Kouřové signály

Obsah včetně závěru: Dva indiánští mladíci z Idaha se vydávají do Phoenixu pro popel otce jednoho z nich. Viktor se snaží držet kamennou tvář indiánského bojovníka a jeho společník je spíše zženštilí pošuk s neustálými patetickými historkami, který se stará o babičku. Viktorův otec zachrání „pošuka“ jako miminko vyhozené z patra hořícího domu. Viktor otci nemůže odpustit, že od nich odjel, když mu bylo jedenáct. Ve Phoenixu se dozvídá od tátovi kamarádky, že odjel kvůli tomu, že tehdy ten dům, kde uhořeli lidé, v opilosti nechtěně zapálil. Společníci se vracejí tátovou dodávkou do rezervace a Viktor tátovi odpouští a sype jeho popel do řeky. (11.12.2008)

Cesta dvou mladých indiánů pro popel zesnulého otce jednoho a hrdiny druhého z nich. Road-movie na trase Idaho – Arizona se silným příběhem o lidských slabostech, vině, trestu, výčitkách, odpuštění. Neokoukaní herci, zajímavé lokace. Po celou dobu jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že jsou všichni obyvatelé rezervace znázorněni jako naprostí retardi, někteří do téhle polohy vyloženě přehrávali. Vím, že to má být hořká komedie a že ji točil indián, nicméně tenhle jednostranný pohled mi nesedl. (01.02.2016)

Takto nejako si predstavujem road movie, ktorý má fakt silu a pekné posolstvo. Nečakajte akciu, či nejaký úžasný vtip, proste jednoduchý príbeh, ktorý krásne plynie, zakončí sa to, ako sa má. Po 15 rokoch, čo som videl tento film, som si kúpil zbierku poviedok Shermana Alexieho, podľa ktorých to bolo natočené. Príbeh Victora a Thomasa trmácajúcich sa USA kvôli pozostatkom Victorovho otca je len jedným z mnoho príbehov, ktoré sa tam rozprávajú, veľa vecí je tam ináč, isté detaily zachované (Lester Selfapart, náhradníčka na Olympiáde), ale môžem povedať, že Alexieho poviedky na mne zachovali rovnako ak nie viac nezmazateľný dojem ako film. Oplatí sa pozrieť si príbeh, kde Indiáni popisujú súčasnú situáciu Indiánov, už len kvôli tomu spôsobu podania to stojí za to. A tá pesnička o zuboch Johna Wayna. To som už šiel do kolien. Mne tento film neskutočne sadol. (14.03.2015)

Je to takovej film, u kterýho se člověk cítí dobře. Bavili mě herci, prostředí rezervace, i to, že režisér nehraje lacino na city nebo nezkouší story o utlačovaných chudácích (policista, vyšetřování nehody) a nemaskuje negativa (alkoholismus, život od ničeho k ničemu, násilí). Prostě dva mladí kluci z hodně jiného prostředí na cestě z Idaha do Arizony. Není to vyloženě komedie, ale má to momenty, které jsou dost vtipné (Frybread Power, John Wayne song, tvář bojovníka a dotaz na to, kolikrát kolega viděl Tanec s vlky). (10.02.2022)

Film, který natočili indiáni, hrají v něm indiáni, je o indiánech a je pro... indiány? Ani ne. Kouřové signály by za běžných okolností byly průměrným nezávislým filmem o klucích, kteří si na cestě ke kamarádství museli projít několika peripetiemi poděděných po předcích. Díky prostředí indiánské rezervace, v níž se jiní lidé na věci dívají jinak (a přesto tolik stejně), je však vyprávění o otcovské lásce, chybě, odpuštění a vlastní identitě netuctové. Netroufám si soudit, zda je místy opravdu tak teatrální, jak se zdá. V první řadě je lehké, chápavé a v nejlepším možném smyslu slova zadostiučiňující. Nevšední zážitek vítězí. (27.02.2012)