Čas žít a čas zemřít

(KDV) (SEMINÁŘ TCHAJWANSKÉO FILMU VE VESELÍ NA MORAVOU) Z Hou Hsiao-hsienovy trilogie o dospívání jsem bohužel neviděl první (LÉTO U DĚDY, 1984) a poslední část (PRACH VE VĚTRU, 1986), ale nemyslím si, že by mě to nějak znevýhodňovalo jako diváka. Každý díl totiž vychází z autobiografických zážitků svého scenáristy, a tak zatímco u prvního dílu to byl Ču T´ien-Wen a u třetího Wu Nien-jen, kdo se nejvíce podepsali na scénáři, ČAS ŽÍT A ČAS ZEMŘÍT pojednává o Hou Hsiao-hsienově dospívání._____ Nepřekvapí tak, že je vyprávění podáváno optikou dospívajícího mužského hrdiny, který v závěru prostřednictvím svého komentáře mimo obraz shrnuje celé dění. Spíš než o autobiograficky laděné vzpomínky se sentimentální a nostalgickou hodnotou jde o vzpomínání na dobovou kinematografii, které se ČAS ŽÍT A ČAS ZEMŘÍT, jež se odehrává ve 40. letech, svou formou přizpůsobuje. Pomalu plynoucí vyprávění, statické kompozice s převažujícími velkými celky a generační tematika s problematikou úcty mladých ke starým a odchodu z města za lepším/dožití na daném místě… Hou Hsia-hsien svou inspiraci tvorbou Jasudžira Ozua nijak nezatajuje, a zde je nepřehlédnutelná. Naladit se ovšem na specifický temporytmus není zrovna nejsnažší, zvlášť v rámci Semináře tchajwanského filmu ve Veselí nad Moravou, kde bylo v jeden den promínuto sedm titulů a tento byl jako první v brzkých ranních hodinách. (31.03.2011)

Jeden z najmenej depresívnych filmov o umieraní a to bez akejkoľvek zbytočnej presladenej sentimentálnej vložky. Čas žiť a čas umierať je však, ako názov napovedá, aj o čase žitia, zároveň však z umiernenej réžie a ucelenosti diela vyplýva, že smrť je súčasťou života. Možno ma film uhranul aj vďaka tomu, že som v tomto smere, i keď o pár rokov neskôr, musel prežiť to, čo Ah Xiao a tak som sa do jeho kože, ale aj kože jeho rodiny, nemusel empaticky a tak trochu nasilu vžívať, ale skôr sa mi v pamäti otvárali znova rovnaké obrazy z minulosti. Je zásluhou tvorcov, že som pri tom necítil depresiu, ale skôr kľud a zmier. (19.08.2019)

"Touhu, opatrnost" Lee Anga jsem už znala, kvůli vtipné programové změně jsem neviděla "Teroristy" Edwarda Yanga, na které jsem se pravda dost těšila, takže "Čas žít a čas zemřít" pro mne zůstává vrcholem veselské taiwanské přehlídky 2011. A vůbec bych filmy Hou Hsiao-hsiena v našich kinech uvítala mnohem spíš, než tu běžnou bídu, co nám distribuce pyšně nabízí. (28.12.2011)

Seminář Tchajwanských filmů Veselí nad Moravou 2011 (18.03.2011)

