Tak jako v nebi

Severskou kinematografii neznám , nevím co mám od ní očekávat a možná i proto jsem ve výhodě. Tak jako v nebi, jsem si náramně vychutnala, Michael Nyqvist mě potěšil, málokterý čtyřicátník se umí tak hezky, trošku nesměle smát. Jeho příběh není originální, přesto je zachycený poklidně, někdy zvlášně a tiše. Jeho práce ve sboru ho nesmírně baví, rozčeří vody a i on je příčinou řešení a čištění mnoha vztahů, stejně jako i jeho vlastního života. Konec filmu vás chytí za srdce ať chcete či ne. ...Frida Hallgren taky úchvatná. (06.03.2012)

29/02/2012 (aké magické) som napísal: Dokonalé v komorných scénach, v mikropríbehoch, predovšetkým línia Inger a Stig je neuveriteľne pravdivá (a bolestivá). Paradoxne, akonáhle sa dej posúva a je viac všeobecný než konkrétny, ide o čistý kalkul. To platí i o závere, kde sa katarzia a radosť bijú s uvedomelosťou a pátosom. Okamžite by som nakrútil remake a čistil a čistil. Čo je kompliment i výhrada zároveň..... 04/01/2021 píšem: odpúšťam všetko nedokonalé, pretože som pri druhom sledované mal oči zaliate slzami nielen pri jednej z najkrajších filmových piesní filmovej histórie. Gabriella´s song je synonymom dokonalého filmového okamžiku. (04.01.2021)

3* Sentimentálním snímkům se snažím docela vyhýbat a ve skandinávské kinematografii jich moc není, tak jsem čekal, že se to tolik červené knihovně podobat nebude. Takže tímto to bylo pro mě menší zklamání. A ani herecky mě to tolik nepřesvědčilo. Přesto si své vysoké hodnocení asi zaslouží pro svou pozitivní a optimistickou náladu i přes drsné severské prostředí a chování některých podružných postav. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.11.2018)

Výborné drama o jednom slavném dirigentovi, který se rozhodl vrátit domů do zapadlé vesnice kdesi na severu Švédska. A samozřejmě zdvihl velké pozdvižení a to jak pozitivní s místním sborem, tak negativní s místními zakomplexovanými lidmi. Ja krásně vidět jak jeden člověk dokáže rozproudit stojaté vody jedné vesnice, kde i když někdo ví o nepravostech tak o tom mlčí. A najednou jde všechno ven. Konec je jako trochu melancholicky drsný. Takový severský. (26.11.2012)

„Od dětství jsem měl jeden sen. Chtěl jsem vytvářet hudbu, která by dokázala otevřít lidská srdce. To byl můj sen.“ A celoživotní sny se mají plnit…Jako v nebi přináší vcelku časté téma návratu jedince do rodné hroudy po nějaké fatální události. Zde obyvatelé neznají skutečnou Danielovu identitu, ale až tak na tom nezáleží. Divák cítí ten čerstvý závan nových poměrů, které s hlavním hrdinou přichází. A jeho přijetí je velmi různorodé, od vřelého přes nejisté až po vyloženě odmítavé a nepřátelské. Asi nejlehčí to má s Danielovou osobností a chováním samotný divák, ačkoliv i ten může občas malinko tápat ohledně motivací jeho chování (kupříkladu k Leně). Tak či onak, Daniel má podporu publika při jeho snaze spojovat hudbou ostatní, a to ještě zesílí, když se musí potýkat s konzervatismem, závistí, žárlivostí a malostí lidí. Nejvíc mě bavily sborové scény a třeba pasáž se sólem Gabriely v sobě měla pořádnou emocionální sílu. I navzdory pár místům, která byla na můj vkus až příliš „převoněná hollywoodštinou“, to vidím na slušné 4*. (05.02.2023)