Šimocuma monogatari

Hamletovské "Byť či nebyť" sa v podaní japonskej Lolity mení na dilemu "Šiť šaty či radšej si ich len obliekať?", čo je vskutku dilema zapeklitá. Podstata je presnejšie v hľadaní samej seba. Prostriedkom k autentickému seba prejaveniu je podivné priateľstvo rokokovo odenej stredoškoláčky - večnej Lolitky s drsne sa tváriacou a agresívnou členkou dievčenskej mopedovej bandy. Výstredné, expresívne farebné, so spústou obdobne výstredných postáv (napr. čávo v herni s prezývkou jednorožec, vyzerá ako japonský manažér fínskej kapely Leningrad Cowboys) a tvorivých, snovo-surreálnych nápadov a anime vsuviek. Napriek značnej a zručnej tvorivej kreativite je hlavná línia dejovo plytká a nezaujímavá. Spomenuté oživenia tak-tak stačia na to, aby bol film dopozerateľný. Poznámka: Užívateľ Van Tom presne poznamenáva, že ide o popovú šialenosť. Nuž ale ako ju možno hodnotiť nadpriemerne, keď od útlej mladosti prirodzene, v rámci kultúrneho poznávania, razím i zušľachťujem heslo: "I hate pop"? (27.11.2020)

Hlavní postavou je půvabná Momoko, co má své vlastní názory na svět a především slušnou zásobu rozkošných šatů a její největší zálibou je mimo nakupování ve stylovém obchodě tvoření vlastního oděvu. Ta se seznamuje se svým opakem, drsnou Ičiko, zdráhající se projevit své city, pro niž je motorka celým životem. Nemají na sebe nejlepší názor, ale když se jejich síly spojí, mohou to dotáhnout daleko. Film vlastně není o ničem, odehrává se v roztomilém šíleném a vtipném stylu. Vizuální stránka je úchvatná, všude plno barviček, něžných krajek a také dobré hudby v kontrastu se surovostí a divokostí života motorkářského gangu, který se řídí zásadou, že ženy nikdy nesmí brečet na veřejnosti. Děj hraje až druhou roli. A to je právě to, co mi tam chybělo. (18.10.2009)

Prirovnávanie k Amélii má zmysel len potiaľ, ak ste schopní predstaviť si, že Améliu prekreslia do mangy, následne pretavia do anime a potom natočia japonsky uleteným štýlom celovečerný film. Ak je vaša predstavivosť na takejto úrovni, potom máte hmlistú predstavu ako asi Shimotsuma Monogatari vyzerá. Momoko je zástancom štýlu Lolita a zásadne sa oblieka do kostýmčekov šmrcnutých rokokom. Celým filmom nás sprevádza jej komentár, pričom začíname "koncom". Postupne sa cez opis života Momoko dočkáme humornej kritiky konzumného štýlu života (Obchodný dom "Jusco") , histórie skvelej značky "Versach" a jej "únie" , gangsterskej dedinky teplákovo a nebezpečnej mopedárky Ichi(g)ko. Príbeh je preplnený bizarnými postavami ako Jednorožec (ktorého "nástup" na scénu nezabudne žiadna panna :-) ), "Rokoko no Kami sama", vražedná babička, či smoliarsky otec. Napriek tomu, že dilema hlavnej hrdinky či radšej šaty nosí alebo ich pre druhých šije môže pôsobiť povrchne, pokiaľ nazriete hlbšie, je to problém podobný tomu Améliinmu - uplatnenie v živote, hľadanie vlastnej cesty životom a pomoc iným. Akurát je to natočené tak úchylne a zábavne, že na konci nebudete mať na ústach onen hrejivý úsmev, ale úškľabok od ucha k uchu . A najlepšia hláška ? Lolita gets berserk. 10/10 (27.01.2006)

Příjemný a zajímavě pojatý film o podivném přátelství mezi roztomilou lolitou a yankeeovskou drsňačkou. Už delší dobu jsem tento Nakashimův film chtěla vidět a teď, když jsem ho konečně zhlédla, musím říct, že mi dokázal vykouzlit úsměv na rtech. Anna Tsuchiya byla v roli yankee Ichigo skutečně povedená a s Kyouko Fukadou tvořily dobrou dvojku. Škoda je jen to, že i když jsem se u filmu bavila, nezasáhl mě nijak hlouběji, jako se mi to stalo u Kiraware Matsuko no Isshô, což je jiný film Tetsuyi Nakashimy. Přes tento nedostatek jsem však více než spokojená a dobrou náladu z tohoto filmu mi asi jen tak něco nepokazí. ~(4,2★)~ (02.02.2010)

Film ktorý išiel úplne mimo mňa. Prvých 15 minút je vtipných aj nápaditých, potom sa to zvrtne na akúsi podivnosť o hľadaní si svojho miesta v živote s plejádou bizarných postavičiek a množstva scén, ktoré by skôr sedeli do animovaného filmu, než do hranej verzie. Hlavná predstaviteľka je pekná a páčilo sa mi ako furt padala na zem. Inak je to ale prostoduchý príbeh bez presahov, ktorý síce dokazuje Nakašimovu hravosť ako režiséra a tvorcu ale postráda to presah aký malo jeho Confessions. Iste dva rozdielne žánre ale v obidvoch je citeľný výrazný rukopis. Neviem. Uvidím čo jeho ostatné filmy. Toto ma ale nechytilo. (15.09.2018)