Samaritánka

Zprvu jemně nahozená citová freska s odstíny ledabylé poetiky, jejíž morálně-etický akcent mě v této podobě spíše minul. Až jsem si říkal, že by u toho režisér mohl tentokrát zůstat. No, zůstal opět svůj, takže film má i svou brutálnější tvář a tragičtější odstín. Doporučuji méně přemýšlet a více prožívat, což ostatně u Korei není žádná novinka. (10.01.2006)

Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale nakonec to vypadá na pět, i když mě film tak moc nezasáhl. Nemůžeme však přehlédnout způsob, jak Kim Ki-duk s tématem pracuje, jeho drsné a nezaobalené zobrazování a především celý jeho nápad pro tento film... Že by mladá dívka mohla v prostituci najít něco víc? Nějaké vyšší poslání? Ale co její nábožensky založený otec? Téma a způsob podání je skutečně zvláštní a zaslouží si vyšší ocenění. ~(4,5★)~ (24.09.2009)

Je těžké se jako středoevropan vcítit do tak rozdílné kultury, jako je ta korejská. I přes ty všechny bariéry mě ten film oslovil. Možná je to tou přímostí, kterou nám ukazuje, možná je to jen tím, že mám ráda nemístnou provokaci. Jiné a to je fajn. Jen mne mrzí, že technická kvalita snímku je trochu někde jinde. Kamera, střih za to moc nestojí. Což je škoda. (03.04.2012)

Z filmů od KIM Ki-duka, které jsem viděl, se mi Samaritánka líbila nejméně. Není ani obrazově poetická jako Ostrov nebo Jaro, léto, podzim, zima, a jaro, ani tak krutá a syrová jako Pobřežní hlídka. Chybělo zde něco, co by mě chytlo natolik, abych ten film více prožil, nebo ho chtěl vidět znovu. Alespoň, že téma "vykoupení" je originální. 65% (11.07.2004)

Prvních 30 minut jsem se bála, že mě tentokrát Kim zklame, ale jakmile se na scéně objevil otec hlavní hrdinky a příběh dostal dramatický spád, opět jsem byla vtažena do brutálního a přitom poetického Kimova světa a z kina odešla v podivné směsici pocitů a nálad, čili přesně v tom rozpoložení, kvůli kterému Kimovy filmy miluju. Snad nikdy nepochopím, jak to Mistr dělá, ale jeho dlouhé záběry bez jediného dialogu (ačkoli v tomto filmu jich bylo méně než například v hodně meditativním "Jaro, léto, podzim, zima...a jaro") nejsou ani na chvilku nudné, že by člověka uspávaly jako tomu je v mnoha evropských filmech, kde tříminutová scéna bez jediného střihu funguje jako uspávadlo dokonale. Další věc hodna obdivu - každý čin postav je vlastně jakýmsi malým rituálem (například v "Samaritánce" vztah k deníku) - co by ostatní režiséři natočili jako obyčejný detail, který ve filmu nemá žádné dějotvorné místo a je tu jaksi mimochodem, to Kim natočí tak vytříbeně, precizně,...dokonale. Jeho vizuální styl je dechberoucí, každý sebemenší detail má ve filmu místo a pomáhá složit jemnou skládanku vztahů jednotlivých postav, a kdyby chyběl byť jediný dílek, celá ta skládanka by se rozsypala. U "Samaritánky" se mi též zdá, že si je Kim Ki-duk ve vztahu ke své hlavní hrdince poměrně dost podobný s Larsem von Trierem. I u něj se setkáváme s tím, že je hrdinka jakousi samaritánkou, často různým způsobem zneužívána, jediný rozdíl vidím v tom, že zatímco u Larse končí hrdinky většinou definitivně odchodem (ať už smrtí či jakkoli jinak se dá odchod chápat), u Kima vždy nacházíme naději a volnější konec. (27.08.2006)