Údolí Gwangi

Težko lze hledat zvrhlejší kombinaci, než je spojení prostředí kovbojů a mexikánů s dinosaury. Režisér O´Connoly spolu s trikařskou legendou Rayem Harryhausenem se o to pokusili a vznikl tak poněkud schizofrenní mix westernu a Jurského parku. Nad logikou děje nelze moc přemýšlet, jinak by člověk ztěží mohl přijmout fakt, že začátkem 20.století kdesi na Divokém západě existuje neprobádáné území, kde ještě žijí pravěcí ještěři a kde pterodaktylové nemají potřebu létat mimo své teritorium. Zde je podstatné jedno jméno - Harryhausen (jinak např. Souboj titánů) a jeho triky. V tomhle ohledu se trestuhodně první hodinu téměř nic neděje, s následnou výpravou si divák užije dinosaurů dostatek a vše graduje řáděním hodně přerostlé ještěrky ve městě. Harryhausenův rukopis je jasně čitelný, některé triky jsou zdařilé, jiné méně. Pobaví skoro "edwůdovská" scéna souboje s pterodaktylem, kdy jedna z postav hýbe jeho modelem, aby to vypadalo, že se pterodaktyl brání, zaujme trikově zdařilé chycení tyranosaura do lasa. Pouze jsem nepochopil záměr tvůrců, proč většina ješterů má křiklavě fialové zbarvení, ale to je detail. Tenhle film je totiž pro Harryhausenovy fandy, mezi které se počítám i já, povinnost, ačkoliv první půle je poměrně nudná a logika kulhá na obě nohy. (01.06.2004)

Dvě slova "guilty pleasure" se do tohoto komentáře hodí jako do žádného jiného. Údolí Gwangi je totiž tak kouzelný film, že jsem se tomu sám divil. Kovbojové a dinosauři? Vlastně proč ne, vždyť už jsme viděli kovboje a roboty (Westworld), kovboje a steampunk (Wild Wild West) a zanedlouho uvidíme Kovboje vs. vetřelce. V "Gwangi" je úplně všechno. První polovina filmu mě zaujala vcelku vtipným dějem, sympaticky vykreslenými postavami a (pochopitelně) Harryhausenovými triky, které na sebe ovšem nestrhávají všechnu pozornost, ale jen zdařile dokreslují děj. Prostě vidíte pár hlavních hrdinů pozorujících miniaturního "prakoně", vidíte bandu honáků, jak o pár desítek minut později toho mrňavého koně pronásleduje pouští... A věřite tomu. Dokonalá iluze. A jakmile na scénu přijdou dinosauři... Ach. To, co se začne dít, muselo Stevenu Spielbergovi opravdu hodně učarovat, a není se proto co divit, že některé scény takřka doslovně ocitoval v Jurském parku (tyranosaurus objevivší se tak, že zčistajasna schramstne menšího dinosaura, nad nímž právě kovbojové žasnou) a Ztraceném světě (chytání dinosaura do lasa). Finále pak pro změnu připomíná King Konga, ovšem na rozdíl od něho je pojato ryze akčně (a zase v něm byla poznat inspirace pro Spielbergovu jurskou dvojku) a chybí mu jakákoliv myšlenka. Což nevadí. Údolí Gwangi je dokonalý, zručně natočený popcornový film s výbornou hudbou, který jsem si počínaje dneškem zamiloval. Pět čistých hvězd a jeden z nejhlubších zářezů na Harryhausenově pažbě. (28.05.2011)

Když je vám pět let a vezete se na tolik profláklé dinosauří mánii a hodný pirát vám k tisíckrát sjeté kopii Jurského parku přihodí zdarma božárnu zvanou Údolí Gwangi, tak jste na vrcholu blaha. Moc si toho nepamatuju. Jen že tam jezdili kovbojové, kteří se prali s dinosaury v kostele, pobíhal tam miniaturní kůň a že mě to v té době hodně bavilo. Animace, která je na úrovni Cesty do pravěku se mi líbila, i když jsem si film pouštěl po již zmiňovaném kusu od pana Spielberga. No, ruku na srdce, v té době se mi líbilo všechno s přerostlými ještěrkami a dnes bych zřejmě hodnotil nižším počtem hvězdiček, ale vzpomínky na tento film jsou příliš hřejivé na to, abych to dělal. Je čas oprášit kazetu a pustit si to jako už trošku větší dítě. Věřím, že bych ani dnes nebyl zklamaný. Ta nostalgie je mrcha:-) (29.10.2007)

Taky vás někdy zajámalo, jak by vypadala cs Cesta do pravěku, kdyby mezi saury pronikly nikoliv kluci, ale banda kovbojů a mexikánců? Ne, mě taky ne, ale tady to k sobě docela dobře sedí a všechno více méně funguje, ačkoliv je to spíš v rámci guilty plesure, ať už kvůli neoriginalitě, krom jasné kopírky Cesty do pravěku (souboj velkosaur vs Stegosaur) je tu také značná inspirace finále King Konga, akorát tu nejsou věžáky a vidět tyranosaura, jak ve svejch pařátcích tříme blondýnu by bylo hodně vtipné, takže.. Škoda, že to tam nebylo! (12.02.2017)

Na mojej púti po stopách Raya Harryhausena som sa dostal až do Údolia Gwangi a musím povedať, že reakcie na tento film mám dosť zmiešané. Gwangi je jedným s tích slabších (nehovorím schválne slabých) kúskov na ktorých sa pán Ray podielal, čo však ale neplatí o jeho stop-motion animácii. Jeho triky aj keď už dnes pôsobia naivne, vo svojej dobe boli veľmi prevratnými a aj po rokoch dodávajú filmu na mnohých miestach veľkej pôsobivosti. ,,Oživil" tu cca 5 tvorov, pričom jedna z najlepších je animácia malého koníka ale pozornosť si zaslúži aj tyranosaurus Gwangi, ktorý v závere predviedol súboj v aréne so slonom (veľmi podobné ako u staršieho 20 Milion Miles The Earth) a jeho púť sa následne ukončila veľkoštýlovo v útrobách rozostavanej katedráli. Druhá polovica filmu je tak pomerne nápaditá, nechýba v nej množstvo akcie čo ako tak kompenzuje prvých 45 minút, ktoré sa nezaujímavo vlečú až slimačím tempom a osobne by som ich videl na veľmi slabé 2*. Problémom filmu je práve to, že je prostredím a načasovaním je až veľmi reálny aby sa mohol aspoň trocha stať, jednoducho prostredie divokého západu nie je pre film s dinosaurami vôbec šťastnou voľbou. Údolie Gwangi bolo tak pre mňa skôr sklamaním a dá sa povedať, že tentokrát tu zápory prevyšujú kladné stránky, ktoré vlastne okrem efektov žiadne nie sú. Hodnotenie je tak z mojej strany miernym prilepšením, pretože výsledky práce tejto trikárskej legendy mám veľmi rád. (26.10.2008)