Serial Experiments: Lain

Tak z tohohle anime jsem absolutně zklamaná… Samé výborné hodnocení, dokonce i tady na ČSFD je ve 200 nejlepších děl… Ale nechápu proč… Paranoidní atmosféra, děj se netáhne, ale plazí, že jsem u toho skoro usínala. Celkem předvídatelný konec, který jsem už tolikrát viděla. Mix Matrixu, Evangelionu a Ghost in the Shell, jen roztahané a nudné. Každopádně, přiznávám, Lain je kvalitní, ale na mě žádný dojem bohužel neudělala. Dávám jednu hvězdičku za to, že to má pouze 13 dílů, víc bych prostě nevydržela. (07.01.2012)

PRESENT DAY, PRESENT TIME LAYER 1 : INTRODUCTION Deväťdesiate roky odmietli pompu a nevkus rokov osemdesiatych a stali sa myšlienkovo a umelecky najplodnejším desaťročím minulého storočia. Všeobecne sú charakterizované ako cynické, pochybovačné a postmodernistické obdobie.LAYER 2 : GENERATION 90´s Generácia devätdesiatych rokov odmietla nielen postuláty generácie predchádzajúcej, ako to robí každá generácia, ale začala pochybovať i o význame postulátov samotných. Toto pochybovanie a prehodnocovanie hodnôt samotných vyústilo do popierania zažitých lineárnych a žánrovo čistých umeleckých postupov, čo umožnilo spájať a miešať jednotlivé žánre a postupy s cieľom priniesť niečo nové a oživiť úpadkové umenie osemdesiatych. Typickými hovorcami ducha desaťročia sa stali napr. Nirvana, Smashing Pumpkins, Radiohead či Alanis Morisette, vo filme Tarantino, Lynch, Aronofsky, Besson, Fincher.LAYER 3: NET IS VAST AND INFINITE V deväťdesiatych nastal boom internetu, myšlienky a názory boli zrazu masovo oznámiteľné a diskutovateľné, čo umožnilo ich rýchlejšie šírenie a obohacovanie myslenia v masovom meradle. Niet divu, že sa objavili názory na prepojenosť siete s realitou, pretože prostredníctvom vedomia ľudí sa tak naozaj deje. LAYER 4: SERIAL EXPERIMENTS : LAIN SEL je príbehom dievčatka Lain, ktoré prostredníctvom svojho alter ega vo virtuálnej sieti zmazáva hranice medzi realitou a svetom netu. Obsahuje obrovské množstvo filozofických myšlienok, ktoré sú pre dnešnú teen generáciu ťažko stráviteľné, a ktoré (česť výnimkám) odmieta. Je obrazom pochybnosti o objektívnej realite toho čomu hovoríme vonkajší svet a tým nadväzuje na myšlienky, ktoré priniesol už Ghost in the Shell a ktoré západu predstavil koncom desaťročia Matrix. Postoj Lain je postojom devätdesiatych rokov : pochybuj o tom čo vidíš a rozmýšlaj o tom čo nevidíš. Hudobná zložka je akousi variáciou na hudbu Radiohead (celkovo zo seriálu ide podobný feeling ako z klipu Paranoid Android) . LAYER 5: CONCLUSION SEL je odtlačok ducha doby v umeleckom diele, akých nájdete len veľmi málo. Je totiž presne taký , aké boli 90´s . Pochybovačný. Filozofujúci. Geniálny. Tvorivý. Ne-žánrový. Nepochopiteľný. Nepochopený. 10/10 LAYER 6 : EPILOGUE Začiatok storočia – najmä v západnej kultúre znamenal obrat k tomu, pred čím 90´s varovali najviac : konzum. Na druhej strane, ďakujem 90´s, že som svoj zásadný myšlienkový vývoj prešiel práve v nich a ďakujem Lain, že mi to nádherným spôsobom pripomenula. (12.07.2006)

