Boj o oheň

Filmový zážitek, který si nezažijete na plátně mockrát. Přece jen, je to experimentální film, ale zároveň je to film, který chce vyprávět nějaký základní příběh a také chce ukázat, jak moc jsme kdysi měli k přírodě a zvířatům. Jako kdyby to byl jiný druh, jako kdybychom na tohle dávno zapomněli. Je to škoda. Annaud ale natočil výborný film. (21.05.2017)

Boj o oheň je podle mě velmi zajímavým snímkem jak co se týká herců a děje, tak i několika věcí k zamyšlení, které divákovi předkládá. Je to totiž boj nejen s přírodou, ale i s osudem. A musím říct, že podle posledních záběrů filmu ten boj s osudem prohráli. Hlavní hrdinové totiž jsou neandrtálci, tedy vývojová větev člověka, která na svém stupni vývoje stagnovala mnoho statisíců let. A pak si jednoho dne příroda řekla "A dost, tudy cesta nevede." a vytvořila novou mutaci člověka. A tento člověk během následujících tisíciletí nahradil neandrtálce, tak jako oni předtím nahradili své předchůdce, kteří zase nahradili někoho jiného. Ve skutečnosti neandrtálec nemá vyvinut čelní lalok tak, aby měl i abstraktní myšlení, kvůli čemuž se přizpůsobuje velice dlouho a těžce oproti modernímu člověku. Takže by pravděpodobně nic jako smích nebo lásku cítit nemohl. A ani si nejsem jistej, jestli by vůbec mohl neandrtálec a moderní člověk mít potomka, protože když vezmu akvarijní rybičky, který se liší minimálními detaily, tak mezirodové páření nejde, případně potomek pak není rozmnožování schopen. Exteriéry jsou nádherný, jeden vedle druhýho je ráj na zemi a přijde mi, že z každé země vybrali ten nejhezčí kousek. Připomínalo mi to trochu Lovce mamutů (a nebylo by na škodu, kdyby je taky někdo zfilmoval, i když si nedovedu představit kdo, aby to nezmršil, protože Karel Zeman už umřel). Je jen s podivem, že tento film vyhrál jedinýho Oskara, i když když se podívám na soupeře toho roku (Gándhí - režie film a herec, Tootsie - vedl. herečka, Sophiina volba - herečka), až tak neuvěřitelný to není. (20.02.2006)

Jsou prostě témata a subžánry, které mě obecně míjí natolik, že můžou být kolikrát zpracovány velmi kvalitně a k danému filmu si nenajdu cestu. Snažil jsem se a spočátku mě atmosféra fantaskně laděného světa neandrtálců v pravěku nebývale pohltila, líbily se mi přírodní scenérie a scény se živými zvířaty (nejvíce ta s útokem dvou lvů a záchranou v podobě několika hodin na stromě), za nezapomenutelnou bych označil opakovanou scénu se zakládáním ohně a zapůsobil na mě i závěr. Ale jinak ten můj počáteční zájem o pravěké běsnění plné pazvuků, vzájemných útoků a znásilnění postupně začal upadat, naděje na silný osobitý zážitek pohasínala a později jsem se už jen bezmocně prokousával nataženým, často i jednotvárným příběhem a začal vyčkávat na vysvobození z toho šíleného procitnutí. Podobně, jako na mě legendární Planeta opic zapůsobila před časem spíše jako úsměvná a časem prošlá báchorka, nedokázal jsem tvůrcům příliš sežrat ani tuhle hru na pračlověky, v níž se naturalisticky nechutné scény střídaly s výjevy, u jakých jsem nabýval dojem nepovedené komedie. [45%] (04.11.2022)

Dobrodružný příběh, býť jednoduchý, tak podmanivý a surový. Trojice neandertálců na cestě za ohněm- aatrr si v průběhu filmu získá vaše srdce. Dnes by tento film byl přeplněn specialními efekty a asi by měl slabší příběh, ale náštěstí se natočil v roce 1981 a s režíserem Jeanem - Jacquesem Annaudem. Kritika, že by se jednotlivé lidské druhy nemohly setkat, již neplátí, protože vývoj lidského rodu není přímá linka, ale rozvětvený strom. A nakonec je to film u kterého nepotřebujete titulky ani dabing. (21.02.2008)

Poprvé jsem viděl tento film jako turista na desetidenním zájezdu po Francii s cestovní kanceláří Čedok, celá naše výprava, po celou pobytu majíc vyvalené oči, plné dojmů, jako by spatřila jiný svět, dostala na celý den volno. Při toulkách po městě Clermont–Ferrand, který je postaven na sopečných pahorcích v ji těsné blízkost leží městečko Volvic s vynikajícím pramenem kvalitní vody. Tady sem zahlédl zvláštní netradiční upoutávku o tomto filmu, neandrtálce jak pije z pramene minerální vodu z Volvicu. Nejdřív jsem si myslel, že koukám na nějakou scénu potulného divadla, potom mi to nějak došlo, že se jedná o reklamu na nový film ˇ“Boj o oheň“ tehdy jsem vůbec Francouzského filmového režiséra Jacques Annaud vůbec neznal. Předpokládal jsem, že návštěva tohoto filmu, je ztrátu vzácného času na západě. Rozhodl jsem pro film a nelitoval. Po zhlednutí jsem byl tak vyveden z míry, že jsem v hlavě měl jenom film. Pro mě osobně tehdy, asi největší filmový zážitek. Zcela jiný film než jsem dosud viděl, od první okamžiku mě to chytlo, perfektní akustika sálu, excelentní obrazově i atmosféricky fascinující zážitek. Výrazná hudba, překrásná kamera a nádherné exteriéry. Ještě maličkost o cestování na západ v Československém socialismu. Kvůli složitým byrokratickým systémům jsme za doby totality mohli cestovat maximálně do nějakého socialistického státu. Dostat se na Západ bylo takřka nemožné, maximálně šlo použít oficiální cestovní kancelář (Čedok a CKM) nebylo to taky lehké, nebo takřka nulová možnost vycestovat individuálně na devizový příslib. Ale to bylo hodně složité! Pokud si chtěl dostat devizový příslib, tak jsi musel vyplnit žádost ve státní bance. Se žádostí musel souhlasit zaměstnavatel, dále zvláštní odděleni, asi STB, dále vojenská správa a policie. Žádost se dávala do konce ledna či února, do března banka rozhodla, komu příslib udělí. Poslední slovo měla policie. Tam se muselo žádat zase pro změnu o výjezdní doložku. Abych ji dostal, potřeboval sem znovu souhlas od zaměstnavatele a vojáku. No, nebylo to prostě snadné. (08.09.2007)