Svatá hora

Další experimentální počin z rukou Alejandra Jodorowskeho... Podobně jako u Fando y Lis na mě dýchla surrealistická vize fantaskního světa, kterou (mimo jiné) podpořil i John Lennon. Jednoduše řečeno je to taková pozoruhodná lahůdka, která zachutná zejména milovníkům netradičního uměleckého obrazu. Je to snímek provokativní, ale nikoliv pobuřující (i když jisté scény stojí na hranici)... Jodorowsky si tak opět rozdělil diváky na dvě odlišné skupiny - jednu tvoří jeho odpůrci (kteří v něm vidí zvrhlého následovníka markýze de Sade) a druhou tvoří obdivovatelé jeho nápadu a fantazie. Nepatřím ani k jedné z nich, nicméně na pouť "anonymní" Svatou horou nezapomenu. Halucinogenní bizarnost či duchovní trip, jak chcete, ale rozhodně tím neopovrhněte (a se Saló nesrovnávejte). (30.05.2008)

Závěrečný podvod na diváka si přímo říká o vyvolání diskuze o realismu předkládaném filmovým médiem. Jodorowsky kritizuje skutečnou společnost a masová média pomocí prvků naprosto se vymykajících představě o reálném světě, přesto se divák cítí závěrečnou konkluzí podveden. Divák přijímá Jodorowského surrealistickou vizi za reálnou - neexistuje žádné plátno, žádná promítačka, jen film a my. Hranice jsou smazány, okolní prostředí neexistuje. Otázkou je, zda my jsme ve filmu nebo film v nás. Je zajímavé, že se dostáváme k realitě blíže v surrealistickém snímku než ve "středoproudém dramatu ze skutečnosti". Intenzitou k podstatě! (09.02.2011)

Byl jsem plný očekávání a nyní jsem plný dojmů. Začnu tím, že je to nemilosrdný klenot, který je nějak natočen a je moc dobře, že si jej režisér prosadil a nedělal kompromisy. Film je bezesporu plný symbolik a metafor. Spoustu z nich lidskému oku a mysli unikne, ale to hlavní je zřejmé. Všechny ty znechucující, dekadentní, bizarní a explicitní scény rádoby chorého mozku, který se zastavil v hodně špatném tripu uprostřed vuvuzelových kmenů, je vlastně velmi silnou kritikou lidského snažení a nezastavitelného růstu. Dává nám poznat naši vlastní medicínu, ale zároveň nás nabádá k prozření. Nabádá nás, abychom nepřivírali oko nad následky našeho komfortu, abychom ze sebe strhli naše břemena, soustředili se na sebedisciplínu a jasná morální stanoviska, jakýsi morální kompas - kodex, jenž je nad zlato. Je to ale i věc, která nám nutí zamyslet se nad našemi neduhy, které nás spalují. Alkohol, porno, jídlo, konzum, patologický vztah se svými rodičemi, každý máme svoje a každý to svoje ve filmu objeví. Je to zkrátka velká odysea poznání, stoupání na nebeskou horu, jejíchž vrchol nejenže nevidíme, ale on dost možná ani není, přesto je naší povinností stoupat výše a výše, protože prostě cesta je cíl, jsme zde náhodou, realita realitou být nemusí, nic jiného nám nezbývá a samo o sobě to, že má člověk důvod tu být a jiným neškodit, ba naopak jim pomáhat a vzděláváat - to je enough. Bál jsem se, přežil jsem, v kině jsme byli dva, takže mám nového kámoše - má zhýralost? S tím budu ještě chvíli bojovat. Jsem Ondra z planety Země. (30.05.2023)

Zreteľná Jodorowského extáza ! A myslím, že táto je zo všetkých najúčinnejšia. Nuž a nejakým spirituálnym spôsob ma naozaj toto iniciačné dielo veľmi ovplyvnilo. Prečo ? Pretože režisér tu stvoril naozaj nesmierne sofistikovaný labyrint alegorických myšlienok, ťažkých na pochopenie všedného diváka. Ja som sa snažil pochopiť každý filmový obraz a vnímať ho (aj) reálne...v tých psychedéliach je toho nespočet ! Dehonestovanie (ne)zmyselnosti pravidiel kresťanstva či iných náboženstiev, nesmierna politická moc voči ktorej sa asi už vzoprieť nedá, dokonalé vyobrazenie bezvýznamných konfliktov s názvom vojny, kopu prenikajúcej buržoázie...vcelku všetku negatívnu energiu tohto sveta. Najviac vystihnutá scéna podla môjho domnieva sa, bolo to, ako brutalita a násilie je častokrát evokované už do rannej detskej mysle s pomocou komixov, animovaných filmov či atrapám zbraní... No a týmto myšlienkam v inotajoch vždy podľahnem. A nie som sám - fanatikom do môjho mentora Jodorowského, ale jeho vernými učňami sa stali aj osobnosti ako Marilyn Manson, Bob Dylan, David Lynch ci John Lennon. A k jeho ideológií o filme ako LSD...Film som videl už 2x a vždy som mal po skončení nesmierne bizarný pocit určitého duševného omámenia...čim to ? Vzhůru do podzemí! (16.12.2012)

hodně netradiční snímek, který snaží zaujmout dějem na pomezí halucinací a snem se silnými surrealistickými prvky. Útočí v něm na konzumní společnost a všechna institutivní náboženství a dělá si z nich srandu. Naštěstí není tak odporně dekadentní jako například Andaluský pes, tak se na to dívat. Satyrický humor mi trochu připomínal Monty Pythony, i když tu přímo o humor nejde a ten vzniká hlavně absurdními situace, či stylizací. Kromě bizardních scén byl film pro mě zajímavý především svou vizualizací a taky tím jaké množství lidí se zapojilo do natáčení a prostředků se investovalo do tohoto projektu a ty 4* si určitě zaslouží, i když je v něm dost hluchých míst. (16.01.2012)