Z

Nejslabší z trojice po sobě jdoucí spolupráce režiséra a představitele hlavní role je přesto stále silným a napínavým politickým thrillerem. Přestože ve filmu asi nejčastěji padne slovo komunismus, je nejméně názorově vyhraněným Costa-Gavrasovým dílem. Velký Řek malé postavy dokázal vždy provokovat. (11.05.2014)

Levičáci jako zdroj všeho světového dobra podle Costy-Gavrase. Jak už tu zmínil Pohrobek, Z je skutečně filmem až příliš okatě doleva zatočeným, což ovšem neubírá nic z jeho kvalit co se filmařské preciznosti týče. Kromě samotného režiséra se činil i casting, který vybral Montanda, Trintignanta a Perrina, tedy tři mé francouzské oblíbence, tak Mikis s pro něj typickým (místy řeckým) hudebním motivem. Plný počet - včetně přihlédnutí k oné levičácké poupravenosti - jasný. A méně nedám, ani až to uvidí 100 lidí. :) (19.02.2010)

Vcelku zajímavá a napínavá politická kriminálka, které diváka chytne hlavně od fáze vyšetřování; házení klacků pod nohy, odstraňování svědků, neochota cokoli objasňovat, potřeba všechno zamést pod koberec… Na druhou stranu, vyšetřovatelovo rozhodnutí se dá označit spíš jako pohádkové, přestože z tohoto vysoce morálního činu je divák následně tvrdě probuzen do reality. Mírně mi vadila jazyková stránka věci (ocenil bych řečtinu), neměl jsem problém s politickým vyzněním (moc nechápu, co ostatním přišlo na filmu tak moc do leva; ostatně, kdo je proti polofašistickému vedení je automaticky levičák?), celkově docela spokojenost, slabší 4*. (13.04.2013)

"Proč myšlenky, které zastáváme, podněcují tolik násilí? Proč je pro ně mír tak nesnesitelný?" Protože zbrojařský firmy chtějí války a 2% DPH výpalnýho od každýho státu, takže korumpujou vlády všude tam, kam NATO dosáhne? Nebo jde o útok státních sil na osobní svobody člověka? Tak by to určitě napsal levičák a komunista, protože nálepky jsou teď v módě. Nejsem ani jedno, protože nevěřím žádnýmu politikovi, že by pohnul malíčkem pro moje dobro. Já jsem jenom znepokojenej z toho, co se děje kolem mě a vážím si každýho, kdo se na to nebojí upozornit. A tohle je hodně dobrý. Taky drsný, hnusný a hlavně důležitý. Asi proto to u nás vidělo tak málo lidí. (17.02.2022)

Tak aby bylo jasno - tohle je jednostranný, silně angažovaný, levičácký snímek, s kterým nesouhlasím takřka v ničem - protentokrát na to ale kašlu také proto, že se u nás jedná o dost opomíjenou záležitost. Je to úvodní film ke slavné Costa-Gavrasově politické trilogii a jde v něm o vraždu řeckého opozičního politika Gregoriose Lambrakise, která v létě roku 1963 zahýbala nejen řeckou politickou scénou. Popisuje, jak se policie a armáda snažila zmařit vyšetřování, a poodhaluje vojenské zákulisí vraždy. Fakticky je dost přesný (podle románu Vassilise Vassilikose) - problém tkví ale v tom, že vykresluje levičáky jako skupinu intelektuálních snílků brojících proti atomovým zbraním, zatímco téměř každý druhý spořádaný občan je tu zakukleným extrémně pravicovým spiklencem. No nic. Natáčení filmu se setkalo se zděšenými reakcemi, nikdo ho nechtěl podpořit, Jacques Perrin nakonec musel založit vlastní produkční skupinu. Costa-Gavras se dočkal podpory i od hereckých hvězd Yvese Montanda, Jean-Louise Trintignanta či Irène Papas, které se vzdaly většiny ze svých honorářů. No, politiku už nechám být a napíšu, že lepší politický thriller jsem ještě neviděl a sleduje současnou americkou tvorbu - asi pěkně dlouho neuvidím. Film fascinuje svým tempem, strhujícími akčními scénami (potyčky, samotná vražda, rvačka na korbě dodávky, scéna najíždění auta), které jsou výborně hudebně podbarveny s působností rovnající se takřka Morriconeho dílům. Naprosto dokonalý je střih, který film ještě zrychluje. Postavy vůbec nevyčnívají a pozornost je správně rozčleněna - vítězí asi zpočátku nedůvěřivý, ke konci odhodlaný vyšetřující soudce v podání bezchybného Jean-Louise Trintignanta, kterému se jednoduše nedá nefandit. Poslanec Yvese Montanda je dostatečně tragický, jeho žena Irene Papas jakbysmet. O něco méně jednoznačně kladný, o to více sympatický novinář Jacquese Perrina. Ale i záporné postavy mají svoji dramatickou sílu - především Yago Renata Salvatoriho. Brilantní film o boji proti prohnilé moci s happyendem (neodolatelné výslechy a odchody generálů) a vlastně i bez něj. ("historicko" -shrnující epilog). I s "nadějí" do budoucna ("seznam četby".) Zatím jasných pět - až to uvidí tak 100 lidí, kvůli ideologii uberu. (02.08.2005)