Mzda za strach

Tohle si původní Mzda strachu vážně nezasloužila. Julien Leclercq příběh doslova vykastroval a z komplikovaných nečernobílých postav zbyly pouhé prázdné skořápky. Vztahy, složitá minulost a nejednoznačnost tu prakticky neexistují. Pořád by z toho ale mohl být fajn thriller o dvou náklaďácích naplněných nitroglycerinem, jenže Leclercq je v akci naprosto neschopný, mizerně stříhá, nudně akci snímá a občas to proloží fakt ošklivým CGI. Jako akční béčko je to nudné a otravné. Jako nová adaptace pokoušející se navázat na dva slavné filmy vyloženě trapné. (02.04.2024)

Na Netflix dorazila nová Mzda strachu. Konzervy ji budou hejtit už z principu, protože si někdo dovolil předělat jejich milovanou klasiku. Další se budou upalovat na protest proti tomu, že se v původně čistě chlapském týmu poprvé objevuje žena. Nic z toho mi žíly netrhá - klidně bych si napálil i verzi s kompletně ženskou posádkou, třeba s Evou Green, Elizabeth Moss, Jennifer Lawrence a Annou Taylor Joy. A když tak nad tím přemýšlím, proč nepřidat ještě jeden náklaďák s nitroglycerinem, ve kterém by jela Anna de Armas se Zendayou, že jo. A určitě by se tam vmáčkla i Julia Garner. OK, problém je jinde. Clouzotova první filmová verze (1953) Arnaudova románu (1950) byla dramatická/thrillerová pecka, která se opírala o parádní práci s postavami, skvělé herecké výkony a mistrovsky budované napětí. Friedkinova verze (1977) byla podle mě výrazně slabší, ať už šlo o postavy nebo napínavost, ale pořád měla výbornou kameru, výpravu, herce a hudbu od Tangerine Dream. Tahle třetí verze - natočená opět žabožrouty - je po všech stránkách průměrným akčním thrillerem. Nevýrazné postavy nevýrazně zahrané nevýraznými herci snímanými nevýraznou kamerou se za doprovodu nevýrazné hudby a provázené řadou digitálních výbuchů projedou, prostřílí a nevýrazně podialogují pouští - a to bez výraznějšího napětí. Výsledkem je zbytečný film, jehož existence mě sice nerozčiluje, ale ani netěší. (29.03.2024)

Konečně zase jednou biják, jehož nedozírná imbecilita stojí za větší rozmr... rozbor! Arnaudův román se dočkal třetího filmového zpracování a jelikož je jeho premisa jednoduchá a zároveň nesmírně atraktivní, neváhala se ho ujmout tlupa pomatených břídilů. Ti sice potřetí změnili prostředí, tím ale veškerá jejich nápaditost beznadějně chcípla. Když si zahrajeme na senilní slepce a budeme předstírat, že film není jen vymaštěná, sterilní a připosraná maketa rutinního thrilleru, zůstane před námi jeden dost zásadní vroubek: podstatou předlohy i předchozích adaptací je únik bandy nesourodých charakterů ze zoufalé situace, v rámci čehož musí s vypětím všech sil zmáknout pekelnou fušku. Tady nám sebranka nesympatických jinochů veze dva metráky nitráku jak pytel cementu na stavbu a místo řidičského umu či zdolávání zapeklitých překážek se musí vypořádat maximálně tak s tím, že MAJÍ ŠTĚSTÍ a neustále útočící domorodci nikdy nic netrefí (domorodý snajpr nedokáže sejmout ani staticky stojícího borce). Když dojde na nesmyslně provedený „zvrat“, objeví se na scéně domorodec pro změnu hodný, pomůže raněnému a ještě zbytku hrdinů vysvětlí situaci… někde tady jsem definitivně rezignoval a smířil se s faktem, že tenhle film zřejmě cílí výhradně na pitomce. Kromě vykastrování dramatické složky došlo i na řádné zmasakrování dalších významů: žádné hledání vykoupení z pekla bezbřehé nudy a nuzáctví, naši hrdinové mají průsery ve stylu tuctových kriminálek (zabil jsem poldu, ajaj). Žádné morální tlaky a dilemata, nýbrž nejtuctovější dějové obraty z příručky pro mamlasy (teď tě zastřelím, protože chci tvojí výplatu a nikoho to nepřekvapí, protože jsem od začátku vykreslován jako hajzl). Žádný hořkosladký závěr, nýbrž kýčovité sebeobětování hrdiny (to bylo přesně potřetí, kdy jsem se smál nahlas). A co je nejhorší - vůbec ŽÁDNÉ napětí (!!!). Nejstarší filmová adaptace byla působivá mj. i tím, že hořící vrt představoval jakousi vzdálenou, skoro až abstraktní chiméru, pro jejíž likvidaci je třeba projít očistcem. Tady? Banda šašků jede zachránit nebohé vesničany, jejichž ohrožení vyjadřují dramatické záběry na tlakoměr a kde v závěru dojde i na nezbytné pistolky u hlavy. Všechno vocaď pocaď. Když chceš téma pojmout po svém, měl bys mít v první řadě nějaký nápad. Pokud chceš téma převést na akční blbinu, měl bys umět natočit atraktivní film. Když chceš prostě jen adaptovat jiné dílo, neměl bys ignorovat jeho silné stránky. Leclercq nezvládl ani jedno. Diletantsky vypreparoval hrubý základ a nalepil na něj hloupý thriller - bez koulí, zato s hromadou směšných scén a nudným audiovizuálem. Divácký zážitek: Mzda za totální sračku. (30.03.2024)

Odpadů je tady spousty. Ale to bych pak vůbec nedokázal najít hodnocení pro některý sračky. Dvě hvězdy jsou tak trefným hodnocením tohodle filmu. Přešlapů v ději je tam celá řada. Friedkinova Mzda strachu byla hodně napínavá. Záchodovu Mzdu jsem neviděl, a ani nechci. Tuhle za hodinu zapomenu. A víte co nesnáším. Když se někdo za zvuků obludný hudby obětuje. 40%. (30.03.2024)

Nová adaptace francouzské klasiky z 50. let, která se dočkala vynikajícího amerického remaku koncem 70. a nově se dostává na domácí frontu a nemělo se to stát. Mzda za strach není remake jako spíš ostudná vykrádačka a lacině vypadající a po všech směrech dost špatný akčňák, který si pouze vypůjčuje cestu náklaďáků plných nitroglycerinu, nelítostnou krajinou. Aby to bylo dost cool a záživné i pro novou generaci, byla přidána i lidská hrozba a čas od času i jiná překážka. Bohužel i přes pocit, že se neustále něco děje a je to přecpaný akcí, nemá to žádný pozitivní vliv na výsledek a pokud se divák nenudí u ohyzdné a nudné akce, rozčilují ho příšerné postavy a hlavně pocit, kdo tohle mohl vypustit do světa. Velká ostuda. (16.04.2024)