Pohraniční pásmo

Jaké hranice jsme schopni překonávat? Nemyslím ty mezi dvěma státy, i když přesně na pomezí Severní a Jižní Korei se tenhle příběh odehrává, ale ty lidské. Na to jakou cenu má zakázané přátelství se nám snaží dát odpověď až překvapivě poklidný Chan-wook Parkův film. Výborné drama, bohužel s pro mě rušivými vstupy při dialozích v angličtině. (06.06.2012)

Velký příběh o velkém přátelství plus to vše za velké nepřízni osudu. Nádherný příběh zpracovaný zajímavou formou, za taktu bezchybné a dechberoucí hudby. Nejprve to vypadá jako prachobyčejné story z vojenského prostředí. To, co se z toho však vyklube, předčilo všechna má očekávání. Citlivý a smutný příběh, který v určitých momentech vyčaruje na tváři úsměv (nezvyklá forma dětské hry "přetlačovaná" mezi vojáky etc.), v určitých chvílích vhání do tváře slzy... a současně jde o příběh, který vás na jedné straně převálcuje tiše a nepřímo tikající hrdostí, na straně druhé pak beznadějností něco změnit v té kocourkovské a přesto tolik reálné situaci. Shrnuto a podtrženo: Během filmu jsem se rozhodoval mezi 4 a 5 hvězdičkami. Ke konci filmu se to naklonilo k plnému hodnocení a nebylo nic, co by toto skóre zvrátilo. (18.06.2005)

Čekala jsem něco výborného a stylového jako obvykle od Chan-wook Parka a hlavně jsem čekala nějakou hustou detektivku s propletenou a chytrou zápletkou, ale dostalo se mi úplně jiné rozsekávky, než jaká by se dala tušit z popisu úvodního děje, že se v JSA stala vražda severokorejských důstojníků rukou jihokorejského důstojníka, kterou přijíždí vyšetřit nezávislý tým vedený ženou :). Ano, ví se kde se střílelo, kdo střílel, ale neví se proč se něco takového vůbec stalo na místě jedněch z nejnapjatějších politických vztahů na světě. Vůbec jsem netušila kam mě tenhle příběh může zavést a nečekala jsem něco takového co nakonec přišlo. Vyšetřovatelka se snaží přijít na odpověď "proč?", ale s tím hlavním dějovým zvratem filmu je tahle otázka ještě o to důležitější a o to usilovněji se divák snaží dovědět proč se něco takového vůbec mohlo stát, když je všechno trošku jinak než jak to vypadalo na začátku. Svým hlavním dějem a pozadím celé vyšetřované události mě JSA úplně dostalo, protože řeší snad ještě hlubší problém než jakým by byl možný mezinárodní incident s vyhrocenými vztahy mezi severní a jižní koreou. Nevím jak pořádně to popsat, protože tohle je další z filmů, kde je lepší, pokud divák vůbec neví, co je opravdovým námětem filmu. Je to prostě hodně osobní a velmi osobní v otázkách, které film divákovi předkládá, stejně jako v závěrečném vyznění filmu, které je prostě husté a velmi tragické. Chan-wook Park je prostě mistr vyhroceně tragických příběhů, jejichž neštěstí divákovi opravdu dojde v celé své síle až nějakou chvíli zpětně po kouknutí na film. K tomu výborní herci, našlápnutý scénář a dialogy a i v tak komorním příběhu velmi osobitý vizuál. Prostě za málo peněz velmi mnoho muziky a silný filmový zážitek, který se divákovi dostane hluboko pod kůži a jeho dopad přetrvá ještě dlouho potom, což se určitě cení :). (05.09.2011)

Vztah Severní a Jížní Korei je v dnešní době jistě neutrální na první pohled. Otázka je jak na to hledí samotní vojáci obou stran. Rozhodně ne příliš poklidně jako to vnímá svět kolem nich. Když už se mezi nimi ale stane nehoda je třeba to vyšetřit a co udělat, když se pobijí vojáci obou stran? Pozvou právníky ze Švýcarska. Právníci ze Švýcarska si myslí bůhví jak to nebudou mít lehký, jenže oni na ně ostatně jako na okolní svět kašlou a stejnak to řeší po svém. Výborná sonda do života Korejců, kteří se nebojí sáhnout takhle hluboko do jejich politiky a povedlo se jim natočit tento excelentní politický thriller. Přiznám se, že na tyto filmy dvakrát tak nejsem, i tak mě dokázali svojí tématikou rozhodně zaujmout, sice chvílemi nudili, ale naopak určitě přiučili a donutili vnímat svět kolem nás.--- Ve stručnosti: tyhle diskuse mezi severem a jihem by se daly přirovnat ke hře v suchém lese. Stačí jedna malá jiskra a shoří celý les. (21.07.2007)

Obvykle mi nečiní nijak zvláštní potěšení pobíhání po mostě mezi oběma Koreami, ale tentokrát jsem byl mimořádně spokojený. Ono totiž není často k vidění zelené maskování žlutých vojáků či přátelské flusání přes hranice, ale hlavně konečně někoho napadlo citlivě zobrazit známé lidové rčení - Tak dlouho se chodí s Playboyem v ruce kalit do nepřátelského bunkru až to Švýcaři budou muset vyšetřit. (11.06.2012)