Stereo

Co to kurva...?! Neuvěřitelně rozvleklý (byť hodinový!) experimentální pseudodokument na téma telepatie a erotična (nutno podotknout, že dosti cudného), odehrávající se v obrovském depresivním betonovém domě jak od Le Corbusiera. Pokud někdo bude "stíhat" promluvy vypravěče hned napoprvé, pak je asi robot, protože nestíhal ani simultánní překladatel. No prostě psycho. (14.10.2006)

Hneď prvý záber filmu pripomenul famóznu stavbu Prírodovedeckej fakulty Univezity Komenského v Bratislave a následné zábery z interiérov tento dojem potvrdili. Slovenský architekt Vladimír Dedeček svojim dielom nadviazal a zároveň rozvinul mestské Le Corbusierove utópie. Teoretička architektúry Monika Mitašová: "Dedečkova labyrintistická organizácia zodpovedá jednak tomu, že vytvára montáže a asambláže priestorov, niektoré zhromaždí a opakuje a niektoré vkladá do seba a tým dostáva tú labyrintovú štruktúru. Labyrint pluralizuje a jednotne organizovaný priestor, dáva vám bytostne na výber a dokonca aj keď blúdite a cítite sa byť väzeň aj tak máte neobmedzené možnosti.". Neobmedzené možnosti mal pri spojení výnimočného architektonického priestoru s kvázi dokumentom, zachytávajúcom priebeh vedeckého telepatického pokusu, aj režisér David Croinenberg. Žiaľ nevyužil ich. Výsledkom je preto len ťažko usledovateľná, nezúčastnene a odťažito komentovaná hodina telepatického ticha. Ticha, pretože telepatiu v ňom nie je možné ani jasnejšie vidieť, ani v rámci vysvetľovacieho komentára uchopiť. Stratila sa kdesi v čiernobielo predstavených fascinujúcich priestoroch a zachytení neuchopiteľne sa tváriacich tvárí a správania sa protagonistov. (27.08.2020)

Z hovna bič neupleteš. A když tak nezapráskáš. Přesně tohle se Cronenberg(ovi) podařilo. Za málo peněz hodně muziky. Problémem snímku je že rozhodně není pro všechny Buď sedne a nebo ne. Za sebe říkám, že to byl velice poutavej a originální pseudodokument. Evidentně už od raných filmařských začátků věděl Cronenberg co dělá. (08.07.2016)

Asi tak, nasledujícím Zločinům budoucnosti jsem sice dal jen silné 3 hvězdičky kvůli pár nudnějším nataženým scénám a náhlému utnutí na konci, ale dost mě fascinovaly svou minimalistickou atmosférou, výtvarní stránkou a více nápady. Tak jsem se rozhodl podívat se i na Stereo a uvidět tak od Davida Cronenberga jeho prvotinu. Už tady se plně objevují různé prvky typické pre další tvorbu pana režiséra a chvíli jsem měl pocit, že koukám na jakousi černobílou variaci právě Zločinů budoucnosti a sleduji snad stejnou budovu a stejné chodby, zároveň mě však tohle skoro ničím kromě černobílé kamery oslovit nedokázalo. Stereo nemá v sobě totiž žádnou atmosféru či napětí, nevyskytuje se tu jediný dialog, žádná hudba, jenom dlouhé němé záběry na různě nevšední úchylky ve jménu telepatie (a na stejně dlouhou přípravu na jejich provádění), občas doplněné o komentář vypravěče. Ačkoliv Cronenberga jako režiséra uznávám stejně jako třeba Jima Jarmusche, u obou jsem se jejich výsostně experimentálním debutem prokousával velice obtížně, s minimálním přínosem a ani tady nejsem po skončení schopen udělit víc, než jednu milostnou hvězdičku. Snaha být za každou cenu odlišný od úplně všeho a všech ostatních se i tady pro mě totálně minula s jakýmkoliv pozitivním účinkem. [30%] (21.11.2022)

Tohle je strašně moc divný!! A vlastně to nemá ani žádnej smysl a význam, dokonce ani vizual není kdo ví co ... Ale stejně je to super. Má to suprovou atmosféru, třeba člověka, kterej má fobii z velkých prostor a sálů, to musí úplně zlomit. Pocit samoty, hladu, odcizení, ne-života ... Už konečně chápu, kým a čím byl inspirován ještě lepší flick The Atrocity Exhibitions (2000)... Jen pro okrajové publikum, většina lidí nepobere a bude se nudit ... Výborná akorátní stopáž!! (20.09.2011)