Aberdeen

Aberdeen je hodně povedené psychologické drama, které nabízí zajímavý pohled na komplikovaný vztah vážně nemocné matky, otce-alkoholika a kapánek odtažité dcery, jenž je má (proti své vůli (?)) přívést znovu k sobě a přetrpět si mezitím bolestnou cestu, z níž nevyvázne nezměněna. Snímek je to syrový, určitě je velmi realistický, neobsahuje žádnou zbytečnou kličku... Vztahy jsou zde, jak to bývá i v běžném životě, složité a mimo jiné se s nimi do námluv vtírá i bezvýchodnost. Skvělý výkon podal Stellan Skarsgård, jehož alkoholové blbnutí bylo tak přesvědčivé, že bych byl ochotný věřit jeho vrozenému notorismu..:-) Nezbývá než si přát, aby nikdo z nás nemusel jezdit do nějakého svého Aberdeenu, protože tahle cesta byla svým způsobem až nepříjemně depresivní...**** (02.12.2006)

Ústredné duo je vynikajúco obsadené a Skarsgård aj vynikajúco hrá. Lena je tiež dobrá, no vystačila by si len so sexepílom; Skarsgårda aj tak neprehrá. Preisnerova hudba tradične emotívna a nájde sa pár silných okamihov, ktoré utužujú dojem z kvalitného filmového zážitku a hereckého koncertu jedného herca. Celkovo veľmi dobrý nadpriemer, ale dalo sa to podať trochu záživnejšou formou. 75% (21.04.2013)

Pokus o vykreslení rozpolcených vztahů několika lidí za pohnutých okolností v jednom skandinávském roadmovie. Kaisa (Lena Headey) bere svého otce, který má velmi vážné problémy s alkoholismem, za umírající matkou Helen (Charlotte Rampling, kterou můžete znát z úžasného filmu Woodyho Allena Stardust Memories, a která si po filmu Znamení a zázraky opět zahrála partnerku Stellana Skarsgårda). Jejím motivem je soucit a respekt k matčinu přání, krom toho už přišla o všechny důvody k cestě do symbolického skotského Aberdeenu. Charaktery postav jsou dle mého názoru vykresleny přesvědčivě, což se promítá i ve vzájemných vztazích, které jsou rovněž realistické. Dojem se snaží umocnit i kamerové zpracování. Obraz je svěží a prosluněný a často sleduje dění s nezúčastněným odstupem. Život je nevděčný a proměnlivý jako den, kdy se oslnivý úsvit s časem mění v žár a později v soumrak. Právě zmíněné světlo je povýšeno z pouhého atributu obrazu na prvek vyprávění. Další z technických kvalit je hudba. Nejprve nostalgicky monotématické piano, později zas umírněné ozvěny větru při cestě setmělou pustinou a neskutečně optimistický motiv je vyčleněn vzpomínkám na dětství. Přes veškerou snahu a kvality mi Aberdeen nedovolil hlouběji proniknout do problematiky. Může za to pravděpodobně jasný direkt, kde je jsou pravidla dobrého a zlého předem stanoveny a není připuštěn vlastní náhled diváka. V jinak upřímném pohledu na lidi a jejich trápení se tak prokresluje několik polopravd o lidských citech a reakcích. Ale to je na dlouhou polemiku. (20.01.2006)

Rozklad rodiny bol témou už toľkokrát... Zaujal ma však Stellan Skarsgård, v podstate si jeho filmové výkony pozerám retrospetívne. Nejako sa mi darí pozerať jeho filmy od najnovších späť. Jeho úloha otca v tomto filme, o ktorom sa do poslednej chvíle nedozvieme, ako sa stalo, že nie je biologickým otcom Kiasy, ani prečo je alkoholikom prvej ligy, ma napriek tomu držala celý čas v napätí, že za tým jeho „chlastaním“ bude nejaká hlboká myšlienka. Nebola. Vlastne ani nie je nádej, že s tým niekedy prestane. Dostala som „len“ príbeh bez kecov. Áno, aj takto by sa to mohlo v nejednej rodine skončiť. Skončil sa tento trip otca, dcéry a náhodného spolucestujúceho Cliva pre nás posledným záberom? Kiasa (Lena Headey) sa mi páčila v momentoch, keď bola slabá – z manažérky v 400£ kostýme sa stáva ubolené dievčatko (scéna, keď sa nedostali do lietadla kvôli otcovej opici, keď uličníci napadli jej otca alebo keď ju nechceli pustiť za mamou v nemocnici kvôli jej opitosti). (12.01.2019)

„Jak se menuješ?“ - „Kaisa.“ - „Kaisa…to je hezký jméno. Co znamená?“ - „Zeptej se jeho, to on měl ten zkurveně skvělej nápad.“ Téma mě nijak zvlášť nelákalo, díval jsem se hlavně kvůli režisérovi a hercům. Moland mě i napotřetí potěšil, a přestože Vzkaz v láhvi a Boj sněžného pluhu s mafií řadím výš, Aberdeen o mnoho nezaostává. Jednoduchý děj táhnou suverénně vpřed ústřední postavy otce a dcery. V případě Švéda jsem se dočkal potvrzení kvality a jeho alkoholik opravdu byl maximálně věrný, ale překvapila mě Lena Heady, nejen výkonem, ale i hlasem, protože takhle rozkošný přízvuk jsem zaznamenal snad jen u Kelly Macdonald (měl bych víc zapátrat v její rané filmografii). Jinak je tahle road movie dle očekávání dojemná, ale nezaznamenal jsem citové vydírání. Tu a tam se člověk i (hořce) zasměje, ostatně „sbližování“ dcery a otce je dost bouřlivé (a nechtěl bych u něj být osobně jako Clive). Hodnotím solidními 4*. „Určitě nepotřebuje doktora?“ - „Doktorů se bojí.“ - „Jak to můžeš vědět?“ - „Je jako ty. Bojí se všeho skutečnýho.“ (09.06.2019)