O půlnoci odnesu tvou duši

Co je život ? Je to pokračování smrti.Co je smrt ? Je to konec života. Co je bytí ? Je to nepřetržitost krve. Co je krev ? Je to důvod existence. Těmito slovy nás do snímku přivítá hrobník Zé do Caixao. A musím uznat, že to je sympaťák. Opovrhuje náboženstvím a bůh je pro něho v podstatě sprostý slovo. A jak sám pravil ve filmu. Kdyby ďábla potkal i na večeři by ho pozval. Na tenhle kousek jsem narazil úplnou náhodou a vůbec toho nelituju, protože tohle mi fakt neskutečně sedlo. Marins(ův) styl sice určitě nesedne každýmu. Na mnoho lidí to určitě bude působit amatérsky, neohrabaně a místy až groteskně. Takže je to vlastně další film u kterýho dokážu pochopit hodnocení 5 hvězd i odpad. Určitě bych i já měl pár výtek, ale i tak dám plnej počet hvězd. Navíc se jedná o první brazilskej horor a za mě se to ani líp ( s tím minimálním rozpočtem) zvládnout nedalo. (30.06.2020)

„Pravda nebo pouhá lež? Strachu stejně neujdeš.“ Naivně teatrální a přestylizované... a přesto zásek. Skutečná, čili černobílá existenciální úzkost ze smrti (z nepokračování), pekelně řvoucí do ticha a děsivé prázdnoty zhýralé ateistovy mysli. Bohužel pak, v nekonzistentním závěru, zprasená infantilní duchařinou. BEZVĚRCOVO OKÉNKO: [][] Čím mě fascinovala jediná skutečně živá (protože s koulema) postava? †† Svým přiléhavým, jako šlehnutí biče krátkým jménem. †† Že i půl století po své smrti Zé stále ožívá (!), v hlavách ateistů a v jejich komentářích na csfd. †† Tím, jak si Zé své každodenní zírání (cizí) smrti do tváře kompenzoval živočišnou, byť sadisticky zhýralou a sobeckou radostí ze života. †† Pochopením, že smysl života je v jeho pokračování, tedy v dětech. †† Nepochopením, že zlo není cesta ke klidu duše. [][] Jistě, Marins je děsnej narcis. No a? Moje volná asociace: psychopat Otis z Vyvrženců pekla, který vzývá a provokuje Boha, než někoho umlátí k smrti: „Tady jsem, Bože, můžeš mě přece zastavit!“ A co na to ten nahoře? Co by. Mlčí a dělá jakoby NIC. (31.10.2023)

...Gýčovitý a brakovitý a rúhačský, alebo ďalej tiež i béčkový, amatérsky a odporne nasvietený [častejšie prevládali okamihy, kedy v titule nebolo takmer nič ani nijako zvlášť extra dobre vidieť ...], a k tomu i pomerne dosť výstredný »blaxploitation«, ktorý je súčasne nasiaknutý i «čiernou mágiou», tak to sa snáď vzťahovalo nielen na práve tohto ústredného protagonistu: Zé-ho do Caixãoa, akéhosi sadistického hrobníka v podaní Brazílčana: Josého Mojicu Marinsa, ale zároveň to dokonalo vystihovalo i brazílsky, akože „hororový titul” s názvom: O polnoci ti vezmem dušu, a to teda konkrétne v rámci celku, ktorý bol vskutku v obidvoch eventualitách, jednak naprosto neznesiteľným, a jednak zase i otrasným zážitkom, s akým už v podstate ani nechcem mať vôbec nič spoločného, pretože to podľa mňa zaváňalo akýmsi sa hraním [s otvoreným] ohňom, na ktorom by sa mohol nejeden [povedzme naivný divák] mimoriadne škaredo [p]opáliť! • A preto táto VEC by mala rozhodne patriť pod akýsi »bezpečnostný zámok«, ktorý by sa mal určite odomykať iba v totálne nevyhnutných prípadoch, čo sa z mojej strany viac už netýka! • Normálne sa ešte čudujem, že ten úbožiak nedostal hneď zo začiatku PO PAPULI od prítomných, vedľajších postáv, ktoré nielenže tolerovali jeho časté excesy, o ktorých pritom vedeli, a tým pádom sa na všetko len prizerali, ako vriacou vodou obarení; aspoň by bolo ihneď po všetkých starostiach, keďže presne v takejto podobe scenár vonkoncom nefungoval, ba úplne naopak; vyznieval absolútne nevierohodne, až by som dokonca povedal, že namiesto pevnej štruktúry, sa dostavila iba paródia, hodná dostatočného posmechu! (01.11.2023)

