スウィートホーム
Sweet Home
Obsahy(1)
Do starého zámku přijíždí televizní štáb, aby prozkoumal fresku na zdi, kterou před několika desetiletími namaloval majitel zámku Ichirou Mamiya. Objevují tam však ještě několik dalších fresek, včetně jedné, na které je zobrazeno hořící dítě. V zámku se začínají ozývat záhadné zvuky, reportérka se chová velmi podivně a stíny jako by žily vlastním životem. První úmrtí tak na sebe nenechají dlouho čekat. (hladass)
(více)Recenze (12)
Vo svojej domovine rozhodne nadpriemer žánru. Kto sa chrochtá blahom nad horormi, bude zadosťučinený. Špikové gore, dobrá atmoška ( film z rokov 80. ) a nejaký ten humor. Má to nádych OLD DARK HOUSE, či MAMA a ešte niekoľko veľkých hororových hitov, ale aby som neprezrádzal, tak budem radšej držať hubu ( resp. klepať do klávesnice ). ()
Budu dělat, že KONEC JSEM NEVIDĚL. Protože po předchozím atmosférickém peklu je to tak ledová sprcha, že jsem měl chuť na celý film zapomenout. Ale nejde to. Sweet Home je totiž kus poctivého hororového řemesla, co si diváka připravuje dobrých 40 minut, aby pak spustil vlnu intenzivního strašení. Drtivá většina filmu se odehrává v příšeří, a právě ve tmě se ukrývá největší nebezpečí. Neposední duchové, oživlé stíny a v neposlední řadě výborné gore, které finišuje v naprosto fantastické scéně detailního rozkladu jedné z postav. Jenže ten konec, TEN KONEC...!!! (Pokud se ho budete chtít vyvarovat, film doporučuji vypnout přibližně 8 minut před úplným závěrem, ale jak tušim, stejně vám to nedá...) ()
V rámci oldschool béčkoidního žánru je to velmi silný a příjemný nadprůměr.. Japka zde sice tak trochu(docela dost) potlačujou veškerou svou japkovost, ale to je spíše zajímavé než na škodu. Atmosféru to má až skoro pohádkově del Torovskou a všechny ty vymazlené triky a masky jsou jako nostalgické pohlazení po duši tvrdého jádra hororových fanoušků. ()
Sweet home je asi môj prvý čistokrvný klasický japonský horor, predsa len mám skôr skúsenosti s ich novšou žánrovou tvorbou, ktorá mi celkom vyhovuje, či už zápletkami, ale aj atmosférou a keďže režisér o viac, než dekádu neskôr natočil Kairo, ktorý považujem za atmosférický skvost, bol som zvedavý, ako dopadla táto jeho klasika osemdesiatych rokov, no teda o výraznejšej spokojnosti určite hovoriť nemôžem. Už z celej úvodnej rozbehovej fázy som nemal dobré pocity, celé mi to prišlo až príliš idilické a atmosférou a postavami mi to pripomenulo hong kongské dobrodružné filmy tej doby, čo teda od tohto žánru rozhodne nechcem, ale samozrejme sa cez to dá preniesť, keďže je jasné, že to hlavné ešte len príde. Ale nanešťastie mi to moc nevyhovovalo ani následne. Síce sa to už naplno rozbehne a prakticky stále sa niečo deje, ale atmosféra mi vôbec nesadla a celé to išlo nejak mimo mňa, o postavy som sa vôbec neobával a dokonca ani toho, čo sa skrýva v temnotách. A ten úplný záver si teda tvorcovia mohli odpustiť, to mi už prišlo úplne mimo. Čo sa týka samotných hororových scén, určite musím pochváliť efekty, ktoré sú v klasickom štýle, ktorý mám rád, je to nielen vizuálne kvalitne zvládnuté, ale aj celkom nápadité, drsné a morbídne, pričom potešia aj masky, len škoda, že inak mi to nesadlo, vôbec mi to neprišlo napínavé a bolo mi jedno, ktorá postava zomrie. Obsadenie je síce neznáme, ale celkovo nie je najhoršie, len ako som už spomínal, skôr by mi vyhovovalo v nejakom dobrodružnom filme a nie v horore. Takže celkovo nebudem zbytočne kritický, nenudil som sa a nájde sa tu viacero kladov, ale od kvalitného režiséra a z tohto obdobia som čakal podstatne viac. 55% ()
Poněkud zvláštní sledovat vpodstatě gotický horror odehrávající se v Japonsku. Kromě řady filmů o strašidelných a prokletých domech či zámcích neb jiných budovách se mi vybavily ještě dva: Evil Dead a Noční můra z Jilmové ulice (kotelna, dítka vylézající z matičky aj.). A třešinkou byla dětská rakev, kterou snad vyráběl sám H.R.Giger (kteréhožto Japonci zbožňují). Velmi dobrá kamera předkládá obrazy poetické (umývání vlasů), šerosvitné (až barokní) i hrůzné (brutální smrti). Triky jsou na dobré úrovni (jistě, kromě malovaných blesků v 80.letech tak populárních). Přímo fascinující byla smrt Asuky, která se po rozpolcení lebky promění v rozžhavenou tekoucí hmotu podobnou lávě... Vůbec mechanické efekty opět triumfují. Tam, kde by dnes proběhlo několik počítačových snímků, můžeme sledovat detailní scény rozkladu a zhouby. Zpočátku pomalý rozjezd má divoký dojezd. Doporučuji vydržet závěrečné titulky, malou odměnou bude... ()
Reklama