Odpískáno

Tématicky shodné s úspěšnějšími mladšími bratříčky Do naha a Billy Elliot. Pravdou je, že tento snímek není tak zábavný jako Do naha a nemá ani tak rafinovaný scénář jako Billy Elliot, nicméně jde stále o nadprůměrnou britskou filmařinu. Je to film mnohem víc přímočařejší a politicky z levicových pozic angažovanější, v řadě scén vyloženě proklamativní a emocionálně vykalkulovaný, nicméně natočený podle skutečných událostí, kdy desetitisíce zaměstnanců přicházely v 80. letech o zaměstnání a jejich dosavadní život se nenávratně zhroutil. Existuje obrovské množství filmů, které se snaží s divákem emočně manipulovat ve prospěch mnohem banálnějšího sdělení. Celkový dojem: 70 %. (31.01.2009)

Opravdu smutný příběh citlivě vyvážený exhibicemi hornického dechového orchestru. Zpočátku to byla nuda, ale pak se to rozjelo. To hromadné propouštění je paralelou na naši současnou situaci. V jednotě je síla, hornické chlapy držel při sobě už jenom ten orchestr, i když někteří z nich mu chtěli dát vale, nakonec všichni v plném počtu brali své členství jako poslání. Jeden člen, stávkokaz, jak se ukázalo později, byl hodně na dně. Jeho hořkost a ztráta rodiny ho dohnala k pokusu o sebevraždu v tragikomickém převleku klauna na půdě uhelných dolů. Bylo to tak kruté volání o pomoc. Ta ženská postava, co přišla mezi chlapy, tam ani nemusela být, byť si krutě zahrála s kartami všech hudebníků. Ale to by Ewan McGregor byl zase na ocet:)) (28.01.2009)

Mno ako spomina genetique ja som ako laik -nedouk nejak silu tohoto filmu neobjavil, hoci viem, ze tu hral isty Ewan McGregor /Trainspotting/, dalej Pete PostlethWaite /Alien 3, akysi Jursky Park/. Mark herman ako reziser mi teda neprijde nijak extra talentovany, su tu dve pamataniahodne scenky, zvysok je ale ovatovany. Film, ktory ide na rovnakjej vlne ako Billy Elliott s Dzejmi Zvoncekom : 55 % (17.08.2019)

"Brassed off", neboli "Odtroubeno žesti", nebo má někdo lepší nápad na překlad?, je filmem, na který jsem se asi nejvíce připravoval: 1. Syna mám v Ostravě, i když ne zrovna u OKD. 2. Seznámil jsem se s příběhem, který se mi zamlouval. 3. Přečetl jsem si (a to rozhodlo především) komentář Slavoje Žižka: "Brassed off se zaměřuje na vztah mezi ‚skutečným‘ politickým bojem horníků proti hrozícímu uzavření šachty a ‚idealizovaným‘ symbolickým výrazem pospolitosti horníků, jejich žesťovou kapelou. Na první pohled se zdá, že jsou oba uvedené aspekty v rozporu, horníkům, kteří jsou zapojeni do boje za ekonomické přežití, se jeví vyjádřený slovy jejich starého kapelníka: „Záleží jen na hudbě!“, jako zbytečné fetišizované lpění na prázdné symbolické formě zbavené své společenské substance. Jakmile však horníci svůj politický boj prohrají, jeví se tento postoj, jejich hraní a účast v soutěži, jako skutečný čin, který potvrzuje věrnost jejich politickému zápasu… a stává se znamením věrnosti obsahu (boje proti uzavření šachty, za další pokračování způsobu jejich života). Pospolitost horníků náleží k tradici, která je odsouzena k zániku – přesto je to právě zde, kde bychom se měli vyhnout pasti, že horníky obviníme z toho, že trvají na starém, zpátečnickém, mužsko-šovinistickém dělnickém způsobu života. Princip pospolitosti, který se zde objevuje, je hoden toho, abychom za něj bojovali, a rozhodně bychom neměli připustit, aby zůstal nepříteli na pospas… Oba činy z filmů Brassed Off a The Full Monty jsou počiny zatracenců – dva způsoby, jak se vypořádat s katastrofickou ztrátou, tj. trvat na prázdné formě jako na věrnosti ztracenému obsahu („Není-li žádná naděje, jsou tu alespoň principy.".... A výsledek? Vše se potvrdilo, navíc mi u anglické dechovky ukápla i nějaká slza (jinak nepláču, při hudbě se ale často zajíkám).... Pozn: Je jedno, zda jde o Darkov, Grimley nebo Duquesne, nebo tisíce dolů, které byly zavřeny krátce či dlouho předtím. Jde o to, jak se s tím kdo vyrovná. Však i Bob Dylan zpíva: "Can't you hear that Duquesne whistle blowing? / Blowing through another no good town /The lights on my native land are glowing /I wonder if they'll know me next time 'round'." (27.04.2017)

Na jednu stranu labouristická agitka (otevřená kritika thatcherizmu a závěrečná ironie znějící nad tóny Země naděje a slávy, hymny konzervativců), na druhou stranu místy depresivní a šokující sonda do života těch, kteří na hospodářské změny doplácejí nejvíce - obyčejných lidí. Na tenhle film jsem se díval především z toho důvodu, že taky hraju v orchestru, shodou okolností hornickém, a i ten se v době po Sametové revoluci potácel v krizi, kdy přišel o zkušebnu, dirigenta, dvě třetiny hráčů a podporu zvenčí, ale přesto se jej díky obrovskému nadšení muzikantů a úctě k tradicím podařilo zachovat. Sledování ODPÍSKÁNO mě utvrdilo v tom, že muzikantské radosti a strasti jsou všude stejné. (442., leden 2009) (27.01.2009)