Timur a jeho parta

Arkadil Gajdar napísal tri knižky ( prvý bol Timur a jeho družina, 1940, druhý Veliteľ snežnej pevnosti, 1940 a tretí Timurova prísaha, 1941 ) o chlapčenskom hrdinovi, ktorému dal meno po svojom synovi. Tento film bol okamžite sfilmovaný, lebo sovietska propaganda v predlohe objavila nesmiernu budovateľskú silu pre mládež, ktorá sa určite bude stotožňovať s hlavným hrdinom. Kniha nás voľakedy mátala ako povinná četba, čomu som sa úspešne vyhýbal, postačilo mi vidieť tento filmový skvost, ktorý bežal v našich kinách už od roku 1948. Timur a jeho družina je slabučký film, strih utína scény, ktoré nedoznejú, samotný príbeh je veľmi nudný, ústredný konflikt medzi dvomi partiami chlapcov je fádny, nemá v sebe to požadované čaro a dobrodružstvo. Po dlhočizných rokoch som si ozrejmil tento film opäť a musím skonštatovať, že môj názor z detstva sa naň vôbec nezmenil. (04.09.2020)

Ten film mne prudil už v době, když jsem na něm byl povinně se školou, jen ten Kvakin vypadal vcelku životně. Ale tak nějak jsem bral, že je dobré pomáhat rodinám, když otcové bojují za vlast a proti Hitlerovi. Teď jsem zjistil, že film je z r. 1940(!), takže žádný boj proti Hitlerovi a za vlast, ale agrese proti Finsku. A tahle stalinská malaďož tomu pomáhá. (27.04.2014)

Ne tak tohle mě nevzalo, nato že film má něco kolem 75 minut tak se mi povedlo 2x!!! usnout. Celá parta včetně Timura mi byla nesympatická a ty kecy mě strašně iritovaly.Film mě jak praví distributor nerozesmál, spíše uspal, a proč je v záhlaví akční film??? No abych to shrnul je to strašná nuda, která mě nebavila a dvdčko mi bude ležet v poličce hodně dlouho a nedotčeno. (14.05.2011)

Film, který měl dodávat sovětským dětem odvahu v uvědomění toho, že komunistické zřízení je jediné správné a plné idealistů, kteří nezištně budují svůj ráj na zemi. Kdyby to tak ve skutečnosti bylo! To by bylo nádherné! Leč všechno se jen tak přetvařuje, aby pak vyskočilo ve zcela jiné podobě, která pak děsí. Malá Žeňa (Jekatěrina Derevščiková) při pobytu v letním bytě narazí na partu Timura (Livij Ščipačjov), která nezištně pomáhá druhým a nevadí jim, že je stejně všichni nazívají darebáky a zloději. Starší sestra Žeňy, Olga (Marina Kovaljova) zase nachází lásku v podobě Georgije Garajeva (Pjotr Savin), který neváhá dobrovolně nastoupit do armády, aby mohl hrdině bránit či útočit ve jménu své vlasti. Kdyby bylo vše tak růžové, jak je nám to ukázáno v tomto filmu, ale je to jen záměrné balamutění. Ale jako výchovný typ pro děti je to naprosto vhodná ukázka toho, na co by se měli koukat. (16.01.2011)

Absurdnost filmu i námětu je zřejmá. Je totiž ztělesněním své doby, v níž na jedné straně zvonily budovatelské deklarace a na druhé ekonomiku zachraňoval bytnějící gulag; SSSR současně, plně pakt Stalin-Hitler (28. září 1939), pilně dodával strategické suroviny Německu, plenícímu západní Evropu a okupujícímu Rakousko, Československo a Polsko. Nespornost absurdity vyvažuje skutečnost, že takové děti a taková iniciativa vskutku existovaly, žily svůj život nezávisle na režimní propagandě a opravdu v daných mezích prospívaly Stalinově vlasti. To jsou Zoji Kosmoděmjanské a Olegové Koševí. To je skutečný příběh mládežnické krasnodonské odbojové skupiny Mladá garda, která prokazatelně vznikla a působila v týle německých vojsk v letech 1941-1942 v donbasském průmyslovém městě Krasnodon. Stranickou organizaci do svého stejnojmenného románu musel na přímý Stalinův zákrok dosadit až Alexander Fadějev. Autor literární předlohy TIMURA Arkadij Gajdar padl v posledních měsících Velké vlastenecké války a jeho blízký příbuzný Jegor Gajdar se stal na počátku devadesátých let spoluzakladatelem rodící se ruské pravice. I tady je absurdita zřejmá, i tady je určitě doložitelná z reality, faktů, je skutečnou skutečností. Jako Rusko samo. (06.03.2008)