Ja úplne chápem o čo tvorcovi išlo. Ale skutočne poetických je len prvých a posledných päť minút. Film je situovaný do života jednej rodiny na Taiwane. Prostredie núti k povinostiam alebo k rebelizmu a skutočné sny a túžby sú podmienené tomu, čo potrebuje rodina. Hoci sa jedná o zaujímavý koncept, Siao-sien Chou pre mňa nedokázal vytvoriť dostačujúcu atmosféru, aby som zdieľal osudy hlavných hrdinov. Tento jeho kolektivizmus mi začína vadiť. Každá z postáv možno má nejakú hybnú charakteristiku, podľa ktorej vieme určiť povahu aj mieru emócií. Ale skutočne to ukazuje len postava babičky. Je to niekde na pol cesty. Chou vie využiť prostredie dediny aj vie zachytávať fragmenty scénok, ktoré po poskladaní tvoria celok. Ale mám pocit, že ten film je skôr snahou o výpoveď v tej dobe. Nemá možnosť hovoriť o dôležitých veciach súčasnému divákovi, hoci ten v také informácie dúfa. Aspoň v mojom prípade. Taký Edward Yang hovorí o určitých veciach, čo sú tu spomenuté celistvejšie a údernejšie. Stále v Chouovom prípade čakám na TEN film, ktorý ma pohladí a potvrdí mi jeho majstrovstvo. Zatiaľ mi totiž uniká. (19.11.2020)

Hodně realistické, ani vás nenapadne, že se tohle skutečně neděje, ale že je to „jen“ film. Na druhou stranu ale taky hodně subjektivní, takže poměrně těžko přístupné a proniknutelné, což pro diváka ústí v jakousi nezajímavost. Někdy až poněkud do sebe zahleděné. Množství perfektně natočených a působivých záběrů bohužel nevyvažuje jinak celkově chladnou odtažitost filmu. (13.10.2009)

V klamně obyčejném portrétu všedního života jedné čínské emigrantské rodiny v Tchaj-wanu se skrývá hluboké, osobní vyznání jejich syna a vnuka, ovlivněného nejen bolestnými ztrátami nejbližších, ale i politickou situací v zemi. Zvolna plynoucí listování režisérovým denníkem z dětství a dospívání je zprvu nenáročné a poetické, ale poté stupňovitě nabere na zdrcující síle výpovědi. (25.01.2012)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (21.02.2009)

Nějak jsem si nedovedl představit, že by mě tenhle snímek mohl bavit, což se také na začátku filmu stalo. Jenže postupně jsem si začal uvědomovat, že jsem hlavní postavou vtahován do děje a že se chci dívat a chci vědět, jak bude osud pokračovat v tom, jak si bude s postavami zahrávat. Musím říct, že ta jeho hra se mi líbila. Těžké i dojemné a akorát vyvážené. (05.01.2016)

Jo viem o tom, ze jestvovalo nieco ako Seminar Taiwanskych filmov vo Veseli nad Moravou. Ja som na to prisiel ako clovek, ktory zaviedol filmovu prax miesto filmovej teorie. Siao Sien Chou ma svoje tempo, ktoreho sa drzi a svoje temy, tu nenajdete trojpismenkovu organizaciu ako je to u Segosa. A prave to je na tom to najlepsie - chlapcenske dobrodruzstva, snivania taiwanskej babky o navrate na kontinentalnu Cinu ... pohoda, klud, vyrovnanost - s maximalnym hodnotenim nevaham . 92 % (16.01.2021)

Objektivně si to netroufám hodnotit, neboť jsem viděl asi jen hodinu ze 138 min, ale i ta mi připadala nekonečná..... Možná v jiném rozpoložení bych do filmu dokázal proniknout, ale tentokrát jsem se nedokázal přeorentovat na vražedně pomalé tempo filmu..... (13.03.2011)

Životopisná dráma zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Celkom príjemný film, čo je tak trochu paradox, keďže je z veľkej miery aj o umieraní a o smrti, ktorá tak akosi patrí k životu. Sleduje príbeh jednej početnej rodiny na Taiwane, ktorý pôsobí veľmi autenticky, skoro až dokumentárne. Miestami mi trochu prekážala nedejovosť a rozvláčnosť, ale v zápätí som sa vždy nechal strhnúť dlhými podmanivými obrazmi prostredia. Okrem spomínaného rodinného módu sa film občas prepne do módu "Taiwan West Side Story", v ktorom prebieha boj pouličných gangov. Film svojim štýlom silne pripomína filmy režiséra Jasudžira Ozua (pomalé plynutie, dlhé statické zábery, téma rodiny, medzigeneračná téma). (30.06.2022)