101

D.A. Pennebaker natocil 101 vic jako dokument, nez zaznam klasickeho koncertu, za coz bych se vubec nezlobil, pokud by se ale zameroval mnohem durazneji na samotnou skupinu. Kdykoliv jsou zakulisni rozhovory primo s aktery, hned je to super napr. Alan Wilder (ma oblibena ex-DM persona) demonstrujici sve soundbanky na klavesach. Takovych momentu zde bohuzel moc neni a vetsinu dokumentarni casti tak tvori pohled na bandu nesympatickych fanousku, coz ma absolutne nulovy interest-factor. Jakmile ale cela party dojede do Pasadeny a DM zacnou hrat live, hned je to velka parada. Zatim stale mladi, plni elanu, nezdrogovani, s Wilderem... neni to jeste uplny vrchol Depeche Mode (Violator ani Songs of Faith and Devotion v te dobe jeste neexistovali), ale byli ve vyborne forme, pomalu uz se k vrcholu blizili a ze 101 je to citit. 7/10 (20.07.2012)

Ty 4* jsou za koncert, dokument do hodnocení nepočítám, protože už jsem ho viděl hodně dávno a vim, že mě to tenkrát moc nebavilo. Koncert je to však dech beroucí, na kapelu, jejíž podiová prezentace se v té době v podstatě opírala téměř jen o osobu frontmana Davea Gahana, protože ostatní členové většinu koncertu trávili skoro nehybně za klávesami, přišlo téměř 70 000 lidí. Proč tedy jen 4*? Nechápu, proč není záznam úplný tak, jako je tomu na audio cd, takhle to má jen cca 50 minut, přitom ve skutečnosti hráli přibližně dvakrát tak dlouho. Druhý drobný nedostatek, který však jen potvrzuje výše vyřčené, spočívá v tom, že minimálně 80% času je v záběru zpěvák. Ne že by mi vadil, výkon předvádí skvělý, i přesto bych však uvítal častější záběr na ruce a tedy hru Alan Wildera tak, jako je tomu třeba na koncertním záznamu z Hamburgu 1985. (30.06.2006)

V osmdesátým devátým jsem se narodila, takže na rozdíl od zdejších top komentátorů jsem prostě ještě fanynka ani bejt nemohla:-D O asi šestnáct let později jsem si je poprvý pustila,o zhruba osmnáct let později jsem je z nepochopitelnýho důvodu zahrabala na dno šuplíku. Hádám, že jsem na ně ještě nebyla dost zralá, nevim:-D Před rokem jsem je vatáhla z dávno zapomenutýho šuplíku a strnula jsem šokem, proč mi pro všechny bohy tohle leží na dně šuplíku:-D Tolik k tomu, jak si tu hezky navzájem vyprávíme svou depešáckou historii:-D Film byl v zákulisních záběrech boží, v koncertních záběrech taky, ale ta story s fanouškama, na tom pro mě bylo zajímavý asi jen sledování tý módy:-D Po tom koncertě se 17 tisíci si jen marně snažim představit, jak musí vypadat těch 50 tisíc, já na větším koncertě zatim nebyla, tak je to pro mě trochu šílená představa:-D (24.02.2014)

101 hodnotím jako koncert hlavně, který je dost v pohodě, odsejpá a setlist je také dobrý, ale škoda, že je stopáš zkrácená na necelou hodinu oproti dvojcédečkovému albu. Dokument je pro opravdové fandy DM, kteří budou hltat zákulisí této skupiny. Navíc na DVD najdete i klip k živé verzi Everything Counts, což potěší. (27.07.2011)

Zeny si asi malokedy praju, aby boli starsie. Ked som vsak videla prvykrat tento zaznam z Rose Bowl, tak to bola prva myslienka, co mi napadla. V tom case som si este viac-menej cucala palec na nohe (uz menej ako viac nastastie), ale paneboze ako strasne by som chcela mat vtedy tolko co teraz, nevahala by som ani minutu a bola by som v tom dave, to musela byt taka atmosfera ze zazit a zomriet. Ale aj takto to ma svoje caro a je to nehorazne silne. Pri 101, aj napriek tomu ze je to len zaznam, som si presla milion emociami, strhol ma uz samotny brutalny nastup (Pimpf), pousmiala som sa, ked na mna (!) Gahan zmurkol pri Behind the wheel, poplakala si pri Blasphemous rumours a pri Somebody som asi ani nedychala. Nastastie som medzitym zazila DM nazivo viackrat a zakazdym ma to len utvrdilo, ze niet lepsej kapely. Jasne, existuje mnozstvo uzasnych songov (75 % z toho 80th, po 10 % soundtracky a 90th a 5 % cokolvek ine), ale DM su pre mna proste jediny, od ktorych sa mi paci cela kompletka a pri ktorych hudbe zazivam emocne to, co pri nikom inom. (02.04.2014)