Režie:
Kay PollakKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Stefan NilssonHrají:
Michael Nyqvist, Frida Hallgren, Helen Sjöholm, Lennart Jähkel, Ingela Olsson, Niklas Falk, Ylva Lööf, André Sjöberg, Mikael Rahm, Barbro Kollberg (více)Obsahy(1)
Slavného dirigenta uprostřed koncertu postihne infarkt. Přestože má diář plný na 8 let dopředu, rozhodne se změnit životní styl a odjíždí do rodného městečka na severu Švédska, odkud se s maminkou odstěhoval kvůli šikaně, když mu bylo 7 let. Tady se postupně zapojí do kostelního pěveckého sboru, což radikálně ovlivní nejen jeho život, ale i dosud poklidný řád městečka. (JANARYBA)
(více)Videa (1)
Recenze (67)
Tento film ma zaujal vďaka svojmu takmer dokonalému priebehu skupinovej dynamiky. Na začiatku filmu to bola partia ľudí, ktorý chodili spievať, na konci to boli ľudia spojený nielen spevom, ale aj priateľstvom. Skupinová kohézia aj tenzia v správnom pomere, vytvárajúca ideálnu atmosféru a podmienky pre to k čomu je určená, teda individuálnej zmene jedinca. Niekto môže povedať, že tam toho bolo veľa, iný že tie osudy neboli ničím výnimočné (videné v x filmoch) a ja s tým súhlasím, áno je to tak, to čím je tento film pre mňa výnimočným je práve spôsob spracovania týchto príbehov, ktorý je jemný a citlivý aj vďaka už opísanej úžasnej učebnicovej skupinovej štúdii vzťahov. Jednotlivo sú tie príbehy nuda,ako celok sú však dokonalé. ()
Severskou kinematografii neznám , nevím co mám od ní očekávat a možná i proto jsem ve výhodě. Tak jako v nebi, jsem si náramně vychutnala, Michael Nyqvist mě potěšil, málokterý čtyřicátník se umí tak hezky, trošku nesměle smát. Jeho příběh není originální, přesto je zachycený poklidně, někdy zvlášně a tiše. Jeho práce ve sboru ho nesmírně baví, rozčeří vody a i on je příčinou řešení a čištění mnoha vztahů, stejně jako i jeho vlastního života. Konec filmu vás chytí za srdce ať chcete či ne. ...Frida Hallgren taky úchvatná. ()
Poutavé, švédské, silné, plné, vesnické, hudební, vtipné, dramatické. Krásné vyprávění o jedné vesnici ve Švédsku, jejích obyvatelích, kostlivcích ve skříních, charakterech, starých i nových ranách. Film se mi líbil, všechno bylo plynulé, žádná hluchá místa. Po celou dobu jsem ale měla pocit, že se něco semele, že šťastný konec to tentokrát nebude. Rozhodně mi ale s nimi bylo dobře. Zvláštní, že se dokázali pohádat do krve a vzápětí vedle sebe zpívali a jedli zákusky. Film o lásce, přátelství, hledání nového života, plné nové energie, která přišla s hlavní postavou. Ta se dokázala dětsky radovat ze života. Herecké výkony skvělé. ..jako pocta pro Michaela Nyqvista..i ten odchod a poslední scéna.. ()
„Od dětství jsem měl jeden sen. Chtěl jsem vytvářet hudbu, která by dokázala otevřít lidská srdce. To byl můj sen.“ A celoživotní sny se mají plnit…Jako v nebi přináší vcelku časté téma návratu jedince do rodné hroudy po nějaké fatální události. Zde obyvatelé neznají skutečnou Danielovu identitu, ale až tak na tom nezáleží. Divák cítí ten čerstvý závan nových poměrů, které s hlavním hrdinou přichází. A jeho přijetí je velmi různorodé, od vřelého přes nejisté až po vyloženě odmítavé a nepřátelské. Asi nejlehčí to má s Danielovou osobností a chováním samotný divák, ačkoliv i ten může občas malinko tápat ohledně motivací jeho chování (kupříkladu k Leně). Tak či onak, Daniel má podporu publika při jeho snaze spojovat hudbou ostatní, a to ještě zesílí, když se musí potýkat s konzervatismem, závistí, žárlivostí a malostí lidí. Nejvíc mě bavily sborové scény a třeba pasáž se sólem Gabriely v sobě měla pořádnou emocionální sílu. I navzdory pár místům, která byla na můj vkus až příliš „převoněná hollywoodštinou“, to vidím na slušné 4*. ()
Slavný dirigent odjíždí po infarktu do své rodné vesnice, kde chce být o samotě. Jenže se ihned nedobrovolně začlení do místní komunity. A od této chvíle začnou životy lidí nabírat nový směr. Co se fakt nepovedlo, byl závěr, kdy SPOILER: hlavní hrdina umře na záchodě. Po tolika pozitivních změnách to bylo jako facka nemluvněti. ()
Reklama