José Mojica Marins coby režisér a hlavní hrdina v jedné osobě. Marins tímto černobílým filmem vlastně započal sérii o hrobníkovi jménem Zé, který využívá pověrčivé obyvatele malé brazilské vesnice k vlastnímu štěstí a prospěchu. Postava je to tedy nejednoznačná, rozhodně ne typicky kladná a pro mě vlastně ani příliš sympatická. To je ale můj problém. Každopádně jako první díl této dnes již kultovní hororové trilogie funguje více než dobře. Nechybí tu ani důležité prvky každého správného hororu jako hrobky, mrtvoly a půlnoční hřbitov plný duchů. Prostě old school jako prase. (24.04.2011)

Brakový horror z čistě brazilské produkce je pro mě zjevem zcela novým a zatím ojedinělým. Určitě mi nevadil nízký rozpočet, pro někoho dnes už možná úsměvné filmařské metody či obsazení více tvůrců zpoza kamery do hlavních rolí. Já mám tyhle undergroundové žánrovky celkem rád a dokonce mi podobný styl k brakovému obsahu sedí mnohem lépe, než když se třeba Werner Herzog o 15 let později pokusil natočit klasický příběh o Draculovi jako téměř artový film. Mám ale dva problémy: hrobař Zé, hlavní nestvůra celého příběhu, je vizuálně a démonickou povahou sice skvěle ztvárněný, ale zatímco svým vzhledem, kostýmem, nalíčením a celkovou prezentací jakoby patřil tak do poloviny 19. století (a klidně by zapadl i do starší doby), zbytek reálií zde tvoří současná 60. léta včetně kožených bund mladých hospodských kumpánů nebo moderního psacího stroje na policii... a já vůbec tohle skloubení nechápu, jestli to byl záměr, nepostřehl jsem v tom žádný účel a spíše mám pocit, že k tomuhle anachronismu došlo jen tak, že se tvůrci pro nízký rozpočet na historickou výpravu mimo hlavní postavu prostě vykašlali a řekli si, že to stejně nikdo řešit nebude. Jenomže film se stal kultovním, sleduje se i po 60ti letech a řeší se :o) ...a vynáří se i druhý problém: Zé řádí, usmrcuje či minimálně zmrzačuje lidi před očima celé řady lidí – svědků v hospodě, kteří by ho mohli hromadně zničit nebo nahlásit, ale všichni (včetně šedesátkové mládeže v těch kožených bundách) mlčí z důvodu, že se bojí pomsty o půlnoci příchozího ducha, protože tak strašil Zé? ...a uniformované policisty ani nenapadne se více pozastavit nad člověkem, který už svým vzhledem pochází z jiného světa, resp. po krátkém výslechu v roli svědka ho propustí? Kdyby byl CELÝ FILM zasazený do historických časů, více pracoval s tajemnou atmosférou ve vybraných scénách, té silné pověrčivosti pestré komunity a vnímámí Zého jako jednoho z mnoha občanů města uvěřím, ale takhle to ve mě budilo rozpaky. Na druhé straně atmosféra se vyvíjí velmi slušně, José Mojica Marins možná něco zpackal jako režisér, ale jako herec v roli hrobaře Zé coby stylizovaného krutého zla exceluje a posledních 15 minut přenesených do starých temných prostorů je nejlepších. Celkem se mi to líbilo a hlavně je to brazilský film, takže zase v rámci žánru něco úplně jiného, než třeba monster filmy z Japonska nebo americké klasiky, jen kvůli jistým výhradám to zase vidím spíše na silné 3 hvězdičky. [70%] (03.09.2022)