Kubula a Kuba Kubikula

Návrat po vlastních stopách V: Vančurovy ozvěny se útěšně vrací skrze čas. Obraz vesnice konce 19 století a poč. 20. se pojí s dětským viděním světa a s gramofonovým záznem, který jsme si pouštěli jako děti u mé babičky. Dodnes před sebou vidím Barbuchu zhmotňujícího se z proužků kouře a strachu v šatlavě. A ten krásný obraz zimy, v níž dovádí celá vesnice. Jedna z nejhezčích novodobých českých pohádek vůbec. (18.01.2010)

Recenze na delší půlhodinovou verzi: Mix sedmi dílů nabídl seznámení se s hlavními postavami, zrodem strašidla Barbuchy a pár jejich příběhů (putování po světě, ve městech, ve vězení, závěrečné osudy). Animák naivní, pro hodně malé děti, větší už nemůže zaujmout. Haničinec příjemný, animace bídná. Hudba: Josef Celba (21.11.2010)

Další z mnoha československých Večerníčků. Žádný není úplně špatný, některý jen baví víc a některý míň. Při vzpomínce na chvilky strávené u těchto krátkých příběhů se každému vybaví něco jiného a každý si vzpomene právě na ten svůj oblíbený. Jak říkám, koukalo se na všechny Večerníčky, protože to byla "povinnost", ale každý si vytvořil svých pár nejoblíbenějších, na jejichž reprízy se nemohl dočkat. Kubula patří pro mě osobně spíše mezi ty, které jsem moc nemusel. (11.01.2008)

Nejdrsnější z drsňáků v českých Večerníčcích je zkrátka Barbucha. Navíc si nevybavuju jiný Večerníček, který by jel po nějaké centrální příběhové lajně... (24.09.2006)

Toť vše.¬         Nemám nic proti tvorbě animátora pana Zdeňka Smetany, ale musím říci, že jeho černého Barbuchu, jakožto i jím podané postavičky medvědáře a medvěda, nemohu klásti nad citlivější podání Karpašovo z roku 1955. Pro mne tudíž počin naprosto pominutelný, troufám si tvrdit, že rozvernost podání příběhu a postaviček zrovna neodpovídají předloze od spisovatele Vladislava Vančury; je z ní takové hopsání a hejsání, toť vše…¬                 Podobně kritická opoznámkování: uživ. 'paascha', 'berg.12'. (23.06.2018)