Před soumrakem

Překrásně přirozená, obyčejná i mimořádná romance, skvěle odehraná, se spoustou ze života odposlouchaných dialogů - to všechno je tenhle malý filmeček, který dá zapomenout na desítky instantních hollywoodských slaďáků. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem hlavním hrdinům tak usilovně přál, aby to dali (znova) dohromady... Neokázalý skvost!!! (09.08.2005)

S Linklaterovou filmovou trilogií to mám naopak, než většina ostatních diváků. První díl mě minul, druhý jsem vzal na milost, ale žádné velké okouzlení jsem v něm nenašel, a teprve poslední část mě opravdu zaujala. S výjimkou úvodní scény v knihkupectví se dá Před soumrakem považovat za nekonečný dialog dvou lidí, kde se během 80 minut pouze několikrát vymění kulisy. Vždycky jsem měl rád dialogové filmy, tady ale cítím, že Linklater testuje hranice mé trpělivosti. Tak obsahově banální jako v jedničce už promluvy dvojice, co k sobě hledá cestu, nejsou, ale že bych v nich shledával bůh ví, jakou hloubku, to ani náhodou. Celkový dojem: 55 %. (29.04.2018)

O trochu snesitelnější než o 9 let starší film Před soumrakem. Taky je to o 25 minut kratší. Ale i tak je 75minutový dialog o hovně celkem silný kafe. Za těch 9 let se Julie Delpy stala ještě méně přitažlivější, zatímco slizák Ethan Hawke méně slizký. Asi za to přihodím hvezdu, ale stále si myslím, že jestli je tohle romantika, tak já jsem krocaní prdel. Doufám, že za pár let se nedočkáme třetího dílu z Minsku. .... EDIT: Na má slova došlo, ne Minsk, ale Řecko, ale šanci tomu nedám ... (18.08.2010)

Pořád to funguje! Linklater pracuje s tím samým materiálem a přitom se nevykrádá, opět má k dispozici jen dva výborně civilně hrající herce a scénář jednoho dlouhého dialogu. Ten pracuje dobře, dost možná i díky spolupráci obou herců, kteří si nejspíš upravovali své charaktery a repliky tak, aby se s nimi mohli víc ztotožnit. Hlavní změnou oproti prvnímu dílu jsou témata, které oba třicátníci probírají. Už to není ta mile nervózní konverzace, plná ideálů dvou mladých lidí; uběhlo devět let a Paříž už není tím, co pro ně byla Vídeň. Oba mají závazky, oba od první schůzky zažili spoustu věcí... ale něco přece přetrvalo. Opět moc pěkné (i když o poznání drsnější), ale ani napodruhé mě to nestrhlo, takže zůstávám u čtyř hvězd. Konec je ovšem ohromný! 80% Poznámka pod čarou: Takovéhle filmy se dají natočit i u nás, to mi neříkejte, že na to nemáme prachy... Tak proč je nikdo netoči?! (04.07.2006)

Nepopsatelně krásné. Nemohu svými slovy vyjádřit ani setinu oněch pravdivých a úchvatných dialogů, které ze svých úst pronášejí dva, s nimiž si osud tak rád hraje. Po "prvním díle", který mne docela nudil, ale i tak je nakonec výborný, jsem nečekal mnoho. Vlastně jsem se hodně obával, že budu notně zklamán. Díky bohu (jsem jako Celine a nevěřím v náboženství, držím si nadhled), že tomu tak nebylo! První minuty ve mě sice podivně hlodalo a já cítil, že to možná nebude úplně to pravé, ale nyní bych jakémukoliv filmu na světě dal přednost před tímto. Něco tak zasraně pravdivého (jaký pěkný kontrast, použít vulgární slovo v kontextu s romantickým filmem) aby člověk v dnešní době pohledal, a já bych z fleku mohl do svého díla (kniha, film) promítnout podobné emoce. Takže se ptám: proč se zatím jen Linklaterovi povedlo tak bezchybně reflektovat svoje zkušenosti do scénáře? Protože co je život jiného, než nejlepší hollywoodský scénář? Přiznám se, že od momentu, kdy pár nasednul po příjezdu lodí do auta, jsem byl permanentně "rozložen na molekuly" (ha, konečně vím, z jakého filmu všichni kradou tuto větu!). Bude to znít divně, ale takhle silně se mnou naposledy emocionálně zahýbalo Frodovo rozhodování opustit Společenstvo a vydat se do Mordoru... prostě jen přirovnávám podobně silné filmové momenty, i když ten v Before Sunset je tématicky trochu někde jinde. Abych to shrnul: já zažil (zažívám - 28.01.2010) něco podobného, a totálně jsem se našel v Celine, která je zklamaná, a ví, že na světě není pro lásku tolik místa, jak si všichni myslíme. Jsem teď v podobném stavu: proč se mám snažit? Jsem šťastnější sám. Zklamaný. Jen snad jeden poznatek mi v dialozích citelně chyběl, a to jednoduchý fakt, že ten, koho nejvíce miluješ, Ti nakonec nejvíce ublíží. Ale nebylo by to už klišé? Z tohoto filmu si odnáším desekrát více užitečných mouder, než z jakékoliv knihy, kterou jsem v poslední době četl - a proto já čtu. (28.01.2010)