Ong-bak

Skvělý akční film s bojovými scénami, které se opravdu jen tak nevidí. Sice chvíli trvá než se film rozjede ale pak to opravdu lítá. Skvělé jsou nejen bojové sekvence ale také různé kaskaderksé triky (např. útěk před gangstery kde hrdina zdolává různé překážky je vážně pastva pro oči), které režisér často ukazuje i z jiných úhlů. Škoda, že režisér nezvládá tak dobře jako bojové sekvence i jiné akční složky filmu (motorková honička byla spíše trapná). Ale určitě to stojí za vidění. A nejen jednou. (08.01.2007)

Nejsem žádný znalec bojových umění, ale talent Tonyho Jaa musí poznat i zatvrzelý pacifista v důchodovém věku. Je víc důvodů, proč je tenhle létající Thajec takovým objevem – za prvé: svému řemeslu rozumí a narozdíl od evropských přidržtašků typu Jeana Clauda van Damma přidává k technickému provedení onen nedostižní asijský umělecký dojem. Sledovat jeho uvolněnou dynamiku pohybů je estetický zážitek srovnatelný s excelentním dramatickým výkonem. Přičteme-li fakt, že se jede full-contactově, bez drátů a bez větších technických serepetiček (syrovost některých záběrů je jasně viditelná!), tak se při psích kusech hlavních aktérů těžko popadá dech. Za druhé: Tony Jaa je velice zajímavý vizuální typ... mixtura Inda a Asiata s chlapeckým šarmem. Za třetí: Tony Jaa sice neumí hrát, ale neumí hrát způsobem, který nepobuřuje. Ong-Bak je film cele podřízen dovednostem hlavní persóny, příběh vesele rezne na vedlejší koleji, scénárista se opřel o maximum archetypů, které uvolnily plac pro hlavní hvězdu. Ta si jej užívá vskutku labužnicky. Vzduchem létají rotační kopy, facky, neposední šikmoočci a tak nějak vůbec nevadí, že to nikam nespěje a že pointa filmu je jedna velká blbina s b velkým jako Indie. Ong-bak je boží akční zábava, relaxačka, která ohromí perfektními akčními scénami, pobaví neumělými pokusy Prachya Pinkaewa o moderní režii a nastevře divákovi dvířka do světa thajské pop music a hip hopu. Výsledkem je 105 minut adrenalinové zábavy a zážitků, na které se nezapomíná... (11.06.2005)

Ne! Nic proti Thajcům a jejich kultuře, která si vystačí s poletujícími bůžky a bojovníky a vlastně je celkově úplně mimo (neříkám, že pro ní nemám slabost), ale Ong-bak je, co se týče kung-fu žánru, totální krok do prázdna. Tony Jaa a jeho heslo: "Fyzikální zákony jsou mýtus" přivádí do nirvány všechny, dokonce i ty, jejichž znalost bojových umění začíná a končí se slovy: -Styl kudlanky nábožné -(no jen si to představte).__ Já šel do Ong-baku s čistou hlavou, věříc, že možná to bude blbost, ale alespoň po té technické stránce to bude super. Nebylo. Stokrát se opakující záběry jsou vyloženě utrpení a když už člověk zatouží po nějakém tom flashbacku, dostáví se zklamání, jelikož už je nový záběr na Tonyho Jaa a jeho upocený obličej. Ten chlap možná dokáže udělat kotrmelec o zeď a rozříznout mramorovou desku nehtem, ale mě nepřesvědčil. Nemluvě o záporné postavě, která je spíše k smíchu (navíc mluví jako R2-D2). Naprostá ztráta času a nervů... (13.06.2009)

SIlně absurdní příběh o hlavě sošky Boha z jedné malinké vesničky. Odsud vesničané vyšlou jednoho chlapce/muže, aby hlavu našel a navrátil jí do dne oslav nebo bude vesnice postižena katastrofou. Mladík je velmi bojově nadaný a některé scény připomínají starší holywoodské filmy(třeba souboj jeden na jednoho ala Indi). Bojové scény jsou perfektní a bezchybné. Opravdu mě chvílemi padala čelist, když jsem sledoval schopnosti mladíka. Ikdyž jeho naivita mě zase pořádně vytvořila úsměv na rtech :). Příběh je primitivní a prakticky o ničem, ale je stále na co se dívat. Až uvidíte jednu z mnoha bojových sekvencí . Třikrát za sebou a pokaždé z jiného úhlu pochopíte ;-). Bohužel mě tento film nepřesvědčil o 5*, ale 4* a ... půl jednoznačně :) (11.03.2005)

Přehnaně roztomilý, pohádkově úsměvný začátek vzápětí nahradila ta nejdivočejší smršť akčních soubojů, jaké jsem kdy viděl. Jak je možné, že jsem ještě nenarazil na přirovnání "nový Jackie Chan" pro Tonyho Jaa? Ten chlapík by do kapsy strčil i stovku Neů z Matrixu (nebo by před nimi minimálně utekl v efektní honičce)! Ong-bak byl pro mne v pátek večer nadmíru příjemným výletem do thajské kinematografie. Což znamená exotickou krajinu, neobvyklou kameru, zcela neobyčejnou, ale pro uši velmi příjemnou hudbu, a hlavně to úchvatné bojové umění! Z celého filmu mám takový pocit, že bych nejraději režiséru Pinkaewovi vrazil do ruky digitální kameru a poslal jej natočit nějakou zběsilou hollywoodskou akčňárnu. Jsem zlej. (09.01.2010)