Syrská nevěsta

Moc jsem vděčný za umožnění nahlédnout do abrdudní spletitosti života na Golanských výšinách. Na příběhu odehrávajícím se během jednoho svatebního dne jsem pochopil víc, než ze zpráv všech televizí za dlouhá léta. Film nestraní ani jedněm ani druhým, postoje všech jsou srozumitelné, ale jasně ukazují, že úřední nařízení jsou, jdou-li proti životu, směšná. Atmosféra příběhu je převážně zoufalá, komediální je spíše realita, kterou zobrazuje. (27.12.2009)

Svatba jako výsostné politikum? Kde nejlépe, než na Golanách, na tragicky "strategickém" území, kde žijí lidé v těžké geopolitické realitě pod tlakem všeobjímajícího válečného napětí, bigotních náboženství, klanové kultury, patriarchálních vztahů a všestrané byrokracie se statusem "státní příslušnost - bez určení"! . . . I když formou nikterak strhující - obsahem však působivá hořkohořká - asi jako ta zde ve filmu pitá pravá arabská káva - nekomedie, či spíše kafkovské podobenství o těžkém údělu lidí žijících na pomezí neslučitelných kultur a nesmiřitelných států. Bez šance (alespoň co se politiky týče) na brzké spravedlivé a smysluplné trvalé urovnání. Ale... Ano - otevřený(!) závěr filmu je nejpůsobivější právě v tom (snad) nadějném Monou a její matkou představeném >bojovně< individualistickém vzpurném symbolickém ALE! . . . A jen tak mimochodem - všimli jste si, že nikde(!) v tom rozlehlém a na místní poměry poměrně luxusním a moderním >středostavovském< sídle Hamidova klanu (a vlastně v celém filmu) v žádném záběru neuvidíte jedinou knihu? Možná by tyto prospěly lidu těžce zkoušeného kousku vyprahlé blízkovýchodní země coby místa jedné z kolébek >civilizace< více než prapory, fangle a nadživotně velké portréty politických zločinců a vrahů otce a syna Assadových na stěnách... Amen. - - - P.S. A ne že bych se chtěl zastávat jednoho formálně byrokratického úřednického stát(d)ně israelského ŽIDA, ale jeho syrsko ARABSKÉ byrokraticko úřednické (dva) protějšky ve své umanuté zmrdivosti mu tedy nesahaly(i) ani po obřezání! Oni totiž - když se to tak sečte - jeden stál za osmnáct a ti dva bez dvou za dvacet, navíc ještě dvakrát podtrženo!! (To jen ku zdejšímu >zasvěcenému komentáři< už. "Janaryba") . . . Blablablablabla... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno 14.5.2012 na >nadějném prostoru< /v původním formátu obrazu a s orig. zvukovou stopou a č. titulky/, hodnocení 175., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 14.5.2012) (14.05.2012)

Mám rád Izrael a židosvké dámy zejména a tak je mě samozřejmě sympatická i izraleská kinematografie. Ze začátku jsem měl u tohoto filmu trošku problém, abych se zorientoval, kde je kdo, ale pak se rozehrálo doslava shakespearovské drama z přechodem hranic na Golanských vyšínách. Je to opravdu hrozně smutné jak politické problémy zasahují do lidských lásek a radostí. Fim je nádherně režírován, má absurdní gradici a mnoho silných momentů. (17.04.2020)

Typický festivalový "film s tématem", kde příběh je jen záminkou pro řetězení tezovitých sekvencí. Ačkoli se film tváří, že podá vhled do komplikované problematiky Golanských výšin, jedná se při tom o nenápadný jednostranný pamflet ve prospěch Izraele. Ačkoli i Izraelci jsou zde centrem (pouze zdánlivé) kritiky, ta se omezuje jen na postavy zásadového a přehnaně zaníceného policisty a úředníka dodržujícího předpisy, kteří navíc na rozdíl od protistrany vždy nakonec ustoupí. Naproti tomu syrská strana je zobrazena jako banda nesoudných idiotů a neschopáků. Ústřední rodina drúzů se zase dělí na zaslepené muže, kteří kladou ideologii a tradiční role před blaho svých bližních, a emancipované ženské postavy, které naopak svým odmítáním poslušnosti vystupují jako kritika mužů. (20.05.2011)

Golanské výšiny – místo, kde i přejití ulice je politický akt. A teď vdejte dceru za syrského herce. To, co by jinde byla (romantická) komedie, se tady blíží spíš vyhrocenému dramatu, přestože je film dostatečně odlehčený, aby to nepůsobilo vyloženě depresivně. Závěr na území nikoho mezi dvěma hranicemi, kde pobíhá jedna Francouzka od Červeného kříže a snaží se vyřešit absurdní situaci, vypovídá o světě, ve kterém žijeme, lépe než cokoli jiného. Bohužel. (20.06.2011)