Syrská nevěsta

Svatba jako výsostné politikum? Kde nejlépe, než na Golanách, na tragicky "strategickém" území, kde žijí lidé v těžké geopolitické realitě pod tlakem všeobjímajícího válečného napětí, bigotních náboženství, klanové kultury, patriarchálních vztahů a všestrané byrokracie se statusem "státní příslušnost - bez určení"! . . . I když formou nikterak strhující - obsahem však působivá hořkohořká - asi jako ta zde ve filmu pitá pravá arabská káva - nekomedie, či spíše kafkovské podobenství o těžkém údělu lidí žijících na pomezí neslučitelných kultur a nesmiřitelných států. Bez šance (alespoň co se politiky týče) na brzké spravedlivé a smysluplné trvalé urovnání. Ale... Ano - otevřený(!) závěr filmu je nejpůsobivější právě v tom (snad) nadějném Monou a její matkou představeném >bojovně< individualistickém vzpurném symbolickém ALE! . . . A jen tak mimochodem - všimli jste si, že nikde(!) v tom rozlehlém a na místní poměry poměrně luxusním a moderním >středostavovském< sídle Hamidova klanu (a vlastně v celém filmu) v žádném záběru neuvidíte jedinou knihu? Možná by tyto prospěly lidu těžce zkoušeného kousku vyprahlé blízkovýchodní země coby místa jedné z kolébek >civilizace< více než prapory, fangle a nadživotně velké portréty politických zločinců a vrahů otce a syna Assadových na stěnách... Amen. - - - P.S. A ne že bych se chtěl zastávat jednoho formálně byrokratického úřednického stát(d)ně israelského ŽIDA, ale jeho syrsko ARABSKÉ byrokraticko úřednické (dva) protějšky ve své umanuté zmrdivosti mu tedy nesahaly(i) ani po obřezání! Oni totiž - když se to tak sečte - jeden stál za osmnáct a ti dva bez dvou za dvacet, navíc ještě dvakrát podtrženo!! (To jen ku zdejšímu >zasvěcenému komentáři< už. "Janaryba") . . . Blablablablabla... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno 14.5.2012 na >nadějném prostoru< /v původním formátu obrazu a s orig. zvukovou stopou a č. titulky/, hodnocení 175., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 14.5.2012) (14.05.2012)

Veľmi silný a dojímavý zážitok. Na rozdiel od iných užívateľov, ktorí hovoria predovšetkým o politickej situácii, pre mňa najintenzívnejšie emócie plynuli z toho, čo je jej dôsledkom - rozlúčenie Mony s milovanou rodinou, ktorú už nikdy v živote neuvidí, maximálne ďalekohľadom cez hraničnú čiaru. Geopolitické zhovadilosti sú vec, ktorú malý jednotlivec neovplyvní. Preto podstatnejším aspektom takýchto filmov sa pre mňa stávajú ľudia, ich správanie i zážitky z toho vyplývajúce. Absurdita byrokracie, úradníckej horlivosti, ale aj laxnosti či neochoty pomôcť, zadubeného tradicionalizmu či obmedzenosti; to sú vlastnosti, ktorými jedni ľudia formujú osudy tých druhých. Deje sa to po celom svete, na všetkých úrovniach, bohužiaľ úplne najhoršia zhovadilosť je tá inštitucionalizovaná. (11.03.2013)

Tohle komedie? Jedině jestli někomu připadá komické trčet v ostře střeženém území mezi 2 znepřátelenými zeměmi . O Golanských výšinách jsem do včerejška nevěděla prakticky vůbec nic. Přípravy na svatbu tu jsou jen rouškou, která odkrývá většinu problémů, se kterými se lidé na tomto specifickém území běžně potýkají. Většina se stále hlásí ke svým syrským kořenům a právem se zde cítí jako vězení. Ostrá kritika Izraelské politiky. Takže rozhodně žádná exotická romantika. (02.09.2008)

+3* Těšil jsem se na tragikomický příběh, o kterém se tu píše a nějak se nedostavil. Pro mě to je čistokrevné drama, kde se objevuje několik absurdních situací, které mi k smíchu nepřišly a myslím, že by to bralo stejně i místní obyvatelstvo. Podobné filmy by měli vidět všichni, kdo jsou tady v sekulární střední Evropě nespokojení a furt mají s něčím problém. A je jasným důkazem, že náboženské a národnostní rozbroje nepřináší nikdy nic dobrého do života a systém z něho vycházející je netálý a nesmyslný. Film mě jen v tom utvrzuje, ale jinak mi nepřinesl zážitek, který by byl za 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1- /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (29.12.2017)

Golanské výšiny – místo, kde i přejití ulice je politický akt. A teď vdejte dceru za syrského herce. To, co by jinde byla (romantická) komedie, se tady blíží spíš vyhrocenému dramatu, přestože je film dostatečně odlehčený, aby to nepůsobilo vyloženě depresivně. Závěr na území nikoho mezi dvěma hranicemi, kde pobíhá jedna Francouzka od Červeného kříže a snaží se vyřešit absurdní situaci, vypovídá o světě, ve kterém žijeme, lépe než cokoli jiného. Bohužel. (20.06.2011)