Der Dibuk
The Dybbuk
Obsahy(1)
Filmové zpracování klasického jidiš (v originále Tsvishn Tsvey Veltn, po přepracování autorem existuje i ruská verze) dramatu S. Anského o posedlosti dívky dybukkem (v jidiš dibukem) - zlým duchem. Vychází z lidových představ východoevropských Židů, jejichž zvyky se Ansky zabýval i jako etnograf. Pro zvýraznění autenticity se film natáčel i v židovském ghettu v Kazimierzi (dnes součásti Krakova), byl obsazen hvězdami jidiš divadla a zpívá zde i špičkový kantor G. Sirota. (raroh)
(více)Recenze (5)
Film je mluven jidiš, český a polský název je DYBUK. Natočen film KNÍŽE A DYBUK o M. Waszyńském: http://wyborcza.pl/7,101707,22340087,michal-waszynski-bohater-dokumentu-ksiaze-i-dybuk-ksiaze.html?disableRedirects=true ()
Skrz naskrz židovský film režiséra Michala Waszinského (vlastním jménem Mojše Wakse), včetně všech herců, v jazyku jidiš s německými titulky. Melodrama, zajímavé především jako etnografický dokument židovského prostředí a myšlení, ()
V současné době posedlé muzikály, kde všichni lítají jako posedlí dybukem, je Dybuk představením, kde ucho - ale ani oko - nepřijdou zkrátka, a kde moc rozumu spíš škodí, než prospívá. Chasidská (ale ani cikánská) kultura se po Heydrichovi už nedokázala vzchopit. A o to víc smutku cítíme, právě když se díváme na tento předčasný vydařený muzikál na scéně, která nám nepřipomene nic podobného, je z jiného světa, či snad zásvětí. A etnografie? Tu můžeme úplně vypustit z hlavy. ()
Dybuk pro mě byl velkým zklamáním a sám o sobě mi přišel jako obrovské mrhání prostředky, "lidskými zdroji" a časem. Tento nemilosrdně dlouhý film totiž funugje pouze jako jediné - jako jakási zvěčněná kronika židovských zvyků, obyčejů a obřadů, architektury, zpěvů a tanců, které ve většině Evropy (a Polsku zvláště) z povrchu zemského vygumoval německý nacismus. Ano, ve filmu zazní spousta písní, proběhne několik tanců, pohovoří se o mnohých židovských legendách a zvycích, ale to je prostě všechno. Stačí to na jakési studium, ale ne na filmový zážitek. Scény o zaprodávání se ďáblu či posednutí zamilované nevinné dívky duchem mrtvého ctitele bych očekával alespoň trošičku s nějakou atmosférou (a že to v tehdejší době šlo, dokazuje spousta ještě starších snímků - první horrorové pokusy Georgese Méliese, jedno z prvních filmových zpracování Frankensteina z roku 1910 a samozřejmě nejlepší a nejstrašidelnější horror všech dob Nosferatu, eine Symphonie des Grauens). Takhle to prostě vypadá, že posednutí duchem není v podstatě žádný velký problém (na Exorcistu rovnou zapomeňte) a takřka vůbec to není poznat. Prostě brnkačka. Celkově mi to přišlo jednak jako kdybych koukal na židovskou verzi (ne ve smyslu děje!!!!, ale celkového dojmu z obrazu a scén) Pyšné princezny nebo židovské mysteriózní verze Romea a Julie. Mohlo by to fungovat jako historický dokument, ale jako drama, fantasy nebo dokonce horror (jak je film občas nazýván) to prostě nefunguje vůbec. ()
Pokud se někdo diví, že Dibuk je etnografický film, tak budiž mu sděleno, že autor předlohy An-ski, jež je autorem dramatu Dibuk, byl etnograf. A jako odchovanec kritického realismu samozřejmě v prvé řadě chtěl čtenáře informovat o zvycích z archaických oblastí pásu osídlení. Osobně se domnívám, že snímek je v intencích realismu právě v dobovém kontextu zcela jedinečný, většina jidiš filmů byly jen operety s pěveckými hvězdami, které se pouze stylizovali do starého světa štetlů. Výtvarná stránka plus choreografie čerpá z ruské avantgardy, která sice v sobě měla nějaké prvky expresionismu, ale ne tak vyhraněné jako Němci. ()
Galerie (3)
Photo © Warszawskie Biuro Kinematograficzne Feniks
Reklama