Nikdy, opravdu nikdy, bych v životě neřekl, že mě až tak nadchne anime seriál. Nalákalo mě na něj žánrové zařazení a obsah, slibující něco opravdu nevídaně divného, ale dost jsem se bál, aby z toho nevypadlo to klasické na efekt překombinované anime, které se snaží mít tak moc zvratů, až je to časem už jenom nudné a otravné. Už první epizoda mě ale přesvědčila o tom, že tohle bude něco úplně jiného - skoro žádná hudba, hromada tichých scén, kde jen postavy stojí v určité póze nebo jen někam divně koukají, psycho textové vsuvky/citáty o sebevraždách a jak se hlavní hrdinka jen vzdala svého těla a dál žije v síti... Bylo to tak neskutečně psycho a zároveň atmosférické, že mě to nadchlo už tam a zbylých 12 epizod jsem se modlil, aby se to někde celé totálně nepokazilo. Ono je to totiž taky hodně mysteriózní, zvratů je zde opravdu tuny a všechny jsou - jak je u Japonců zvykem - tak, že se vám z nich div nerozskočí hlava, ale překvapivě jsem vůbec neměl pocit překombinovanosti, naopak, (skoro) vše tu mělo svůj smysl, dotáhlo se do konce, přišlo to s dostatečným počtem myšlenek o tom, co všechno může způsobit přetechnizovanost (a nejen to) a všechno mi tu prostě přišlo dostatečně vyvážené na to, abych byl naprosto spokojený. Má to teda pár slabších míst a epizodu 11 tvůrci mohli škrtnout úplně, ale mimo to, zbytečné romantické/vztahové scény a neopodstatnění toho, proč je hlavní hrdinkou mladá školačka (což ano, to je taková japonská ujetost, tvořit filmy a seriály o takových postavách z prostředí školy, ale tady to zpětně nemá větší opodstatnění a víc by se mi líbilo, kdyby Lain měla okolo 25), tomu fakt nemám co vyčítat. Hlavně mě těší, že tvůrci naprosto přesně věděli, jak co odhalovat a jak celý děj gradovat - píšu to teda asi ještě u dvou epizod, ale tohle se vidí opravdu málokdy. Jen se teda člověk musí dostat do té nesmírně specifické atmosféry, najít si v ní zalíbení (což jde snad ještě hůř než se do ní dostat) a dávat pozor, co tam všichni říkají co přesně je metafora pro něco většího. Mě osobně to teda pak smysl dalo a je to snad nejfilozofičtější anime, jaké jsem kdy v životě viděl. A za mě - kam se na Lain hrabe mírně přeceňované Ghost in the Shell... Za mě naprostá pecka a už pěkně dlouho mě žádný seriál takhle neoslovil. Slabých 5* (21.03.2023)

Neustále záběry na dráty skrz které proudí zdroj našeho bytí na Zemi - elektřina.... Vlastně ani nevím jak toto dílo slovy popsat či co si o tom myslet. Zkrátka Nakamura vytvořil anime psycho-matrixovský cyberpunk scifi ze kterého se mi občas pěkně zatočila hlava. Seriál v názvu obsahuje slovo "experiments". Ano, to je to správné přirovnání. A veřejně si při tom i přiznávám, že o kyberpunku nic nevím! 6/10 (24.05.2007)

Nemam rad, kdyz na neco zacnu koukat a nedokoukam to, pokud neuznam, ze je to absolutni hloupost. Tak myslenka by tu byla, ale zpracovani je unavujici a serial mi v hodne pasazich notne myslenkove ujizdel. Proste jsem nestihal chapat, co autor zamyslel tim a onim a uz navazovalo dalsi psycho. Zde hojne zminovane Matrixy a GITSy jsem nemel problem pochopit, s Evangelionem to bylo ke konci horsi. Ja nejsem filozof ani psycholog, abych se chtel hnipat v nejakem vedomi, nevedomi a premyslel o souvislostech, ktere proste nejsem schopen videt. Jsem obycejny omezenec s celkem primocarym myslenim i jednanim a tahle dila proste nejsou pro me. Takova Paprika, ac je spis o snech, pro me byla daleko vice stravitelnejsi. (23.12.2012)