Čtyři odstíny hnědé

Proč zrovna odstíny hnědé? Hnědá je prý barva nenápadná, nudná, obyčejná, přízemní. Ve filmu sledujeme čtyři příběhy lidí v jejich každodenním běžném životě. Ale rozhodně to nejsou lidé obyčejní, nenápadní a nudní. No, na první pohled možná ano. Ale pod povrchem každého obyčejného člověka se může skrývat pořádné drama. Film spojuje humor a dramatickou rovinu, tak jak to v našich životech obvykle chodí. Každý má nějaké problémy a každý je tak trochu divný. Mám tyto filmy ráda, protože vás přimějí podívat se na svět trochu jinýma očima a můžete pak vidět svůj život plynoucí v barvě hnědé také v jiných odstínech. (15.06.2014)

Byla to docela sranda, technicky bezchybné a scénářem zajímavé. K tomu tam na závěr bylo jedno velmi nepříjemné odhalení. Ale. Proč to do prdele muselo mít víc než tři hodiny, když by bohatě stačily dvě? Takhle jsem se přistihl, že čas od času koukám do zdi, případně přemýšlím o tom, že bych se možná mohl naučit vyšívat. Škoda. 60% (26.03.2017)

Štyri príbehy, štyroch autorov, navzájom nesúvisiace a v podstate, každý by mohol byť námetom na samostatný film. Tu je to všetko v jednom a film je priam neuveriteľne dlhý čím môže odradiť. V prvej polovici som mala problém sa miestami zorientovať, v ktorom príbehu sa nachádzam a na viac ako tri hviezdičky som to nevidela. Druhá polovica to však celé zachránila. Po tom čo som sa zorientovala v postavách a príbehoch začalo to byť skutočne zaujímavé a dokonca som si nakoniec našla aj ich spoločné pojítko. Všetky štyri sa v podstate venovali vzťahu otca a dieťaťa (príp. rodičov a detí) a ani v jednom prípade to nebolo ružové...ale hnedé, všetko rovnako na ....., to fakt sedí. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (15.06.2015)

Čtyři oddělené příběhy, které se nikdy nestřetnou, zkoumajicí otcovskou lásku (či nelásku). Nudná středostavovská rodina až do okamžiku, kdy otec utrpí těžkou popáleninu obličeje. Na pohřeb známeho žokeje se sjíždí jeho 3 synové. Starší manželský pár, který vystupuje jako kouzelnické duo, přijíždí do hotelu svého syna. Na skupinové terapii se scházejí podivné existence. (14.06.2005)

Tímto zakládám Klub benevolentního diváka a tento film v něm má čestné, zahajovací místo... Čtyři odstíny hnědé - jestli se s autorem shodneme a máme na mysli stejnou věc, tak to byly pěkný sračky - pod hlavičkou - Ejhle, člověk!, zašmodrchanou do spletence povídek o zoufalcích, jako my, jen si to uvědomit, k tomu by nám ovšem tahle tříhodinová terapie naruby mohla poskytnout vodítko, ale jak říkám, chce to notnou dávku pochopení, trpělivosti a dobrou náladu k tomu... A kdyby se snad nikdo ani vzdáleně nepoznal, získá alespoň inspiraci k založení kroužku vaření, kde se vůbec nevaří, tip na veselý orientální pohřeb s největším výpekem příbuzných, jaký je k vidění, návod jak stimulovat nezdárného syna i poučení pro povrchní snoby... Ale je v tom Švédsku krásně! (11.07.2014)