Kafe a cigára

Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. (15.05.2017)

Trochu těžký film na hodnocení, jak psala již spousta lidé přede mnou, povídky jsou poměrně nevyvážené, některé jsou výtečné (Cousins, Cousins?, Somewhere in California, Delirium,...), jiné tak trochu pokulhávají. Nevím, možná jsem to nepochopil, každopádně jsem si to užíval, proto dám 4* s nadějí, že jednou, až si to pustím znova, dostanu se i k nějakým teoriím, o čem to vlastně nakonec je:) (24.06.2008)

Jedenáct skvělých pohodových povídek, ze kterých dýchá aroma útulných zakouřených kaváren, což je ještě více umocněno černobílým provedením obrazu. Kafe a cigára je příjemný film, relaxivní, uklidňující a díky mnoha talentovaným komikům (Steve Buscemi, Roberto Benigni, Bill Murray) i zábavný. Stejně jako u všech filmů Jima Jarmusche, které jsem zatím viděl, ani zde nechybí v pozadí šmrncovní muzika. Některé z kapitol jsou sice "pouze" o té pohodě a chvíli povětšinou nerušeného klidu s cigaretou u kafe (Renée), v jiných se i přes jejich krátké trvání rozehrají brilantní souvislosti mezilidských vztahů (Cousins) a v některých se ukrývají byť bláznivá, přec báječná zamyšlení nad lidmi, životem a celým světem. Nikdy předtím mě například nenapadlo, že Země je vlastně obří vodič akustické resonance... na tom něco bude! Tento film rozhodně krásně vystihuje všechno to, co se tak obvykle odehrává, když se dva nebo více lidí sejde u stolu v kavárně a dá se do řeči. Každý v tom někde najde podobnost s vlastními zkušenostmi. Pravda, příběhy jsou při vzájemném porovnání poněkud nevyrovnané, některé mě moc bavily (Champagne), jiné zcela nezaujaly (No problem). Přesto, jimi všemi se nese stejná atmosféra - vůně kávy a kouř cigaret, a to zcela stačí k jejich spojení v kompaktní, dobře fungující celek. Kafe moc nemusím, raději si dopřeji šálek horké čokolády, ale při sledování tohoto filmu bych si tu kávu i s tím cígem s chutí dal. (21.02.2006)

Počáteční znechucení trapnou scénkou s Robertem Benignim se nakonec změnilo v příjemnou náladu, kterou může zlepšit asi jen kafíčko a cigárko (jsem nekuřák). Pokud mám něco vydzivhnout, tak je to dvojrole Cate Blanchett a vůbec celá scénka, Jack ukazuje Meg Teslův transformátor, Delirium a jasně nejlepší je Alfred Molina v příběhu nazvaném Bratranci? Jim jede! (10.05.2009)

Jarmuschova odbočka, ale vlastne ani neviem od čoho a smerom kam. Proste iba taký menší film oproti ostatným, kde je jedna scénka buď lepšia, alebo horšia, ako tá druhá. A mne sa väčšina páčila. Možno aj tým, že nie vždy je všetko nejako geniálne vypointované, proste sa iba niečo povie, odchlípne a potiahne. Nie som kaviarenská krysa, nefajčím, nie som hipsterský intelektuál a napriek tomu mi to celé sadlo. Neviem, ako s tým teraz naložiť, čakal som totiž opak... (02.04.2017)