Orlando

Od nejvyššího hodnocení mě odrazuje jen pár ve filmu rovnoměrně rozmístěných ani tak ne hlušších, ale prostě celkově jednodušších, předvídatelnějších a hodně neoriginálně působících scén. Ty ale výborně nahrazují scény katartické. Tilda je skvělá, Billy Zane ve své pětiminutové maxiroli bezprecedentně roztomilý, celé to vypadá moc hezky (ach, ty kostýmy!!) a hudba místy hraničí s dokonalostí. (01.07.2011)

Tohle bylo jako polibek od Boha (tedy - kdyby existoval a byl ženou). Asi nejlepší role Tildy Swinton, která tady dokonale využívá svého androgynního, mimozemského vzhledu i výrazu (btw - všimněte si, že v jednotlivých etapách příběhu se mění i barva Orlandových očí). Originální, mnohovrstevnatý děj plný poetických pentliček zdobí vizuálně i technicky uhrančivé zpracování a - na tu dobu - vynikající hudba. Když sleduji hodnocení na CSFD, tak asi vynechám ostatní díla Sally Potterové, abych si tento zážitek nezkazil. Hřeje to, hřeje. (27.12.2008)

Pomaleji, leč velice příjemně plynoucí drama, kterému se daří být zároveň meditativní, poetické a křehce zábavné. Myšlenku a symbolismus filmu nechť si každý přebere sám (v ideálním případě po přečtení předlohy z pera Virginie Woolfové), poklonu si však nepopiratelně zaslouží vizuální stránka filmu, jakožto i režisérka Sally Potterová za mimořádně ucelený dojem, který na mě zanechal netradiční příběh . 80% (14.01.2009)

Ačkoliv se film drží základních myšlenek předlohy a je především podmanivým zamyšlením nad lidskou smrtelností a sexuální identitou jako formou performance, Potterová jen otrocky nepřepisuje původní text. Doplnila motivaci pro hrdinovu proměnu, pozměnila závěr, připsala postavu zpívajícího anděla a hru s genderovými rolemi dovedla ještě dál, když nechala Swintonovou hrát muže i ženu. Krom toho se rozhodla zvýraznit ústřední témata posmoderní filozofie, v zárodečné podobě přítomna již v knize (nelineární vyprávění, přímé oslovování čtenáře, poukazování na nestabilitu identit). ___ V době publikování předlohy průkopnická myšlenka, že muži a ženy nejednají dle svého biologického nastavení, nýbrž hrají role přisouzené společností, je ve filmu vyjádřena nejen slovně, ale také ironickým využitím kostýmů, gest, výpravy a pohybů postav, proměňujících se dle dějinného vývoje. Každá epocha se vyznačuje určitým zastřešujícím tématem a uměleckým slohem i specifickou barevnou paletou. ___ Opulentních povrchů Potterová využívá ke zdůraznění premisy, že lidské životy jsou formovány především našim vzezřením. Sofistikovanými filmovými prostředky pak prozkoumává schopnost umění a člověka překonávat kategorie, které zároveň vymezují i omezují naši životní zkušenost. ___ Pohledy Tildy Swinton do kamery nahrazují vysoce komunikativního vypravěče Woolfové a současně nás upozorňují na nesoulad mezi Orlandem a jejím prostředím, které ji nechápe. Film tak nejen soustavně relativizuje způsob, jakým rozumíme genderu a identitě, ale podvrací i naše divácké očekávání a mění způsob, jakým se běžně díváme na filmy. ___ Kniha i film nejenže tematizující sexuální ambivalenci, ale navíc ukazují, jak mohou být kulturnímu dědictví v nových kontextech připisovány jiné významy. Texty jsou významově bohaté, historie je nestabilní. Stejně tak lidská identita. Orlando je krom jiného film o čtení a psaní, natočený podle novely o čtení a psaní. Stejně jako předloha si přitom klade zásadní otázku, jak psát a číst pravdivě vůči sobě samému. 80% (04.01.2019)

"O jeho pohlaví nemohlo být pochyb..." Ale co je to ono pohlaví, jak předurčuje či limituje životy jednotlivců a jak předurčuje to, jak se k jednotlivci chová jeho okolí? Všechny tyto otázky v sobě obsahuje již tato úvodní věta a celý film nabízí dlouhý řetězec sekvencí, potažmo podnětů na stejné téma. Ačkoli v případě cesty za rovnoprávnost pohlaví ve smyslu rolí a ještě lépe rozplynutí samotného konceptu genderu je podstatnější cíl, než trnitá pouť k němu, v případě filmového "Orlanda" se sama cesta ukazuje jako klíčová nejen pro podmanění diváka, ale také jeho nadchnutí pro ony myšlenky. Tato rozverně vážná a jízlivě absurdní hra s identitami, tužbami a motivacemi pohlcuje coby barokně okázalá a campově přemrštěná freska. Své množství myšlenkových podnětů servíruje na podnose permanentního estetického vytržení a rozjařilé hravosti. A ještě při tom buduje rozkošný pomník hereckým kvalitám Tildy Swinton, bez jejíhož charismatu a chameleónství by filmová "Orlando nemohl fungovat. (25.09.2020)