Ratatouille

Málokdo ví, že příběh může být částečně inspirován skutečnou událostí. 24.2.2003 totiž Bernard Loiseau, majitel restaurace La Côte d'Or a několikrát vyznamenaný známý šéfkuchař, spáchal sebevraždu v důsledku udělení nižšího hodnocení v prestižním průvodci po restauracích Michelin. Po Ratatouille se naopak Brad Bird dostává do prestižního seznamu režisérů animovaných filmů. A před dvanácti lety Pixarem hozenou rukavici stále nikdo nezvedá. (14.10.2007)

Ratatouille se nemůže chlubit skvělým gejzírem vizuálních i verbálních gagů jako Shrek ani nemá tak propracovaný a všem generacím srozumitelný scénář jako Nemo. Přesto je možné o něm hovořit jako o současné špičce v oblasti celovečerních animovaných filmů, a to především díky skvělé animaci, která představuje současný technologický vrchol a v některých momentech vypadá téměř jako hraný film, ale taky pro zajímavé výtvarné provedení, které místy připomíná artové avantgardní projekty. To se projevuje zejména ve scénách nad Paříží nebo v bludišti stupaček, kam se malý hrdina uchýlí před pronásledováním, ale mimo jiné i u závěrečných titulků. Samotný scénář představuje jen lepší průměr a zejména pro malé děti bude zápletka nejspíš nestravitelná. Celkový dojem s ohledem na výtvarné provedení: 90 %. (16.10.2007)

Na to, jak nezvyklou dějovou premisu si Pinkava vybral, je nakonec Ratatouille až překvapivě předvídatelnou podívanou. Efektní, dostatečně zábavnou a pixarovsky vypilovanou, ale přece jen jasně dopředu danou. Hodně tak zachraňuje romantické prostředí Paříže, příjemná kuchyně plná roztodivných pokrmů a také Anton Ego jako temný restaurační přízrak dělající z každého svého monologu vrcholně napínavou momentku. Když ale porovnám s takovými Auty, které se mohly ve schématičnosti ztratit daleko snadněji, mírné zklamání z Remyho cesty za chutěmi a vůněmi cítím. 70% (30.01.2008)

Mít Brada Birda za svého šéfa musí být doslova peklo, neboť jeho pedantský cit pro každičký detail je skutečně úctyhodný. Škoda, že si však tolik nevyhrál s příběhem jinak líbezného animáku. Co mě však nejvíc vyděsilo, byla představa, že bych měl někdy skončit jako věhlasný a zatrpklý kritik Anton Ego. To radši rychle od kulturní nebo jakékoliv kritiky ruce pryč. (01.10.2007)

Uff.... to zas bylo něco.... pak se nemám stávat prostorově výraznějším... :-) Myslel jsem, že Postřižiny zůstanou jedinným filmem, u kterého se nejen usmívám, ale dostanu šílenou chuť na cokoli a hle... nějaký animovaný krysák si klíďo píďo přijde a zboří mi jen tak "MÝRNIXTÝRNIX mé přesvědčení.... No tedy.... :-) (23.02.2008)