Cenu smerti sprosi u mjortvych

V létě 1924 opoziční tisk v Estonsku vyzýval k odporu vůči stále sílícímu fašismu vlády a 1. prosince v 5:15 ráno nakonec vypuklo povstání spojených sil komunistů, socialistů a odborářů. Boje skončily už ten samý den večer a na obou stranách přinesly 33 obětí na životech. To až následující teror vítězné diktatury má na svědomí další stovky mrtvých – popravených ve věznicích, či postřílených „na útěku“. Na jaře 1925 je na svobodě aktivních, nicméně v hluboké ilegalitě ukrytých, už jen pouhých sedmdesát členů estonské komunistické strany, všichni ostatní, kteří jsou ještě naživu, sedí ve vězení. Zatčen byl i jeden z vedoucích členů KSE Anton Sommer (Juozas Kiselius), který také čeká po vyneseném rozsudku v cele smrti na popravu a sem za ním přišla návštěva s nečekaným návrhem. Byl mu nabídnutý život výměnou za knihu, v níž by napsal, že se mýlil a kde by vykreslil události posledního roku a dnešních dní souhlasně s politickou linií vlády.
Něco takového by ani svým jménem, ani pod pseudonymem nikdy nenapsal. Něco podobného se tak hluboce příčí jeho zásadám, že o nějaké knize nehodlá byť jen diskutovat! A to ani se svým spolužákem, který mu jménem ministra vnitra tuto nabídku přednesl, ani se svojí ženou, která mu vyčítá, že ji tu jinak zanechá samotnou, s dětmi a bez prostředků, ani s otcem, který se celý život hrbil před vrchností a i dnes se mu snaží vysvětlit, že protivit se něčemu, co přichází shora, nelze. Přesto se zdá, že život Antona Sommera bude nakonec přeci zachráněn – a to i bez požadovaného pamfletu, ze Sovětského svazu přichází nabídka na výměnu vězňů. Jenže mít na svobodě někoho jako Anton, je pro nejvyšší estonské kruhy nebezpečné a absolutně nepřijatelné... (chamonix)