Syrská nevěsta

Príjemné prekvapenie. Nevedel som, čo očakávať od filmu zo vzdialeného Blízkeho východu so všetkými jeho problémami. A vykľul sa z toho dobre pozerateľný film, v ktorom bolo viac hraníc, ako hercov, a z toho iba jedna viditeľná. Ale tá je obsadená dvoma neústupnými úradníkmi, medzi ktorými pobieha zúfalá pracovníčka Červeného kríža. Nevesta, ktorá svojho budúceho manžela pozná iba z obrazovky a svadba pre ňu bude znamenať trvalé odlúčenie od rodiny, tak táto nevesta je vsadená do centra problémov, ktorých je iba bezmocným svedkom a ktoré komplikuje každá ďalšia postava, ktorá sa na scéne objaví. Tento zaujímavý film o absurdnostiach života na Golanských výšinách nemuseli označiť aj za komédiu, pretože na prehriatom kotle s nefungujúcim poistným ventilom nič komického nevidím. (29.06.2011)

Pro mezinárodní úspěch filmu je třeba zvolit natolik obecný námět, aby ho pochopil celý svět. To se myslím v tomto případě dokonale povedlo. Veškeré problémy postav ve filmu jsou dokonale srozumitelné a není problém se s hrdiny ztotožnit. Navíc k pochopení není potřeba mít mapu a znát dějepis. Mohlo by se díky tomu zdát, že jde o "oskarový" kalkul a ono to tak v prvním plánu opravdu vypadá. Jenže je za tím víc a čím víc člověk o daných zemích ví, tím víc do hloubky vidí. Příkladně my si stěžujeme na úředníky, ale na Blízkém východě je úředník pán a pokud mu nevyhovíte, zničí vám život. Je úředník, ne člověk, sere na lidi, nikomu nevyjde vstříc. Pracovní výkonnost těchhle lidí je 0. V porovnání s tím to unás funguje na 3000 procent. Izrael je úplně to samý. Vyspělá mocnost, která si vede lidi podle čísla pasu? Když mne kdysi vyhostili, vyměnil jsem pas a byl jsem tam zas. Ale když ten pas někdo někde špatně vorazí, zůstanete v zemi nikoho a bez pomoci. Živě si pamatuju výslechy na izraelských hranicích. Tyhle země na jednotlivce naprosto kašlou, a to je poselství i tohoto filmu. A když se náhodou nad vámi někdo ustrne, než oběhnete úřední kolečko, tak už mezitím nemá službu...80% (06.01.2013)

Zdanlivo banálny príbeh, ktorý však ani zďaleka takým banálnym nebol, ale...čím dlhšie o tom premýšľam tým viac sa mi pri spomienke na tento film vynára v hlave viac a viac výhrad. To čo robilo tento film výnimočným boli totiž geo-politické podmienky, v ktorých sa odohrával avšak vo filme sa o nich nedozvedáme takmer nič. Keďže som človek zvedavý, hneď po skončení filmu som si zopár informácií o Golanských výšinách a o Drúzoch naštudovala a potom ma absencia lepšieho spracovania ich života v tomto filme zamrzela ešte viac. V tejto podobe to totiž bola len akási bôľno-smutná a málo úsmevná sonda do zložitých byrokratických praktík danej oblasti. Podobné tortúry primerané podmienkam však si pri troške šťastia môžte užiť aj na našich úradoch a nemusíte pritom pochádzať ani z Golan... Takže po čase zo štyroch mením na tri, i keď podotýkam, že zlé to rozhodne nebolo, len pre mňa tam časom bolo tých "ale" už priveľa. (08.05.2015)

Svatba jako výsostné politikum? Kde nejlépe, než na Golanách, na tragicky "strategickém" území, kde žijí lidé v těžké geopolitické realitě pod tlakem všeobjímajícího válečného napětí, bigotních náboženství, klanové kultury, patriarchálních vztahů a všestrané byrokracie se statusem "státní příslušnost - bez určení"! . . . I když formou nikterak strhující - obsahem však působivá hořkohořká - asi jako ta zde ve filmu pitá pravá arabská káva - nekomedie, či spíše kafkovské podobenství o těžkém údělu lidí žijících na pomezí neslučitelných kultur a nesmiřitelných států. Bez šance (alespoň co se politiky týče) na brzké spravedlivé a smysluplné trvalé urovnání. Ale... Ano - otevřený(!) závěr filmu je nejpůsobivější právě v tom (snad) nadějném Monou a její matkou představeném >bojovně< individualistickém vzpurném symbolickém ALE! . . . A jen tak mimochodem - všimli jste si, že nikde(!) v tom rozlehlém a na místní poměry poměrně luxusním a moderním >středostavovském< sídle Hamidova klanu (a vlastně v celém filmu) v žádném záběru neuvidíte jedinou knihu? Možná by tyto prospěly lidu těžce zkoušeného kousku vyprahlé blízkovýchodní země coby místa jedné z kolébek >civilizace< více než prapory, fangle a nadživotně velké portréty politických zločinců a vrahů otce a syna Assadových na stěnách... Amen. - - - P.S. A ne že bych se chtěl zastávat jednoho formálně byrokratického úřednického stát(d)ně israelského ŽIDA, ale jeho syrsko ARABSKÉ byrokraticko úřednické (dva) protějšky ve své umanuté zmrdivosti mu tedy nesahaly(i) ani po obřezání! Oni totiž - když se to tak sečte - jeden stál za osmnáct a ti dva bez dvou za dvacet, navíc ještě dvakrát podtrženo!! (To jen ku zdejšímu >zasvěcenému komentáři< už. "Janaryba") . . . Blablablablabla... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno 14.5.2012 na >nadějném prostoru< /v původním formátu obrazu a s orig. zvukovou stopou a č. titulky/, hodnocení 175., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 14.5.2012) (14.05.2012)

Golanské výšiny – místo, kde i přejití ulice je politický akt. A teď vdejte dceru za syrského herce. To, co by jinde byla (romantická) komedie, se tady blíží spíš vyhrocenému dramatu, přestože je film dostatečně odlehčený, aby to nepůsobilo vyloženě depresivně. Závěr na území nikoho mezi dvěma hranicemi, kde pobíhá jedna Francouzka od Červeného kříže a snaží se vyřešit absurdní situaci, vypovídá o světě, ve kterém žijeme, lépe než cokoli jiného. Bohužel. (20.06.2011)