Temná pasáž

Jen sladká hloupost hrající si na film noir. Bacallová se na plátně spíš jen mihne. Děj je lineární až hamba. Chybí tomu dobrý scénář a dobrý režisér. Jediným opravdovým kladem filmu je sledování point of view hrdiny v první polovině, kdy se těšíme, až nahlédneme do tváře muže, o němž si myslíme, že ho hraje Bogart. Tou dobou to ale není pravda, protože Bogartův obličej přijde až po plastice. A mimochodem, alternativní název Slepá ulička je mnohem přesnější. S temnotou ani pasáží to nemá co dělat. (28.12.2009)

Takže po Dámě v jazeře máme tady další noir s výraznou subjektivní kamerou z pohledu hlavní postavy – tentokrát však jen během první třetiny do zásadního zvratu, kdežto i tam jsou občas vloženy záběry z jiných úhlů pohledu. Což je ale určitě fajn, pokud se s originálním filmařským prvkem napodruhé pracuje již jinak, postup se tudíž nestává tak repetitivním, navíc tato volba snímání má zde i svůj hlubší smysl, když tvář hlavní postavy spatříme až ve chvíli po plastické operaci se změnou identity. Úvodní třetina s útěkem z vězení a několika střety oplývala skvělou atmosférou (včetně zdařilé surrealistické sekvence!), s propuštěním pacienta s novou identitou „na svobodu“ rostla očekávání, ale pak napětí jaksi zamrzlo ve spleti vztahů a romantiky a přes hezkou černobílou estetiku, která tomu v této chvíli však dodávala spíše mírný chlad, mě to jaksi nebralo. Dech plně pro mě nabrala Temná pasáž až v poslední třetině s odchodem nejednoznačného hrdiny Vincenta za hledáním a objasňováním pravdy, kde se napětí doplňovalo s mírným ironickým nadhledem... Nakonec jsem dost dobře bavil, vzhledem k zmíněné prostřední části na mě nefungoval film po celou dobu. Některé scény (např. setkání s policistou v baru), černobílé záběry, vedlejší postavy i ten výkon Humphreyho Bogarta jsou zde přímo ikonické, ale celkový zážitek z noirové dobovky tady vidím spíše jen na lepší 3 hvězdičky: [70%] (10.05.2024)

Vynikající film-noir, který od samého začátku zaujme díky netradičním záběrům kamery (ruce, nohy, boty, ale nikoliv tvář), hudbě, atmosféře, prostředí San Francisca, příběhu s dobrými dílčími zápletkami a napětí, které s přibývajícím časem nabírá na intenzitě. Humphrey Bogart zde ztvárnil velmi dobrou postavu, jednu z jeho nejlepších, troufám si tvrdit. (09.01.2013)

Jeden z najlepších filmov noir, jeden z najlepších filmov s Bogartom a možno jeden z tých, na ktoré si spomeniete na smrteľnej posteli... Klasické noir thrillery budujú napätie a atmosféru tajomna dosť stereotypnými prostriedkami. Dark Passage síce takisto nepohŕda žalúziami, diagonálami, nočnými taxíkmi, lacnými hotelmi, priblížením predného plánu "nadoraz" či cigaretovým dymom, predovšetkým však ohromuje 60-minútovou (!) "neprítomnosťou Bogeyho za jeho prítomnosti", tj. stotožnením objektívu kamery so zrakom hlavného hrdinu a následným "objektívnym" stotožnením hrdinu s divákom. Zorný uhol sa zmenšuje, čo filmárov núti koncentrovať sa len na to podstatné a kameru nabáda k parádnym kúskom. Dark Passage je o čosi lepší než Hlboký spánok. Divákovmu vkusu príliš nepodlieza. Zápletka je prehľadnejšia, výprava bohatšia (či lepšie povedané rafinovanejšia), réžia vynaliezavejšia, výsledný zážitok emocionálnejší a intenzívnejší. Napínavá jazda medzi dvoma piliermi Golden Gate Bridge naznačuje prechod z jednej identity hrdinu do druhej a mimovoľne tak pripomenie o jedenásť rokov mladšie Vertigo. Bogey i Stewart majú dokonca priateľky s rovnakou záľubou - v maľovaní. Pôsobivo vizuálne štylizované horúčkovité sny sa takisto neobjavujú v oboch filmoch náhodne. Darmo, bez klasiky nie je ďalšia klasika. (09.01.2005)

Dokážu pochopit výchozí motivaci H.Bogarta, jež ho vedla k herecké účasti na tomhle v dílčích ohledech jistě zajímavém projektu. Fakt, že za jednu celou hodinu (!) účinkování na plátně diváci nezahlédnou jeho tvář mu musel zřejmě přijít jako velmi originální nápad hodný realizace. Bohužel první půlhodina (!), v níž jsme doslova nuceni sledovat dění na scéně pouze z jeho perspektivy (subjektivní kamera = tzn. pohled první osoby = tzn. "já"), není ani náhodou pro diváka lehce stravitelná, a pro počáteční potřeby filmu se nejedná o nejšťastnější řešení, poněvadž na sebe poutá nepatřičnou pozornost - na úkor rozvíjení příběhu a ztotožnění se s postavami. I přesto, že je nejistota a strach z dopadení, jež zažívá v průběhu děje hl. hrdina (uprchlý "trestanec") líčena poměrně přesvědčivě, dostává se film do žádoucího tempa až po Bogieho "odmaskování" - forma ustupuje obsahu a příběh se stává celistvějším a záživnějším. "Neúčast" Bogieho po většinu filmu naštěstí umně kompenzuje vynikající L.Bacall, která se se svým neopakovatelně zastřeným hlasem řadí mezi největší femme fatale čtyřicátých let. Slabší 4*. (06.02.2005)