Samaritánka

Vždy, když mám vidět další z Kim Ki-dukových filmů, říkám si, že už mě nemůže nic překvapit. Vždy se mýlím..a jsem tomu rád. :) Tentokrát jsem ovšem tak překvapen nebyl. Ano, pár surových záběrů, které režisér v žádném případě nevyužívá samoúčelně, vás dostane, ale ve srovnání s jinými jeho filmy není Samaria tolik šokující a překvapivá. I přesto ovšem značným způsobem vyčnívá nad běžnou americkou produkci. (15.09.2006)

Premyslené obrazové kompozície, podmanivá hudba a viac, či menej skrytá symbolika sa odráža v príbehu so zvláštne posmutnelou náladou, ktorú dotvára atmosféra jesennej prírody. Vzťah dvoch najlepších kamarátiek, z ktorých sa jedna po smrti druhej rozhodne vykúpiť svojským spôsobom hriechy mŕtvej kamarátky, postupne vystrieda vzťah medzi dospievejúcim dievčaťom a jej otcom, ktorý prestáva mať kontrolu nad jej správaním. Protiklady hriech- čistota, spravodlivosť-vražda, priateľstvo-prostituovanie a pod. sú prítomné v priebehu väčšiny deja. Výnimočné dielo je zároveň filozofickým zamyslením sa nad mierou potrestania, či odčinenia hriechov, ktoré si druhá strana spôsobuje dobrovoľne. (26.01.2005)

"Dcérino riadenie auta bolo symbolom pre jej dospievanie, a teda následné uviaznutie v blate znamenalo jej nedospelosť." (copyright by Melies). Prvých 20 minút fajn komédia (čo mi dalo za pravdu pol kina, ktoré sa na zle napísaných dialógoch a absurdnom deji takmer stále zabávalo), zostávajúcich 70 už len slabá, pomalá a nezaujímavá dramatická výplň. Kim Ki-duk nesiaha väčšine "komerčným" kórejským režisérom ani po členky. (01.08.2006)

po filmoch jar, leto.. a 3-iron, ktore som hodnotil na plny pocet prichadza tentoraz hodnotenie o cosi slabsie, ale filmu to na kvalite nic neubera. aj ked sa neda povedat, ze ide o velkolepe dielo, je to film, ktory mi nieco dal. kim ki duk vsadil na totalnu citlivost a s danou latkou sa prijemne pohral, film nielen, že hra na ludske city, ale dokaze aj zaujat..tato problematika klope na dvere uz stovky rokov, preto som rad, ze sa reziser takto nebojacne pokusil dany problem ukazat aj nam. 80% (02.01.2007)

Až do teď jsem si myslel, že jsou jen dva způsoby, jak lze vychovávat děti. První je takzvaný americký způsob výchovy - když dítě něco provede, vy si s ním sednete a během tří hodin mu vysvětlíte, že má sice svá práva, ale má i své povinnosti, že by Bůh nechtěl, aby to příště dělal (jinak skončí v pekle, a vy tam s ním nebudete, že jo…) že je to zlé a po všem si zajdete na skvělou rodinnou večeři do Mekáče a pak šup šup se pomodlit do kostela. Pak jsem znal druhý, takzvaný český způsob výchovy - když dítě něco provede, začnete na něj řvát a pokud to nepomůže, dáte mu pár výchovných. A tenhle film mě naučil, že existuje i třetí, takzvaný - korejský způsob výchovy - dítě něco provede, ale vy místo toho, abyste mu něco řekli nebo něco udělali, ho budete jen sledovat při tom, jak to dělá a pak potrestáte ty, s kterými to vaše dítě dělá, no není tohle přímo genitální? _______ Upřímně, na tenhle film jsem jednou narazil v diskuzi, kdy ho někdo, už nevím kdo, doporučoval. Když jsem si přečetl obsah, tak jsem si myslel, že to vypadá zajímavě a ani mi nedošlo, že to je od TOHO Ki-duk Kima! Tak jsem si film pustil a první půlhodina se mi líbila. I když tam bylo hodně otázek (nebýt obsahu tak ani nevím, proč se vlastně ta jedna rozhodla šlapat) tak mi to nevadilo. Druhá půlka byla o poznání nudnější, ale pořád to mělo jakýsi smysl (holka se viní za smrt kamarádky a tím, že bude spát s těmi, co jí dali peníze a vrátí jim je, se vykoupí) sice divný, ale alespoň jakýsi smysl tam byl. Ale v poslední části jde film totálně do… ani nechci říkat čeho, ještě by mě tady zcenzurovali. Posledních deset minut jsem vyloženě trpěl a měl jsem sto chutí použít magické tlačítko "posunout vpřed". Neudělal jsem to a docela toho lituju. Takže za mě je Samaria filmem, který mě dost zklamal. Jak se koukám kolem sebe, tak nejsem jediný, jen by mě zajímalo, kolik by to mělo procent a v jaké barvě by tento film skončil, kdyby to nenatočil TEN Ki-duk Kim?! (Podle komentářů některých jedinců to vypadá, že i oni si nechtějí přiznat, že jejich oblíbenec může mít na svědomí něco takového). 40 % a to jsem hodně, hodně mírný (a za tu první půlhodinu). (20.07.2011)