Den poté

Velmi dobře znám ty autentické záběry, které zde byly použity. Ale ve spojitosti s tím to filmem působily mnohem více děsivě a hrůzostrašně. Naskakovala mi po těle husí kůže a mrazilo mě v zádech. Už jen ten pohled na odpálené rakety byl šokující. Takhle sugestivní snímek jsem dlouho neviděla, protože všechno bylo reálné, žádná sci-fi vize nejbližší budoucnosti. Ještě druhý den po shlédnutí mi bylo na nic. (07.12.2010)

Neodkážu to okomentovat jinak, než neustálým srovnáváním s Vlákny, což je dost podobný film se stejným námětem a ze skoro stejného roku. Oba ty filmy se mi totiž líbily stejně, akorát každý kvůli něčemu jinému, takže se na ta srovnávání připravte. Jestli oba tyhle filmy něco mají vyloženě společného, tak je to postupný vývin děje. Tedy aspoň v tom smyslu, že první půlka ukazuje to, co se dělo předtím, pak přijde ta rychlá atomová válka druhá půlka ukazuje vše poté. Zatímco ale první půlka mi přišla silnější tady, zobrazení atomové války mi přišlo povedené stejně a druhá část je zase silnější ve Vláknech. Den poté u mě pak zase dominuje co se týče scénáře a práce s postavami, jenže Vlákna jsou víc autentická a hlavně mají silnější konec, který jde i do trochu vzdálenější budoucnosti a díky tomu je značně údernější, zatímco Den poté by klidně mohl pokračovat dál. Působivost a vážnost vyznění je ale stejná všude, takže i tady dám stejné hodnocení jako u Vláken - a to slabé čtyři hvězdy. Oba ty filmy mají své klady i zápory, kladů samozřejmě víc, ale zápory tam pořád jsou. Slabé 4* (08.10.2022)

Dost možná to tak jednou dopadne, protože lidstvo je nenapravitelné a nepoučitelné a můžeme použít slova, která ve filmu zazní, avšak v opačném slovosledu - lidé nejsou blázni, ale šílenci. Den poté je dost depresivním snímkem, sugestivní ukázkou blížící se jaderné války a jejích destruktivních následků. Mě osobně tento počin zaujal více než Vlákna, která se mi tenkrát jevila zdlouhavě. Podobných filmů by mohlo být i více. (08.12.2014)

Kladu si otázku, jak bych asi Den Poté hodnotil, kdybych neviděl o pouhý rok mladší britská (výrazně televiznější a dokumentárnější) Vlákna. Takže pokud jste je Vy sami neviděli, berte mě s rezervou. Den Poté je rozmáchlé dvouhodinové katastrofické drama s podivně artovými vložkami (viz např. bílý kůň), které se netají tím, že ukazuje ten výrazně mírnější než realistický scénář jaderné války. Takže nenastane žádná nukleární zima, "jen" se centra velkých měst a okolí vojenských zařízení obrátí v prach, a celé území pohltí radioaktivní mrak. Film sleduje osudy několik postav, žijících a pracujících v Kansas City, z nichž za hlavní lze považovat nemocničního lékaře Jasona Robardse. Velmi přesvědčivě ukazuje to, že na něco takového, jako by nastalo, nemůžeme být připraveni, a že ať jsme jakkoliv různí, najednou začneme mít společnou starost o ty naprosto nejzákladnější věci, které si bohužel budeme i nadále chtít opatřovat trochu odlišnými metodami. Ještě palčivější ale je uvědomění si, že se všechny naše plány zhroutí, a prostě nezbude, než se s tím smířit. Den Poté rozhodně plní svůj účel. Záběry na rakety opouštějící hromadně sila, stejně jako na sportovní halu zaplněnou umírajícími, jsou v tom nejhorším slova smyslu velkolepé. Ale musím se vrátit ke srovnání s Threads - ta jsou podle mě silnějším zážitkem díky realismu, polodokumentární formě, a mistrovské práci se zvukem a střihem. Den Poté je zkrátka "jen" hraný film. Kvalitní, ale narážející na svoje limity. 80% (03.01.2017)

"Důležité je, že jsme přežili." "Abychom nelitovali." tenhle dialog a opravdu nechutný prezidentský proslov jsou dvě věci z filmu, které si budu pamatovat asi navždy. Protože tyhle dvě věci nejlépe vystihují celé poselství filmu. Tolik k obsahu. Ohledně filmařiny bych určitě vyzdvihl skvělou JoBeth Williams v úžasně cynické roli, zdařilé kulisy a velmi povedené masky. Jen škoda, že ten film prostě stárne a minimálně v první půlce se nevyhnul jistému patosu. 3,5* (08.05.2014)