Samaritánka

Premyslené obrazové kompozície, podmanivá hudba a viac, či menej skrytá symbolika sa odráža v príbehu so zvláštne posmutnelou náladou, ktorú dotvára atmosféra jesennej prírody. Vzťah dvoch najlepších kamarátiek, z ktorých sa jedna po smrti druhej rozhodne vykúpiť svojským spôsobom hriechy mŕtvej kamarátky, postupne vystrieda vzťah medzi dospievejúcim dievčaťom a jej otcom, ktorý prestáva mať kontrolu nad jej správaním. Protiklady hriech- čistota, spravodlivosť-vražda, priateľstvo-prostituovanie a pod. sú prítomné v priebehu väčšiny deja. Výnimočné dielo je zároveň filozofickým zamyslením sa nad mierou potrestania, či odčinenia hriechov, ktoré si druhá strana spôsobuje dobrovoľne. (26.01.2005)

Lidská tragédie, kterou člověk může vyřešit tisícero různými způsoby, ale ani jeden z nich není ten správný. Film o beznaději, lítosti, seblítosti a verších. Hudba s kamerou totiž místy píše sonety. Zajímavě pojaté postavy, hlavně Yeo-jin a její "proměna" ve scéně se smíchem v motelovém pokoji, a pak také musím vyzdvihnout nádhernou scénu při přespání v chatrči a pojídáním brambor. Celkově jde ale o film, který asi devadesát procent diváků unudí k smrti a zbylých deset procent mu dá čtyři hvězdičky na ČSFD... ;) Já malinko uberu, protože už jsem viděl mnohem povedeněji zpracovaná lidská dramata. [březen 2006] (29.03.2006)

Nebudu tady spoilerovat, protože ta scéna, která se mi nejvíce líbila, je na konci a vlastně vystihuje celou myšlenku filmu. Těm, co se chystají ke zhlédnutí a jsou zvyklí na americká či česká dramata, říkám ,,ne, to není normální drama. To je přemýšlivý, psychologický film, od kterého vás jen tak někdo neodtrhne.'' (18.04.2010)

„Muži sú ako deti, keď majú sex.“ Po skúsenosti s Ki-dukovým predchádzajúcim filmom (LUK) a prečítaní si v súvislosti so SAMARITÁNKOU vetné spojenie „filozofická elégia“ (na toto treba školy), sadal som si pred SAMARITÁNKU s kŕčmi v bruchu. Preto ma prekvapilo, že tentokrát sa Kim Ki-duk (podobne, ako v atmosférickej dráme JAR, LETO, JESEŇ, ZIMA... A JAR, ktorá sa mi na rozdiel od LUKU páčila) nepredvádza. Naopak, "len" rozpráva „normálny“ príbeh. Bez podobenstiev, metafor a ja neviem čoho všetkého ešte. Najvýraznejším plusom rozporuplnej snímky, je nepredvídateľný scenár. Takže ak ste nečítali obsah, budete pravdepodobne každú polhodinu prekvapení zásadným zvratom, kvôli čomu je skutočne ťažké určiť žáner. (22.11.2008)

Narozdíl od tématicky příbuzného Drsňáka ve mně Samaria nevzbudila větší dávku emocí. Působila na mne krapet odtažitě, nic mě nenutilo, abych intenzívněji prožíval osudy hrdinů. Prvek odcizení a zoufalství je ve filmu obzvláště silný. V druhé polovině mi snímek vzdáleně evokoval Sympathy for Mr. Vengeance. O tradiční ingredience Ki-dukových příběhů, poetiku (v tomto případě už ne bezeslovnou), brutalitu a krásnou hudbu, v Samarii nepřijdeme. Poprvé musím Ki-dukovi udělit jiné než pětihvězdičkové hodnocení. 7/10 (30.01.2006)