Říjnové nebe

Je ikonické, že jsem Říjnové nebe viděl den po TV filmu České televize Monstrum. Říjnové nebe totiž jasně ukazuje to, jak správný film podle skutečných událostí má vypadat, aby nepůsobil křečovitě, nudně a neforemně. Zatímco Monstrum se snažilo být filmem, kde je v popředí všechno od života autora, přes stavbu Stalinova pomníku, až po čistky padesátých let, je Říjnové nebe snímkem, které stojí na životě kluka, který se snaží vymanit ze sevření uhelného městečka a přesto najít blízký vztah se svým otcem, pro nějž je těžba uhlí vším. Ano, Říjnové nebe je komorním dramatem o tom, jak těžké je prosadit se a kolik obětí musíme přinést, abychom si uskutečnili své sny. Samotné pouštění raket je zde pouze jakousi kulisou, jež stojí za motivací postav (a spíše figuruje pro příběh jako hnací motor), ale nikdy není samotným centrem dění. Tou zůstává hlavní postava a jeho osobní vnitřní dramata. Říjnové nebe to vědělo a je kvalitativně na samotném vrcholu kvality. Monstrum naopak v této věci pohořelo. Velký palec nahoru a rád si tento film opět připomenu. 80% (29.05.2017)

Myslím, že snad každý má nějaký svůj malý film, za který by strčil ruku do ohně a zuby nehty bránil jeho pověst. Já jsem takový osobní kult našel právě v Říjnovém nebi. Byť bývají podobné příběhy o cestě za vytyčeným cílem odshora dolů naplněné dráždivými a pro někoho přímo nesnesitelnými klišé, nechám se jimi občas docela ochotně strhnout a Johnston se mi v tomhle případě vyloženě trefil do nálady. Nečekejte nic moc originálního nebo řemeslně nadstandardního a bude vám u toho tak příjemně, že už po pár minutách byste klidně i zavolali kumpánům připraveným v hospodě, ať na vás dvě hodinky počkají. (17.11.2012)

Skvělé :) Musím se přiznat, že mívám slabost pro filmy, kde se z obyčejného člověka s neobyčejným snem, stane neobyčejná osoba. OCTOBER SKY je rozhodně typ filmu pro prakticky každého, kdo někdy snil o něčem "nemožném". OCTOBER SKY prezentuje vše, co má film mít - naději, víru, drama, oběť, lásku a touhu uskutečnit, co se zdá nemožným. Tento film ve mne zanechal velice silnou stopu, která jen tak nezmizí. Nejenže je pro mne, jakožto Ostravačku téma uhelných dolů velice blízké - takže vím a znám, jaký je život horníka - ale zároveň honba za "nesplnitelným" snem, je rovněž něco, co se mě osobně týká. Snímky jako OCTOBER SKY dávají lidem naději, že zázraky se dějí. Chce to jen věřit a mít odvahu a energii - i když vám ostatní hází klacky pod nohy. Zatnout zuby a jít dál...a pak se z horníka, můžete stát třeba i astronautem :) (26.06.2010)

Slušnej doják, ve kterým ani tak nejde o nějaký NASA nebo rakety (to jen tak okrajově), ale jde tady o sbližování otce se synem. Fotřík, zarputilej horník, kterej nic jinýho neuznává a jeho mladej, kterej by zase pořád jen vystřeloval nějaký rakety :o). Asi to muselo bejt za studený války hodně horký téma, páč to vypadalo, že kosmem žil každej amík. To nám čechům tohle mohlo bejt u perdele, páč náš raketovej výzkum je a dycky bude nulovej :o). Ke konci filmu sem byl hodně dojatej, celkem slušnej počet slz mi teklo po tvářích. Určo stojí za to vidět, ale nevím co by mě přinutilo k tomu vidět to znovu... (07.04.2018)

Téměř jsem zapoměl, jak hezky může u filmu mrazit! Když raketoví kluci poprvé úspěšně odpálí do vzduchu do několika metrů svou raketu, je to parádní zážitek! Ano, zážitek - a u televize! Aneb co neustále několik statisíců lidí na Zemi nechápe - a dívá se na filmové maniaky skrze prsty -, tak o tom jsem se já osobně včera 26.02.2010 opět přesvědčil, že existuje! Ten příjemný pocit zadostiučinění, že 108 minut sledování pěkného filmu stálo za to. Spokojenost! Zpočátku, než si chlapci v čele s výborným Gyllenhaalem uvědomí, že výzkum raket je jejich životním snem, tak sice snímek trochu pomaleji odsýpá, ale při prvním testování se dějová linie rozjede, a ve zběsilém tempu ji do závěrečných titulků nic nezastaví. Johnstonovi se navíc bravurně povedla zakomponovat linka vyprávění s důlními problémy, a každá minuta Říjnového nebe se tak zdá být velmi důležitá. A v kontextu i je... Velikou zásluhu zde má Homerův otec v podání Chrise Coopera, hraje bezchybně. A i když vše nakonec skončí tak, jak lze od prvních minut očekávat, stejně se na konci nelze zbavit pocitu, že vás to silně dojalo, pobavilo, a krásnější příběh jste dlouho neviděli... (27.01.2010)