proto se až zoufale snažil uvedení zvukové techniky do svých filmů bránit, a rozhodl se ji ignorovat navzdory všem radám. Charakter Chaplinova tuláka, ubožáka bez domova a bez peněz, který je obdařen specifickým darem vybruslit z každé problematické situace, byl univerzální, rozuměli mu lidé na celém světě. Ale co by se stalo, kdyby najednou tulák začal mluvit anglicky? Rozuměli by mu jeho diváci i nadále? Kouzlo tuláka spočívalo také v tom, že jeho hlas - jeho řeč si mohl každý domyslet… Co by se stalo s tulákem nyní, kdyby bylo odhaleno tajemství jeho jazykové příslušnosti? Každý člověk na světě si ve své mysli zformoval vlastní představu o tulákově hlasu – jak by pak jeho skutečný hlas zapadl do těchto představ? Nebylo by kouzlo tuláka zničeno? Jak již podtitul filmu, který zní romantická komedie v podobě pantomimy, napovídá, tulák mluvit nezačal. Chaplin pro film zkomponoval vlastní hudbu a přidal několik zvukových efektů. Od úvodních záběrů je hudba použita k dokreslení emocí – je přesně taková, jaká je situace - místy hravá, místy tesklivá, místy divoká a místy krotká. Zvukové efekty nám potom slouží k vypíchnutí gagů. Když ve městě probíhá slavnostní odhalení pomníku „Mír a prosperita,“ musí se i hudba nést v oslavných tónech. Chaplin v tomto okamžiku poukazuje na povrchní smysl podobné oslavy, o čemž vypovídá i zvukový efekt přidaný coby řeč představitele města – to, co ten člověk říká, je absolutně nepodstatné. Nikoho v davu jeho slova nezajímají, stejně se pokaždé použije tentýž projev, jen se poupraví slova. Tleskáme řečem o ničem, tleskáme, jak se pomník povedl, jak jsme hrdí, jak nás tato skutečnost posiluje a motivuje…ale význam pomníku „Mír a prosperita“ znevažujeme každou myšlenkou a každým dalším činem. Ten přichází hned s následující sekvencí. Tulák neměl kam složit hlavu, proto není divu, že využil příhodného postavení pomníku – a Chaplin zde znovu mistrně zesměšňuje celý slavnostní akt. Proč investujeme do věcí, které nám sice něco připomenou, ale do našeho vnímání a chování danou hodnotu nepřenesou? Nakrmíme opracovaným kamením víc chudých lidí? Budeme se k sobě chovat lépe, když budeme mít tuto sochu na očích? Zajistí socha příbytek či postel potřebným? Všechny tyto otázky dokáže Chaplin vyvolat jedním neobvyklým ranním probuzením… A počíná se hon na tuláka – zesměšnil celý slavnostní akt, zapomeňme na slovo „mír“ z názvu sochařského díla a neúprosně darebáka ztrestejme. I když začne hrát hymna a všichni se stylizují do konvenčního pozoru, z každého okénka filmu je cítit zápas, který se v myslích všech účastníků odehrává. Situace staví na paradoxech - měšťané vzdávají hold míru, ale tulák do jejich představy míru nezapadá, nezapadá jim ani do koncepce prosperity, ba ani do obrazu občana tohoto města. Chaplin hned v úvodu snímku předkládá zobrazení toho, jak je velkoměsto povrchní a tuto skutečnost provléká celým snímkem. Jistou povrchností je obdařena i dívka, jež se stane tulákovou vyvolenou. Jak jinak si vysvětlit fakt, že ani na okamžik nezačne pochybovat o tom, že je tulák boháč, a naopak se v této domněnce spíše jakýmsi vroucným přáním upevňuje? Pravda, dívka je ještě v neutěšenější situaci než tulák sám – je chudá a ještě ke všemu slepá – a málokterá z dívek nesní svůj sen o Popelce… Skutečnost, že je dívka slepá, napomohla i tulákovi snít svůj sen a oklamat dívku mnohými náhodami při vzájemných setkáních. První střetnutí nastane, když tulák použije zadního prostoru vozu k přechodu frekventované ulice – dívka si myslí, že vystupuje z vozu a přivolá ho, aby mu nabídla květinu. Nejen svou krásou květinářka tuláka zaujme. Vidí před sebou důkaz toho, že jsou na tom lidé hůř než on, a toto uvědomění podtrhuje tím, že je dívce ochoten dát své jinak velmi potřebné peníze… Významná setkání toho dne ale ještě nekončí – přichází záchrana nešťastného a excentrického milionáře, který se k tulákovi ve stavu opilosti zná jako k nejlepšímu příteli, ale když vystřízliví, je mu známost na obtíž a pod jeho úroveň. Na tomto střídavém vztahu je založena velká část dějové linie filmu a můžeme v něm opět rozpoznat spodobu povrchnosti velkoměsta a peněz. Na prvním setkání tuláka a milionáře můžeme vysledovat Chaplinovu typickou práci s obrazem. Záběry ponechává dlouhé a bez střihu, divákovu pozornost přesouvá jen pohybem kamery k jinému objektu, stříhat začíná až ve chvílích, kdy se zvyšuje napětí, kdy celá situace graduje - zde tedy ve chvíli, kdy si tulák uvědomuje, k čemu se schyluje a co milionář chystá… Veškeré napětí pak dokresluje hudba, která je dynamická a výbušná, zaměřuje-li se kamera na postavu milionáře, v okamžiku, kdy se soustředí na tuláka, je klidná a úsměv vyvolávající. Hudba je tady dokonalým otiskem vlastností postav. Tento snímek není rozhodně groteskou, jak by se na první pohled (už jen díky postavě tuláka) mohlo zdát. Tento film je romancí a příběhem o obětování se, o tom, že i když nic nemáme, můžeme přinést maximální oběť. Konfrontací dvou odlišných světů nás učí chovat se k sobě lépe, vážit si druhých a jednat nesobecky. Kombinací humoru, sentimentu a silného sociálního cítění přináší kritický nadčasový podtext, kde z každého obrázku dýchají emoce a inspirace. Stejně tak, jak dává Chaplin prostor naší fantazii tím, že tulákovi nevtiskne svůj hlas, dává nám volnost v přemýšlení použitím otevřeného konce. Tak jak opadaly tulákovi okvětní lístky na odhozeném kousku růže, tak se ztratily i poslední známky rozmrzelosti a skepse, ze které na začátku léčil milionáře – našel svou květinářku a spatřil důkaz, že svou oběť nepřinesl zbytečně. Nic nevystihuje Chaplina a poslední záběr filmu Světla velkoměsta tak dokonale, jako pasáž z Bertolucciho filmu Snílci: „Když chtěl Chaplin natočit krásnej záběr, dobře věděl jak. Líp než Keaton, líp než kdokoli jinej. Poslední záběr Světel vělkoměsta – kouká na květinářku…a ona na něho…a nezapomeň, že byla slepá, takže ho viděla poprvý a je to jako bysme ho jejíma očima viděli prvně i my. Charlieho Chaplina – nejslavnějšího muže na světě. A je to jako bysme ho vlastně nikdy předtím neviděli…“ () (méně) (více)