SLC Punk!

Když občas náhodou sám nevím na co zajímavého /čti: dobrého/ stojí zato se podívat, nenápadně mrknu na hodnocení k ´HollyW´ a hned je mi jasné, co bych měl ještě stihnout shlédnout, co bych měl sehnat za film .. a zatím mě nezklamala .. a tak jen díky ní jsem se podíval s velkým zpožděním na tuto perlu a jsem tomu moc rád .. vše, kde je pořádná muzika mě spolehlivě dostává a tady ten soundtrack je opravdová paráda /čti: pár kousků stojí opravdu zato/ .. a navíc, ty podivný punk účesy se mi vždy moc líbily, takže děti : … drogy opravdu raději NE !!! .. číro a jiné podivnosti klidně ANO !!! ... (15.12.2012)

To čeho jsem byl právě svědkem, film samotný nazývá pojmem „pozér“. Film má s punkem společný snad jenom název - to se spíše tvůrci příliš často koukali na Trainspotting. Ne že by schéma filmu o dvou mladých punkerech ze Salt Lake City a jejich cestě k poznání, že čistá anarchie vlastně vůbec neexistuje, bylo vyloženě špatné. Naopak, průserem je asociálně pseudointelektuální ztvárnění samotné a za zmínku stojí pouze vhodně složený soundtrack s těmi největšími legendami scény (Dead Kennedys, the Stooges, Ramones aj.) (20.07.2011)

Na první pohled pseudointelektuální sračka, která se snaží provokovat svým anarcho-punkovým vzevzřením a občasným wtf momentem (nákup piva...), na druhý pohled je to čistě pozérská záležitost a právě tím se při hlubším přezkoumáním stává pseudointelektualita nečím větším. Merendino skvěle vystihl nejen americkou punkovou scénu, to jest, že punk v původní čisté formě neexistuje a možná nikdy neexistoval (znám všeho všudy dva čistokrevné kluky, kteří opravdu žili chaosem- možná to je ten řád- a to jsem se v komunitě dlouho pohyboval) a čím víc si člověk myslí, že je true, tím víc se v sobě samém stává pozérem. O soundtracku nemá cenu diskutovat, buď to máš rád a dáš pět, nebo tě jen prudí. Podle mě je vybroušený. Dobrý film s velmi realistickým koncem. (08.12.2010)

Jak postupně ubíhal film, měnila se prudce i moje filmová nálada. Od počáteční strnulosti, přes mírné probuzení, které na konci vystřídalo pravé, nefalšované nadšení. Něco takového jsem včera potřeboval jako sůl. Nějakou podobnou uchylárnu, která se na konci mění v typické vystřízlivění, které nejednoho z nás v životě potkalo a kdo ví, třeba ještě potká. Prostě perfektní relax, s Tilem, v sice vedlejší, ale o to lepší roli. Tak zase jednou vzhůru do plných! (20.09.2017)

Tak tenhle smímek je neskutečnej. Divím se, že ho zná tak málo lidí. Naopak měl nakročeno ke kultovnímu statusu. Předpoklady k tomu rozhodně měl; vyvolává protichůdné reakce, je dostatečně originální, dokáže něčím zaujmout, nepŕetvařuje se a nechá si diváka myslet o něm cokoli a pak pokračuje dál. Ale už je to kurva sedmnáct let, co tenhle film vzniknul, takže teď už se asi znova nechytne. Ale věřím, že kdyby vzniknul ještě o deset let dřív, určitá část populace k němu vzhlíží, stejně jako k třeba k Trainspotting. Asi prostě vzniknul na špatnym místě nebo ve špatný době a nebyl prostě první, který řešil podobná témata. Mně, mně se to líbilo. 90% (04.03.2015)