Nahý mezi vlky

Nahý medzi vlkmi nie je iba o skrývaní dieťaťa v koncentračnom tábore. Blíži sa koniec vojny, každý to už tuší a všetci sú z toho nervózni. Skrývať dieťa nie je jednoduché, treba to premyslieť a prejavovať aj dostatok odvahy a schopnosti vzdorovať nátlaku nacistov. Všetko vedie k očakávanému koncu, ale na napätí to filmu neuberá, skôr naopak. Klasicky, skôr neautorsky prerozprávané, čo ale na druhú stranu znamená zachovanie tej správnej vojnovej atmosféry, tak, ako sme zvyknutí. Navyše bez prehnane zbytočného citového vydierania. Armin Mueller Stahl ešte s vlasmi. (24.07.2016)

Do koncentračného tábora je prepašovaný malý chlapec. V kufri. Bez viditeľných otvorov na dýchanie. Ale o technikáliách nechcem písať. Problém je, že namiesto živej bytosti tu dieťa zohráva skôr úlohu pasívneho talizmanu, ktorý si jednotliví trestanci kedy chcú pomojkajú v náručí, aby mali lepšiu náladu. A on drží ako hluchý dvere. Žiadny vzťah si s ním nikto nebuduje. Raz sa zasmeje a dvakrát rozplače. Dajú mu mlieko a trocha najesť. To je všetko. Inak by si divák mohol myslieť, že ide o figurínu. Myšlienka super. Je synom nikoho a zároveň všetkých. Ale prevedenie ma núti pokladať ho za kulisu bez duše. Film postupom času naberá patričné tempo. Je krutý, ako sa na túto tému patrí. Len vtedy už sa dejú veci nezávislé od najmenšieho obyvateľa Buchenwaldu, ktorý by tam v podstate ani nemusel byť. (23.05.2023)

Iba nedávno mal na STV1 premiéru remake tohoto filmu a dostal som chuť na originál. Táto staršia verzia z roku 1963 sa mi zdala o čosi vierohodnejšia, čo je v takýchto filmoch zásadná vec. S blížiacou sa červenou armádou Nemeckí dôstojníci tušili, že sa budú musieť zodpovedať za svoje činy, preto boli mnohí z nich o dosť povolnejší a miernejší než v začiatkoch. Samozrejme nie všetci ako môžme vidieť aj tu. Fakt by ma zaujímalo ako to bolo v skutočnosti. 70%. (22.01.2017)

Silný príbeh s veľkým odkazom. No nepáčila sa mi dramatizácia a celkovo i forma, akou sa snažili autori námet spracovať. Čakal som väčšie emócie. Tiež kostra príbehu občas dýchala miernou nudou, navyše niektoré situácie tu zachádzali do zbytočného chaosu okolo postáv s banálnym vyznením. V tomto smere mi to trochu pripomenulo snímok od Agnieszky Holland - V tme (2011). No narozdiel od neho sa v tomto prípade nedá uprieť aspoň istá dávka autentickosti. Lepší priemer. 65/100 (30.01.2018)

Frank Beyer byl pro válečný film ve Východním Německu rozhodně pojmem. Přestože bývá z jeho tvorby jako vrchol brán hlavně Jakub lhář (z něhož jsem měl po emocionální stránce určitě ještě silnější zážitek), už 11 let před tím ve filmu ještě černobílém prokázal cit pro působivě autentické vykreslení prostředí koncentračního tábora. Zopakoval jsem si Nahého mezi vlky s odstupem pár let a potvrdil si, že mi způsob vyprávění válečného dramatu této éry rozhodně pořád sedí a úderně na mě funguje: navzdory přítomnosti dítěte v ohrožení se Beyer zcela obejde bez citového vydírání; násilí vnímáme jen v náznacích, někdy i mimo obrazovku, přesto se tísnivý dojem na mě v nejedné scéně díky precizní atmosféře úspěšně pronáší a dostaví; dvouhodinová stopáž utekla velmi rychle a film na mě fungoval v příběhu oběty pro záchranu dítěte stejně jako během početných dialogů akcentující politickou linii. Mírně mi s odstupem času překáží jen spád do komunistické agitace, která jakoby v poslední půlhodině až přebila hlavní ideje boje proti nacismu a záchrany lidského života. Ve svém váhání mezi 4 a 5 hvězdami tak zaokruhlím směrem nadolu, avšak vzhledem k zdatně zpracovanému silnému tématu a celkové atmosféře má pro mě tento Bayerův počin v rámci filmů na téma holokaust nadále čestné místo. [85%] (28.05.2023)