Withnail a já

Nečekaně mnohovrstevnatý film o uhrančivosti dekadence a nevázanosti, ale také o nevyhnutelném konci a vystřízlivění. "Withnail & I" je mnohem více než jen "kultovní britská komedie pro studentské publikum" oplývající hláškami a surreálními sekvencemi. Snímek grandiózně navozuje dojem drogově a alkoholově rozklížené reality a to bez křiklavé vizuální stylizace, ale čistě dialogy, hereckým projevem a diskontinuitou sekvencí. Vyprávění postupně krystalizuje do melancholického pojednání o neodvratném procitnutí do reality. Ve filmu přichází v podobě deziluzorní cesty z města, která ukazuje, že s městem esenciálně spjatí hrdinové prostě do zemitého venkovského prostředí nezapadají a nedokáží v něm fungovat. Hořkosladký závěr s grácií i zármutkem naznačuje, že "Withnail & I" nebyl jen o chaotickém konci jednoho desetiletí, ale také o vztahu, v jehož základech bylo možná něco víc než jen pouhé materiální sdílení jednoho bytu. (17.01.2010)

Ta komedie a drama se tady snoubí v takovém podivném vztahu, který je nakonec hlavně depresivní, než jakýkoli jiný. Neměl jsem z toho nejlepší pocity, ale to spíš vnitřně, nikoli tím, že by nebyl film dobrý. Některými scénami jsem se musel prokousat, ale třeba noční setkání s Montym je naprosto výborné. (26.01.2016)

Teda, Withnail by si klidně mohl podat pitím roztřesené ruce s Bernardem Blackem z Black books. Takové dva vtipné charaktery, pro které je alkohol a anarchie životním názorem, aby člověk pohledal...Dost svérázná komedie s ne tak veselým koncem, nacpaná až po okraj poněkud bizarními postavičkami a hláškami, které většinou stojí vážně za to. Kdyby nebylo té zbytečné zápletky s teplým strýčkem Montym (jehož představitele mám navíc až příliš zafixovaného jako nerudného strýce Harryho Pottera), dala bych i za pět. (17.06.2013)

V případě Withnaila jsem udělal chybu při programování nahrávání a konec - napsal bych, že mi unikl - ale v tom případě bych musel pociťovat ztrátu. Pravda je taková, že jsem se s viděním Bruce Robinsona tak nějak minul a kultovní status filmu nemůžu potvrdit a s oběma antihrdiny jsem se nemohl v žádném ohledu ztotožnit. Ne, že by jednotlivé scény samy o sobě nebyly v některých případech nosné, už úvodní scéna z bytu, tedy vlastně z nehorázného chlívku, který oba povaleči a feťáci dokázali ze svého příbytku udělat, je docela vtipná, když se snaží ve svém paranoidním záchvatu odhalit něco, co se možná hýbe ve vodovodním dřezu. Nashromážděné ingredience se totiž patrně ve stavu naprosté hniloby daly samovolně do pohybu. Bohužel ten styl humoru se s mojím většinou míjel, možná kdyby to bylo natočené jako čistokrevná komedie ve stylu Pařby ve Vegas. Tohle chce ale opileckým blábolením zároveň vyjadřovat nějaké pózy a celý film se vyznačuje bezcílnými hovory, které vedou odnikud nikam. Tak, jako Strach a hnus v Las Vegas, taky tohle je jenom krátkodobý pohled na zbytečnou existenci dvou rádoby umělců, co chtějí napodobit styl francouzské bohémy. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2012)

Jedna z mála komedií, co si opravdu zaslouží (a kterou nejlépe vystihuje) titul '"kultovní". Je to tak zvláštní, podivně, svébytné, že spoustě lidí to nejspíš leze na nervy, ale umím si představit, že pro jiné lidi to je srdeční záležitost. Mně osobně hodnocení lítalo od dvou (některé výstupy teplého strýčka Montyho) do pěti (monolog zhuleného kamaráda o kakacích panenkách) hvězdiček, podle toho, jak moc jsem zrovna danou scénu nepobíral, resp. jak moc mi to vadilo. Ale konec mě přesvědčil, že tohle není jen tak nějaká blbost pro pobavení natočená s partou kamarádů za pár odpolední, ale (jak píše JFL, mohu jen zopakovat) až nečekaně mnohovrstevnatý film. (16.10.2012)