3-iron

Můj první Ki-duk Kim. O tomto režisérovi jsem slyšel hodně, tak jsem byl zvědavý, jestli se mi bude líbit. A světe div se, celkem i jo. Ze začátku jsem si říkal, že tohle vypadá zajímavě, postupem času mě to začalo nudit. Jenže pak přišel závěr, kde mě jedna věta zcela odrovnala. A já pochopil. Nemám co víc, bych napsal, snad jen - 80 %. (22.04.2010)

Pomalé, oduševnělé, poetické, meditativní dílo... Ki-duk Kim naprosto brilantně zvládá pomalé tempo filmu, kde oba hlavní herci nepromluví za celou stopáž ani jedno slůvko a přesto jim rozumíte... Jakoby řeč byla nepotřebná a spíše nás odpoutávala od duševního poznání a prožitku. Velmi pěkně a vytříbeně zkomponované scény podmalované věčným tichem a téměř bez jakékoli hudby. Ki-duk Kim má spoustu nápadů a zde nám je vrství jeden za druhým... Ani chvíli jsem se nenudil a určitě si film pustím ještě nejméně jednou, protože je v něm zabudováno množství významů a odbočujících detailů, které tvoří pestrost a originalitu snímku... Pro mě jednoznačně zatím nejlepší Kimův film... (02.02.2008)

,,Těžko říct, jestli svět ve kterém žijeme, je sen nebo skutečnost“..... Korejský ,,Timur a jeho parta“ (ale bez party). Vejde, uklidí, vykoupe se, vypere, je li třeba sejme manžela, opraví rozbité věci. Artový film o lásce a citových vazbách. Ne o tom co se dá nalézt v bytech, ale spíš o tom, co nacházíme uvnitř sebe. Citlivý, nepravděpodobný příběh, který sedí ke KIM KIM DUKově image. A jaký by u nás nikdo natočit nedokázal. Já těch 82 minut pro jednou vydržím, ale.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vím co znamená film beze slov. 2.) Zajímá mě, co mají korejci doma. 3.) Nejsem si jistej, jestli rána golfovým míčkem bolí. 4.) Filmové umění MILUJU víc než Avatara. 6.) Ki-duk-Kim je bůh! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.04.2010)

Vyzbrojen znalostí metaforičnosti Jara, léta..., hledal jsem i tady od počátku za všemi těmi opakujícími se rituály a zvláštnostmi určitý hlubší smysl. Všechno to drhnutí svršků na valše, žehlení promočeného katalogu, odpalování golfového míčku dokolečka dokola a podobné, pro západního diváka nepříliš obvyklé výjevy přece musely mít nějaký význam. Závěrečná, dovysvětlující věta mi pak alespoň pomohla odhalit ono všudypřítomné fotografování jakožto techniku, kterou zaznamenáváme realitu, abychom snad poté nepochybovali o tom, že to byl jenom sen. A do toho všeho se tu pomaličku rozvíjí mlčenlivá love story dvou spřízněných duší, které si z města udělaly jeden velký hotel s přidanou dávkou dobrodružství. Poetika filmu rozhodně nechybí; naplno vnitřně rozzářit mě však dokázala až finální, plakátová scéna, která patří mezi klenoty moderní kinematografie. My všichni jsme asi někdy v mladické nerozvážnosti vzali do ruky nějakou tu trojku železo a mysleli, že s ní dobydeme svět, abychom pak zjistili, že moudřejší možná bude se jen tak lehce naklonit přes rameno a tiše a nepozorovaně si vzít to, po čem nejvíc toužíme. (06.07.2009)

A jelikož mám dobrou náladu (první sníh je vždycky pecka!) nebudu rozhlodávat věci nepodstatné. Navíc hledat v 3-iron byť jen jediný scénáristický blud se mi z hloubi duše příčí a stejně by mi to přes jazyk šlo jen stěží.__ Četl jsem hodně zdejších komentářů. Od lidí omámených Ki-duk Kimovo vypravěčským umem či od těch, kteří jen zdceně civěli na obrazovku a nudili se. Já se při sledování vrtěl. Ale nenudil jsem se. Nevím, co zapřičinilo tuhle rozporuplnou věc, ale když nad tím tak přemýšlím, něco podobného jsem zažil už v režisérově předchozím snímku Jaro, léto... Ki-duk Kim holt svou meditativní love-story vyvolává v lidech pocit únavy, ale zároveň je popostrkuje k přemýšlení nad životem. A to se mi líbí..... Nakonec jsem nepadl ze závěrečné scény na zadek (možná proto, že jsem některé věci nepobral, tak jak by režisér chtěl), ale už jen tou svou brilantní nápadistostí, mám chuť rozehrát tuhle golfovou hru znovu od začátku.. (22.11.2008)