Doznání

Film není určitě pro pobavení, ale hlavně je poučný. Je nafilmován podle vzpomínek Artura Londona politického komunistického funkcionáře, diplomata a rudého publicisty, který se především vlastním idealistickým přičiněním, dostal do soukolí obludného mechanismu vykonstruovaných politických obvinění režimu. Zakázanou knihu „Doznání“ jsem za totality přečetl za dva večery, film sám o sobě, mě už tak nebral. Komunistický systém uměl přinutit surovostí a bestialitou skoro každého přiznat se ke lžím. Dokonce ve své zrůdnosti vězni o sobě mluví, (jsem hajzl a zrádce dělnické třídy) a podobné perly. Nejhorší a nejsmutnější na této době je, že bylo u nás v Československu vyneseno víc rozsudků smrti, než ve všech sousedských komunistických státu dohromady. Československý komunisti prostě chtěli být papežtější než papež. Artur London po odpykání trestu a následném propuštění sice kritizoval ve Francii praktiky komunismu, ale úplně se zcela nevymanil z myšlenek socialismu. Doufám a myslím, že už se nevrátí zlatá éra Sovětské demokracie. Je neuvěřitelné, že i dnes jsou lidé, kteří by komunismus znova volili. Zaplať pánbůh aspoň za film, který slouží jako dostatečný důkaz doby. (24.10.2007)

"Jak pochopit, že strana, která je neomylná, může nutit nevinné k přiznání?" Doznání je zajímavý, drsný a nebylo mi z něj dobře. Nicméně mi na něm něco nesedí. Je jasný to, co se stalo a kdo to udělal. Ti zlí komunisti, kteří nechali mučit a odsoudit jiný komunisty. Tihle odsouzení komunisti byli taky zlí nebo hodní? Asi taky zlí, když Slánský rozjel ty čistky. Pak sklidili, co zaseli a to asi není úplně od věci. Mě však zajímá, proč k těm procesům vlastně došlo. Jediný vysvětlení, který mi zatím dává smysl, mi zatím nabídl Steven Stewart v knize Výbušnina. To je hodně zajímavý čtení. Ono totiž není úplně bez zajímavosti, že nespravedlivě obvinění Artur London nebo Noel Field zůstali komunisty po zbytek svých životů. Ale abych se vrátil k Doznání, tak bylo sice trochu utahaný, ale přesto hodně dobrý a ten 21. srpen 1968 to nakonec rozseknul úplně parádně. (21.03.2022)

Literární předlohu od Artura Londona jsem četl několikrát a vždycky mě znovu šokuje. Před lety jsem knihu někomu půjčil a jak už to tak bývá, už se mi nevrátila. Náhodou jsem ji zahlédl v antikvariátu, tak jsem si ji celkem nedávno koupil za 15 Kč. Překvapení čekalo uvnitř - jsou tam výstřižky z Rudého práva z roku 1970, kdy se Doznání dočkalo své filmové podoby. Rétorikou sedmdesátých let je film ostouzen, podobně jako kniha sama - např. "...pošpinění socialistických zemí a především Sovětského svazu..." nebo "...vtíravá reklama a chvalozpěvy v buržoazním tisku naplňují kina i kasy...", pak je taky hezké "...film sehrává svou rozbíječskou roli v procesu sjednocování levicových sil...". Osobně považuji film za velmi povedený, herecký výkon Yvese Montanda je vynikající, ve filmu není nic přidáno, žádné romantické pohledy a útoky na city. Ne, pouze syrová realita. Film je kvalitní výpovědí o politických vykonstruovaných procesech padesátých let v Československu, řízených z tehdejšího SSSR. Přestože má film přes dvě hodiny, tak opět lituji, že je škála pouze do pěti hvězdiček, já dávám šest. (27.09.2008)

Francouzům se v roce 1970 podařilo to, o co se naši filmaři marně snaží (nebo spíš nesnaží) přes 20 let. Vynikající Montand a realistické podání výslechů a psychického teroru dalo dohromady mrazivý filmový zážitek. Je až zarážející, že je tento snímek takřka zapomenutý. Přitom by se měl povinně pouštět ve školách a pravidelně se objevovat na televizních obrazovkách. 90% (26.01.2013)

Musím před Francouzema smeknout. Je samozřejmě otázkou, na kolik se London podílel na filmovém zpracování knihy, ale i tak je sugestivnost a uvěřitelnost snímku chuť k jídlu beroucí. Znalému člověku se z toho zvedá kufr, pro neznalého je jen těžko uvěřitelné, že tenhle humus byl u nás dennodenní realitou, naopak by tento počin mohl považovat za až kultovně zpracovanou vizi nějakého totalitního Ychtylostánu. Doporučuju! (28.05.2013)