Withnail a já

Rozmýšlení jestli 4 nebo 5* trvalo přesně jednu Plzeň. Stará láska nerezaví a tak nevím jestli rozjitřila můj zrak slza nostalgie či smíchu, ale na tom nezáleží. Jelikož film, kde v troubě číhají krysy o velikosti psa a ve dřezu "hmota", kde víkend na chatě znamená kličkování mezi zuřícími býky a homosexuálními strýci, kde návrat domů obnáší riziko nálezu velkého černocha s afrem ve vaně točícího globusem při předříkávání mantry Hare rama a kde stará dobrá pesimistická škola má poslední slovo si prostě nejde nezamilovat. Jdu si koupit paruku do supermarketu a přihodim jednu flašku Skotské a polibte mi všichni prdel! (Pokud mi nechcete koupit pivo.) :) Báro, tenhle film se ti nebude hrozně líbit a přesto bych si přál, aby ses na něj podívala. Strougy, tohle je přesně film pro tebe a proto se trochu obávám ti ho doporučit. :) (23.05.2014)

pre anglanov kultova klasika a obcas oznacovana za ich najlepsi film (spolu s wicker manom). pre mna celkom prijemna konverzacna komedia o vylete dvoch nezamestnanych hercov na vidiek s par slusnymi hlaskami a pomalym melancholickym tempom. herecke vykony vsetkych pritomnych su skvele ale kazdeho o hlavu prevysuje richard grant v ulohe non stop opiteho withnaila ktory pocas celeho natacania pil len caj:-) (06.03.2007)

Kultovní filmy mohou vypadat i jinak, než jako Trainspoiting či Reservoir dogs. Konec ve stylu I got high či vyfilosovaný úplný závěr trochu klamou tělem, protože jako by k předchozímu příliš nepatřily. Škoda jen, že se scénář víc nesoustředil na neschopnost velkoměšťáků vegetovat na venkově, tahle střední pasáž mohla být vtipnější. Visions of light 2011, 11. listopadu (12.11.2011)

V případě Withnaila jsem udělal chybu při programování nahrávání a konec - napsal bych, že mi unikl - ale v tom případě bych musel pociťovat ztrátu. Pravda je taková, že jsem se s viděním Bruce Robinsona tak nějak minul a kultovní status filmu nemůžu potvrdit a s oběma antihrdiny jsem se nemohl v žádném ohledu ztotožnit. Ne, že by jednotlivé scény samy o sobě nebyly v některých případech nosné, už úvodní scéna z bytu, tedy vlastně z nehorázného chlívku, který oba povaleči a feťáci dokázali ze svého příbytku udělat, je docela vtipná, když se snaží ve svém paranoidním záchvatu odhalit něco, co se možná hýbe ve vodovodním dřezu. Nashromážděné ingredience se totiž patrně ve stavu naprosté hniloby daly samovolně do pohybu. Bohužel ten styl humoru se s mojím většinou míjel, možná kdyby to bylo natočené jako čistokrevná komedie ve stylu Pařby ve Vegas. Tohle chce ale opileckým blábolením zároveň vyjadřovat nějaké pózy a celý film se vyznačuje bezcílnými hovory, které vedou odnikud nikam. Tak, jako Strach a hnus v Las Vegas, taky tohle je jenom krátkodobý pohled na zbytečnou existenci dvou rádoby umělců, co chtějí napodobit styl francouzské bohémy. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2012)

Dva neschopní asociálové předvádí své neschopnosti a hulvátské chování jak ve městě, tak i na venkově. Že by mě to bavilo se říct nedá. Nemám ráda ani takové týpky ani filmy o nich. Důvodů, proč jsem si dala tento film do Chci idět bylo hned několik. Je označený jako jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire, moji oblíbení mu dali vesměs vysoké hodnocení, popis filmu vypadal lákavě, země původu Velká Brinánie a doba vzniku 80. léta, zajímaví herci v obsazení ... Jenže ... prvních 30 minut mi připadalo, že se nic neděje. Nebo spíš to, co se dělo mě neoslovilo. Téma drog, zahánění nudy, případně tzv. bohémského života mě nikdy moc nebralo, jedno jestli to natočí Američané nebo Angličani. (21.10.2014)