Pohádky o mašinkách

Pamatuju si jak mě fascinoval díl o mašince která jela sklidit úrodu na pole na které nevedly koleje. Železničáři to vyřešili jednoduše, rozebrali trať za vlakem a znovu ji postavili před ním. Co na tom že se cesta protáhla až do zimy, hlavně že úkol splnili. Občas když sedím v rychlíku který neplánovaně zastavil někde uprostřed polí, tak si říkám, jestli se České Dráhy tou pohádkou nenechaly inspirovat. (12.02.2014)

Zababy jsem se jako malý nebál, ale měl jsem z něj respekt. Zajímavé je, jak stroje na smícháči mají naprostou volnost a lidé jim v podstatě slouží. Dá se říct, že co epizoda, to absurdita (třeba když na jednu mašinku nevyzbyl komínek, tak z ní udělali elektrickou). Nejvíc psycho díl je "O zvědavé mašince" - kde jinde uvidíte tancovat průhledné parní lokomotivy mazurku uprostřed lesa? (14.03.2012)

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků. Atraktivní prostředí železnice a parních lokomotiv rezonovalo s železničářskou částí mé krve, kterou jsem podědil po předcích. Prvky tajemna a magie reprezentované černokněžníkem Zababou a podmanivý přímo uhrančivý hlas Vladimíra Ráže. Vše dohromady v dokonalém souznění. Jen škoda, že večerníček má pouhých 10 dílů a Česká televize jej macešsky příliš nevysílá. (16.01.2010)

Na Pohádky o mašinkách jsem často rád vzpomínal. Velmi se mi totiž líbily už jako dítěti. Sice jsem se u nich i trochu bál, přeci jen přednes Vladimíra Ráže o černokněžníku Zababovi dokázal vyčarovat pro dítě tísnivou atmosféru, ale naštěstí mě atmosféra nevystrašila tolik, abych se nedodíval. Hodný pan Blahoš to společně se mnou zvládl. :-) Vysoké hodnocení ale rozhodně není jen nostalgickým vzpomínáním. Na Pohádky o mašinkách se totiž teď díváme vcelku pravidelně se svými malými dětmi a je to baví stejně, jako mě v mládí. Když ale pan Ráž zmíní černokněžníka Zababu, taky se vždycky lehce otřepou. :-) (21.10.2022)

Je neuvěřitelné, jak stále krásně učínkuje v době pendolín na naše malé (a na mně!) tahle série příběhů o panu Blahošovi, nejvyšším panu železničáři a kouzelníku Zababy ze Zababova. Možná díky těmto pohádkám bude děti jednadvacátého století stále vědět jak vypadají parní mašinky (tedy ty, kterým je rodiče naživo ještě neukázaly). A přiznám se, že vznik seriálu bych v klidu posunul nějkam do šedesátých/sedmdesátých let a ne do roku 1987 !!! Ačkoliv se jedná o kreslené příběhy, na člověka až neskutečně dýchnou slova jako - výtopny, depa, staré Smíchovské nádraží... Samozřejmě nelze opomenout magický líbezný hlas pana Vladimíra Ráže, který nás pohádkami provází... Jakoby člověk cítil ten zvláštní pach z kouře po hořícím uhlí... Pohádky o mašinkách patří rozhodně mezi naše nejkrásnější pohádky a večerníčky. * * * * (24.04.2012)