Svatá hora

Iked zaver filmu naznacuje Jodorovskeho slachetnu myslienku, po onom skutocne neuveritelne bizardnom priebehu mi zaver pripadal skor ako vtip, vystrelok. Tak ci tak, bolo velmi zaujimave sledovat, akym bujnym, posobivym sposobom dokaze niekto vytvorit satiru o ludstve ako takom. Bohata vyprava dala vzniknut skutecne nadhernej vyzualnej stranke (hudba je taktiez na vysokej urovni) a ta spolu s Jodorowskeho zivocisnou fantaziou pripravila naozaj nezabudnutelny zazitok pre oci. Pochopit vsak niektore bizardne symboly a metafory je hadam nemozne. Holt, kluc k niektorym hadankam si ukrivaju hlboko v hlave samotny reziseri. A aj v tom je velke caro :) . (7.5/10) (07.01.2008)

A teď něco úplně jiného. Jako bych viděl pomrkávat Monty Pythony zpoza Jodorowského Svaté hory. Alejandro je šílenec, o tom žádná, jenže i pořádný maglajz se může v hlavě uhnízdit nadobro a vytvářet si svoje další vlastní cestičky kdyby a proč, což se mi líbí. Stejně tak i ta absurdita obrazů, výjevů a událostí, které možná o něčem určitém jsou (anebo taky o ničem), ale záleží jen na mně, jak moc uzdu své fantazie popustím .. (27.08.2014)

Alejandro Jodorowsky je patrně psychopat, kříženec mezi markýzem de Sade a Ivem A. Bendou. Obrněné žáby, ukřižovaná jehňata, zmrzačení trpaslíci a šukající krávy patří mezi ty normálnější věci, které jsou zde k vidění. Přestože to má skoro dvě hodiny a nevšiml jsem si ničeho, čemu by se dalo říkat děj, díky neustálému přívalu bizarností jsem se vůbec nenudil. Film je taky docela legrační, i díky mizerné špangličtině všech zúčastněných a montypythonovskému konci. Dalo by se říci, že se mi to jistým perverzním způsobem líbilo, asi bych se měl nechat vyšetřit. K plnému docenění tohoto svatého díla bych ale asi potřeboval mít v těle víc drog... (29.03.2005)

Byl jsem plný očekávání a nyní jsem plný dojmů. Začnu tím, že je to nemilosrdný klenot, který je nějak natočen a je moc dobře, že si jej režisér prosadil a nedělal kompromisy. Film je bezesporu plný symbolik a metafor. Spoustu z nich lidskému oku a mysli unikne, ale to hlavní je zřejmé. Všechny ty znechucující, dekadentní, bizarní a explicitní scény rádoby chorého mozku, který se zastavil v hodně špatném tripu uprostřed vuvuzelových kmenů, je vlastně velmi silnou kritikou lidského snažení a nezastavitelného růstu. Dává nám poznat naši vlastní medicínu, ale zároveň nás nabádá k prozření. Nabádá nás, abychom nepřivírali oko nad následky našeho komfortu, abychom ze sebe strhli naše břemena, soustředili se na sebedisciplínu a jasná morální stanoviska, jakýsi morální kompas - kodex, jenž je nad zlato. Je to ale i věc, která nám nutí zamyslet se nad našemi neduhy, které nás spalují. Alkohol, porno, jídlo, konzum, patologický vztah se svými rodičemi, každý máme svoje a každý to svoje ve filmu objeví. Je to zkrátka velká odysea poznání, stoupání na nebeskou horu, jejíchž vrchol nejenže nevidíme, ale on dost možná ani není, přesto je naší povinností stoupat výše a výše, protože prostě cesta je cíl, jsme zde náhodou, realita realitou být nemusí, nic jiného nám nezbývá a samo o sobě to, že má člověk důvod tu být a jiným neškodit, ba naopak jim pomáhat a vzděláváat - to je enough. Bál jsem se, přežil jsem, v kině jsme byli dva, takže mám nového kámoše - má zhýralost? S tím budu ještě chvíli bojovat. Jsem Ondra z planety Země. (30.05.2023)

Moje první a zároveň asi také poslední setkání s Alejandrem Jodorowskym. Kupa beznohých a bezrukých zrůd, hoven, prcajících zvířátek a dalších zhovadilostí zaobalený religiózními symboly, které šly naprosto mimo mě. Dokoukáno rychloposuvem. Chápu, že pro někoho může být sledování Holy Mountain zážitkem srovnatelným s požitím LSD, ale pro mě to byl jeden dlouhej zkurvenej, koncentrovaně nudnej, zlej sen. (28.06.2009)